"Co si budeme povídat, potřebovali jsme vyhrát a vyhrát jsme chtěli. Taky pro fanoušky, protože jsme několik zápasů doma ztratili. Ale to si nesmíme připouštět. Bylo to se šťastným koncem," řekl osmadvacetiletý basketbalista.
Neměl jste po vaší ztrátě balonu chvíli před koncem strach, aby vás to nestálo zápas?
Určitě ne, já jsem věřil až do konce. Prohráli jsme v závěru s USK, blbě v Jindřichově Hradci v poslední minutě a půl. Věřil jsem, že tohle musíme zvládnout, že to musíme překonat. Vyšlo to, jsme za to rádi.
Největší rozdíl ve skóre v průběhu utkání byl pouhých šest bodů a trval jen moment. Podobných zápasů jste letos moc nehráli, ne?
Popravdě, na žádný takový si nevzpomínám. Je to jenom dobře. Pro diváky i pro nás, kteří se připravujeme na play-off. Do konce základní části zbývá jenom pár zápasů.
Čím vám Opava nejvíc zatápěla?
Útočným doskokem. Ten byl důvodem, proč jsme jim víc neutekli. Tam jsme hořeli celý zápas.
Na rozdíl od soupeře se vám dařilo lépe dělit fauly mezi různé hráče, dva borce soupeře jste vyfaulovali.
To je cíl v každém zápase, tentokrát to bylo markantní. My jsme měli v jednu chvíli asi šest nebo sedm hráčů po dvou faulech. Snažíme se to tak praktikovat. Ale vždycky to vyjít nemůže. Pivot třeba nachytá tři fauly a už to nezastavíte.
Proč Bekse zkraje zoufale nešly šestky? Třeba Martin Peterka nedal z prvních čtyř tři a nebyl zdaleka sám, kdo je míjel...
Martin, Lukáš Kotas a Petr Bohačík teď netrénovali, protože měli zažívací potíže. Možná se to na nich projevilo. Šestky jsou o psychice.
Nějaký ten pátek už za Pardubice hrajete. Berete zápasy proti Opavě pořád stejně prestižně, jako když jste z ní na východ Čech přišel?
Beru. Jsem ve spojení jak s trenérem Petrem Czudkem - jsme dobří kamarádi -, tak i s klukama - Kubou Šiřinou nebo Kubou Blažkem. V Opavě mám plno známých, takže nějaké hecování proběhne. Ale nic zákeřného, je to jenom takové štengrování.
