Parta kolem kapitána Pavla Pumprly se tak postupně dozvěděla, že před nimi stojí bývalý basketbalista se 75 ligovými minutami na kontě, ale také dvojnásobný reprezentant v leteckém pětiboji a příslušník leteckých sil Armády České republiky.
„Sloužím u letectva na základně v Čáslavi, kde jsem už čtrnáctý rok. Od roku 2010 působím na pozici instruktora speciální tělesné přípravy, jsem tedy něco jako tělocvikář a mám se svými kolegy na starosti fyzickou přípravu vojáků. Hodně se zaměřujeme i na přežití pilotů po nouzovém opuštění letadla, aby si dokázali pomoct, když by zůstali v terénu sami,“ popsal náplň svého vojenského života.
Sám se spíše než za kondičního specialistu považuje za celostního trenéra. Podle této teorie spolu v těle vše souvisí. Kromě tréninku se tak soustředí i na stravovací návyky, pitný režim a spánek jako důležitou součást regenerace.
„Z častého sportování jsem od těla bral víc a regeneraci jsem moc nedával, což si po třicítce vybralo svou daň. A při zranění jsem se začal zajímat, co šlo dělat líp, což mě přivedlo na dráhu trenéra komplexního typu,“ vysvětluje svůj životní zlom.
Na své cestě za poznáním lidského těla spolupracuje s kondičním trenérem libereckých hokejistů Alešem Pařezem, který právě tuto filozofii aplikuje u úspěšného týmu Bílých Tygrů. Miřejovský tak může porovnat basketbal s hokejem: „Je to taky hodně intenzivní sport a můžu říct, že v současnosti je to jiný sport, než jak jsem ho na té nejvyšší ligové úrovni u nás poznal před 15 lety jako hráč. Rychlost hry mě teď až ohromila, obrovsky se to posunulo dopředu. Sám jsem právě pro silové tréninky během sezony, s velkou intenzitou a spíš kratší dobou trvání, protože to je důležité pro udržení síly a rychlosti.“
Zatímco k tělu a jeho fungování přistupuje jako k celku, hráče bere jako individuality. Tento přistup ocenil i hráč, který si ho mohl vyzkoušet zatím nejvíce. Michal Miřejovský vytvořil takřka nerozlučnou dvojici s toho času zraněným Lukášem Palyzou a společně pracovali na návratu po zlomenině v obličeji. „U něj bylo víc času se věnovat například dýchání a dalším věcem, které jsem odhalil při vyšetření jeho pohybového aparátu,“ přibližuje.
Právě správné dýchání považuje za základ pro správnou fyzickou kondici a prevenci zranění: „Ze zkušenosti vím, že většina jich dýchá takzvaně do hrudníku, kdy plně nezapojují bránici. Ta je hlavním dýchacím svalem a zároveň tvoří horní část té vnitřní jednotky středu, jež aktivuje zpevnění pánve, páteře a hrudního koše. Pokud máte pevný základ, fungují pak líp i končetiny. Proto vždy říkám hráčům - budete rychlejší, silnější a ještě snížíte riziko zranění.“
Kondiční trenér českých basketbalistů Michal Miřejovský a jeho svěřenci v pardubické hale Na Dukle
Pro Miřejovského to byla první reprezentační zkušenost, ale už má plno plánů do budoucna: „Času bylo méně, protože bylo třeba především se připravovat na zápasy. S hlavním trenérem jsem se dohodl, že bych s hráči chtěl být v kontaktu i mimo reprezentační okna a navštěvovat je v klubech, kde by snad mohlo být víc času zapracovat na těchto věcech, jako je zlepšení dýchání. A mohl bych se podívat, jak na tom hráči celkově jsou.“
To vyplývá z jeho teorie, kdy je potřeba se věnovat každému hráči zvlášť. Že nejde o pouhé řeči, dokazuje řada rozhovorů, které Miřejovský zvládl během listopadového srazu. „Individuálně chci hráčům připravit tréninkový plán na kompenzační cvičení, aby to každý měl ušité na míru. Ač jde o týmový sport, ten individuální přístup je dnes potřeba,“ plánuje.
Během pár dní, které měl k dispozici, se snažil hráče co nejlépe poznat. K jakým závěrům došel? „Patrik Auda je skvěle fyzicky vybaven. A dál mě napadá Tomáš Vyoral. Tihle trochu vyčnívají. Další hráči jsou na podobně dobré úrovni.“
Michal Miřejovský a jeho svěřenci během zimního výcviku
S trochou nadsázky může Miřejovský být nápomocen i jako špion a předat národnímu týmu své zkušenosti z Islandu, kde Češi zakončí v únoru druhé reprezentační okno.
„Loni jsem tam byl s letectvem. Island nemá své letecké síly a každé čtyři měsíce si od států NATO pronajímá ochranu svého vzdušného prostoru, který je strategickým vyústěním mezi Evropou a Amerikou. Mise na Islandu není ze své podstaty bojová, jde o ochranu v mírovém prostoru. Byla to zajímavá zkušenost poznat místní podmínky, zkusit si být pryč a dělat svou práci v jiném prostředí, což mě určitě obohatilo,“ vzpomíná.
