V červenci roku 2001 to byl v Brně první velký basketbalový turnaj po šesti letech a neúspěšném mistrovství Evropy žen, na němž domácí výběr obsadil až sedmé místo. Začal také problematicky, když se muselo kvůli pozdnímu dokončení dostavby haly pro míčové sporty v Králově Poli měnit dějiště, to se však ukázalo jako štěstí v neštěstí a také tento fakt přispěl k pozdější zlaté pohádce.
Basketbalové juniorky získaly titul |
Organizátoři totiž museli šampionát přesunout do hokejové haly Rondo, což byla jejich jediná volba. Když pak parta českých mladic prošla výborně základní skupinou a stanula v semifinále proti USA a pak i ve finále proti Rusku, vybláznění fanoušci vzali halu útokem a téměř ji vyprodali.
Šest tisíc lidí tehdy na původní dřevěné sedačky do Ronda ani zdaleka nechodilo na paběrkující hokejisty Komety.
„Zpočátku jsme z toho byly nervózní, v tak velké hale jsme hrály poprvé. Nikdo z nás s takovým prostředím neměl zkušenosti, měly jsme v Rondu jen pár tréninků. Ale těšily jsme se. Pak chodilo víc a víc lidí, my jsme si to celé užívaly, hala bouřila, podávaly jsme skvělé výkony, porazily jsme (v semifinále) Američanky a věděly jsme, že ve finále s Ruskem neprohrajeme,“ ohlíží se bývalá rozehrávačka Michaela Uhrová, tehdejší členka základní sestavy.
Michaela Uhrová, opora českého celku (v bílém), během zápasu proti Francii na mistrovství světa basketbalistek do 19 let v Brně. (2001)
Rusko bylo na přelomu století tradičním finálovým soupeřem mladých českých basketbalistek. V roce 2000 s ním v Polsku na ME do 18 let ve finále prohrály, o rok později doma mu porážku v bitvě o zlato oplatily.
Zlaté české juniorkyMichaela Uhrová, Jana Veselá, Michala Hartigová, Eva Vítečková, Tereza Brantlová, Petra Maňáková, Irena Špirková, Martina Rejchová, Petra Šafránková, Miroslava Hamouzová. |
„My jsme tehdy holky naučili vyhrávat, to bylo podstatné,“ vzpomíná Marian Svoboda, trenér zlaté party z Brna 2001.
Kromě „vítězného návyku“ také ideálně složil základní pětku. Kolem rozehrávačky Uhrové postavil čtyři hráčky s výškou na hranici 190 centimetrů, především Evu Vítečkovou (po svatbě Hlaváčkovou) a Janu Veselou. Z obou křídel brzo vyrostly mezinárodní hvězdy.
„Celkově jsme byly dobrá generace. Na tu dobu jsme byly vysoké, čehož pan trenér Svoboda využil. Mezi sebou jsme se znaly od malička, s Míšou Uhrovou jsem hrála od třinácti. I to bylo znát. Nebylo to jen o hráčkách, i realizační tým nás dokázal dát dobře dohromady. Ani bych neřekla, že jsme na domácím turnaji byly pod tlakem; nebyly ještě mobily, neměly jsme kolem sebe všudypřítomné sociální sítě a komentáře jako dnes. Já ani nevím, jak často jsem si tehdy volala s rodiči... Byla jiná doba a tlak na nás takový nebyl,“ loví v paměti Hlaváčková.
Zlatému cíli se všichni smáli
Ještě před tím, než zaskočila v bitvách o medaile Američanky a Rusky svojí přesnou střelbou ze střední a dlouhé vzdálenosti, Vítečková lehce podráždila nervy vedení českého týmu na tiskové konferenci před začátkem turnaje.
„Novináři se nás ptali, jaký máme cíl. Já jsem řekl, že chceme hrát o medaile, ale favorit nejsme. Pak si vzala slovo ‚Evža‘ a oznámila, že jsme to přijeli vyhrát. Podívali jsme se jeden po druhém, všichni se smáli,“ vypráví zpětně Svoboda.
Cíl, jakkoliv odvážně vyřčený, ale zase tak nesmyslně nastavený nebyl. Turnaj se totiž na začátku století hrál jiným způsobem, ze dvou šestičlenných skupin postoupily jen dva nejlepší týmy a šly rovnou do semifinále. A tedy do hry o medailová umístění. Zůstat pod touto čarou si nikdo nepřál, a posunout se nad ni přineslo už touhu po titulu.
Basketbalové juniorky jsou ve finále MS |
Procházet si výsledky a statistiky zápasů ze šampionátu 2001 je nyní jako brouzdat kronikou hvězd evropského a světového basketbalu. Francii s Céline Dumercovou v čele Češky zdolaly 91:68, následně si poradily s Polkami, vedenými Agnieszkou Bibrzyckou, a vyhrály nad nimi 83:62. V duelu s Japonskem přišla výhra 101:64, Kubu zdolal Svobodův výběr 83:55 a až v loučení se skupinou klopýtl – Austrálii podlehl 53:61.
„Ta nám vůbec nesedla,“ uvědomoval si kouč.
Před semifinále s Američankami, které přijely s prvotřídní hvězdnou Dianou Taurasiovou a vedl je kouč Geno Auriemma, jeden z nejúspěšnějších trenérů basketbalové historie, dumal, co dál.
Vítězka všeho dává sbohem. Taurasiová ukončila basketbalovou kariéru |
Pak se rozhodl hráčky vyvést z jejich komfortní zóny.
„Trenér nás před semifinále naštval,“ řekla k tomu Uhrová.
Svoboda vsadil na změnu. Taktickou poradu před největším zápasem mladých děvčat v jejich dosavadních kariérách vedl ve znuděném režimu, ostentativně zíval, hleděl do dáli.
„Přehrával jsem to, co to šlo. Amerika byla jasný favorit a já jsem potřeboval, aby se holky dostaly do jiného režimu,“ vysvětlil Svoboda po letech.
Americká basketbalistka Cappie Poindexterová zakončuje na český koš v semifinále juniorského mistrovství světa 2001, sleduje ji Eva Vítečková. Na Poindexterovou čekalo olympijské zlato 2008 z Pekingu a dva tituly v WNBA.
Češky měly před již téměř zaplněným Rondem vynikající nástup, vedly 8:0, po srovnání tempa ze strany Američanek byl poločas 44:44. Někteří diváci přišli do haly až na začátek druhé půle, protože přejížděli z nedalekého výstaviště z mistrovství Evropy v dráhové cyklistice, a nestačili se divit.
„Pořád se hrálo vyrovnaně, na což Američanky nebyly zvyklé. V závěru se vyfaulovala Taurasiová, my jsme hráli výborně a zaslouženě jsme vyhráli,“ konstatoval Svoboda.
Auriemmu, šéfa proslulého basketbalového programu na americké univerzitě v Connecticutu a v roce 2010 trenéra vítězného týmu USA na MS v Karlových Varech, tehdy Svoboda neznal. Na kouče ale narazil po semifinále v hotelu na schodech a tam mu Auriemma ukázal svoji velikost.
„Řekl nám s kolegou z realizačního týmu, že tak dobře odkoučovaný zápas ještě neviděl. Klobouk dolů před ním, že tohle dokázal říct,“ pyšní se Svoboda.
Pro rohlíky tajně do večerky
Koučova taktika s naštváním hráček slavila úspěch, málokdo však tehdy věděl, že Uhrová, Vítečková a spol. jsou lehce „rozbrnkané“ už z průběhu turnaje. Rozehrávačka Uhrová nedávno přiznala, že hráčky během šampionátu ke své nelibosti hladověly.
„Poprvé v životě jsme měly profesionálně sestavený jídelníček, dělal ho pro nás expert pan doktor Fořt. My jsme na takovou stravu nebyly zvyklé a pro naše těla to byl šok. Tak jsme mívaly hlad. Chodily jsme z hotelu tajně do večerky pro rohlíky, abychom se dojedly,“ vybavuje si Uhrová. „Na jaře jsem po té ulici v centru Brna šla, večerka už tam není. Ale tehdy tam naštěstí byla,“ rozesměje se.
Svoboda protestuje: „My jsme to tehdy jedli všichni a hlad jsme nikdo neměli.“ Verze o tom, že hráčky chodily z jídelny na pokoje nenajedené, ho ale nepřekvapila. „Už jsem ji slyšel, musím si to s holkama vyříkat. Je pravda, že stravovací režim jsme měli jiný než ostatní týmy, i potravinové doplňky jsme tehdy používali. Věřím, že to holkám průběhu turnaje pomohlo,“ hájí svůj nápad povolat nutričního specialistu.
České basketbalistky slaví zlato na mistrovství světa do 19 let v Brně, vlevo klíčová rozehrávačka Michaela Uhrová. (2001)
Hlad po úspěchu naopak v týmu vyvolávat nemusel. Některé z tehdejších zlatých juniorek, třeba Petra Šafránková nebo Miroslava Hamouzová, už sice v kariérách dlouho nepokračovaly, většina z tehdejší sestavy se ale odrážela do velkého basketbalu.
„Po šampionátu před každou z nás přistál pakl nabídek z amerických univerzit. Každá z nás ze základní pětky měla nabídku na stoprocentní stipendium. Nikdo ji tehdy nevyužil,“ bilancuje Uhrová. „Proč? My jsme se už prosazovaly v českých týmech mezi dospělými. Já jsem hrála za Trutnov, Evža za Žabiny, a tak dál. Basketbal pro nás začínal být zaměstnání, kdo chtěl něco dokázat, šel do Žabin, tak jsme to braly,“ vysvětluje rozehrávačka.
Vítečková deset let po stříbru s chutí zlata: Uměly jsme vítězit |
Agenti tehdy jádro týmu bombardovali ještě několik let, protože české hráčky začaly mít čím dál větší význam i v evropském měřítku. K Uhrové s Vítečkovou se tehdy přidala o dva roky starší parta kolem Hany Horákové (tehdy Machové) a takto namixovaná reprezentace sbírala medaile po hrstech. Stříbro z ME žen 2003, start na olympiádě v Aténách 2004, zlato z ME 2005.
„Lubomír Kotleba, tehdy generální sekretář mezinárodní federace FIBA, řekl veřejně během losování MS do 19 let, že úspěch v této kategorii je velkou nadějí i pro úspěch v ženské kategorii do budoucna. Takže my jsme tušili, když jsme dokázali vybojovat zlato v Brně, že tyhle holky potáhnou nároďák,“ shrnul trenér Svoboda.
Uhrová by přála i současné generaci, aby zažila něco podobného. Na hvězdnou éru Vítečkové a Horákové se už nějaký čas navázat nedaří, medailové časy skončily před patnácti lety.
„Současné mladé holky mají výhodu, že už mají zkušenosti s velkými halami a většími zápasy. Jsou nabité energií, tak doufám, že to prodají,“ vzkázala jim Uhrová.
