„Nepočítala jsem s tím, že budu hrát. Při absenci Petry Záplatové mě ale na hřiště vyslali už v první čtvrtině, což byl pro mě šok,“ vypravuje třiadvacetiletá rozehrávačka hradeckého Sokola.
Tato příhoda, jež se odehrála před pátečním vítězným zápasem s Dánskem, pro Matuškovou dokončila sled neočekávaných událostí. Na jejich konci byla nečekaná reprezentační premiéra.
O co méně očekávaná, o to úspěšnější. Dánsko jste vysoko porazily, s Itálií sice prohrály, ale udržely jste lepší bilanci vzájemných zápasů. Sama jste si dost zahrála, co tomu všemu říkáte?
Kdyby mi tohle někdo řekl tři týdny před tím, tak tomu moc nevěřím. Život ale přináší také příležitosti a já jsem se tyhle snažila využít, jak nejlépe jsem mohla.
Michaela Matušková* Třiadvacetiletá basketbalistka Sokola Hradec Králové. Pochází z Lipníku nad Bečvou, do Hradce Králové přišla kvůli basketbalu před devíti lety. * Od té doby se z mládežnických kategorií vypracovala až do kádru prvního týmu, během těch devíti let jen několikrát souběžně hostovala za prvoligovou Olomouc. * V únoru 2019 si v utkání s Nymburkem přetrhla vazy v koleně, což ji nadlouho vyřadilo z aktivní činnost, v návratu ji poté přibrzdily události spojené s koronavirem. * Před právě skončenou částí kvalifikace o postup na mistrovství Evropy se její jméno objevilo v širším výběru reprezentačních trenérů, nakonec bylo i v konečné nominaci. * V Lotyšsku, kde se tato část kvalifikace odehrála, nastoupila do obou utkání, byly to její první starty v české seniorské reprezentaci. * V utkání s Dánskem (84:64) odehrála přes 18 minut a nastřílela 12 bodů, čtvrtý nejvyšší počet z českých hráček. Proti Itálii (63:69) byla na hřišti dokonce 32 minut a zaznamenala 7 bodů. |
A přitom úspěšně. V zápase s Dánskem jste patřila k nejlepším střelkyním českého družstva, body jste zaznamenala i proti Itálii.
Určitě to potěší, ale body pro mě nebyly úplně to hlavní. Hlavně jsem se chtěla herně chytnout a body jsou už jen bonus.
Jaké to bylo po takové pauze a ještě k tomu v kolektivu, který se dával dohromady za zvláštních okolností a který neměl čas se více sehrát?
Já si myslím, že to dopadlo vzhledem k okolnostem velmi dobře. Vždyť jsme měly pouze týden na sehrání. Navíc většina z nás před odjezdem na soustředění do Prahy neměla míč v ruce poslední měsíc. Když pak máte jít hrát zápas na mezinárodní úrovni, tak je to těžké.
Zápas s Dánskem jste vysoko vyhrály, v případě výhry nad Itálii jste mohly předčasně slavit postup na evropský šampionát. Prohrály jste o šest bodů, i když zápas byl vcelku vyrovnaný. Měly jste na výhru?
Vyrovnaný byl, ale podle mě Italky vyhrály zaslouženě. Celý zápas velmi agresivně bránily a nám, kvůli tomu, že jsme měly do rotace méně hráček, v závěru došly síly.
Pojďme na začátek vaší reprezentační anabáze. Co jste očekávala ve chvíli, kdy jste si své jméno přečetla v nominaci pro Lotyšsko?
První nominace nebyla přímo pro Lotyšsko, ale šlo o širší kádr zhruba pětadvaceti hráček. Seznam byl tak dlouhý proto, že se předpokládalo, že do konečné nominace mohou zasáhnout testy na covid, zranění či další okolnosti. My se spoluhráčkou z Hradce Pamelou Effangovou jsme byly v seznamu až poslední jako náhradnice, takže jsem ani nepočítala, že bych mohla do Lotyšska vůbec jet.
Na soustředění v Praze ale odpadala jedna hráčka za druhou. Jaké to pro vás bylo i vzhledem k tomu, jaké jste museli dodržovat protiepidemické podmínky?
Hodně zvláštní. Už v Praze jsme bydlely na pokojích každá zvlášť, nesměly jsme hotel a případně halu opouštět. Navíc se do poslední chvíle nevědělo, co bude a co se dá od následujících hodin a dnů čekat.
Tohle všechno, předpokládám, pokračovalo i v Lotyšsku na samotném kvalifikačním turnaji.
Řekla bych, že to bylo ještě mnohem přísnější. Nejen že jsme znovu byly ubytovány každá sólo, ale třeba i při jídle jsme měly každá svůj stůl, všechno bylo děláno tak, abychom se nepotkávaly. Také jsme podstoupily velké množství testů.
České basketbalistky během utkání s Itálií. S číslem 23 Michaela Matušková.
Bylo hodně zvláštní něco takového prožívat?
Já jsem introvert, takže s tím takový problém nemám, ale zvláštní život to opravdu byl. Deset dnů jste sám na pokoji, jdete jen na trénink, na jídlo a jinak nic.
Na vašem příběhu je zvláštní ještě to, že jste před koronavirovou pauzou dlouho pauzírovala po operaci kolena a když jste konečně mohla začít hrát, sezona prakticky skončila. Kolik jste toho nahrála za poslední měsíce?
Strašně málo, za posledních dvacet měsíců jen šest zápasů, ty dva první po zranění se snad ani nedají počítat. Návrat po operaci byl hodně dlouhý. A tak když jsem z Lotyšska odjížděla domů, byla jsem dojatá. Hlavně proto, že vím, co mě to stálo úsilí, abych se vůbec mohla vrátit.
Kvalifikace se bude dohrávat v únoru. Věříte, že byste po této příjemné zkušenosti u toho znovu mohla být?
To se uvidí, konkurence je v Česku na rozehrávce velká, což je pro český basketbal jen dobře. Oproti Lotyšsku samozřejmě může být všechno trochu jinak, ale myslím si, že jsme svoji šanci vcelku využily. A trenéři nám řekli, že s námi i na únor budou počítat.
Ještě předtím se ale znovu rozběhne ligová sezona, pro vás sobotním domácím derby s Trutnovem. Co od něj čekáte?
To, že se musí hrát bez diváků, přináší výhodu nám jako hostujícímu družstvu, jelikož na zápasy s Trutnovem u nich chodí dost lidí. Věřím, že pokud do naší sestavy nezasáhne koronavir a budeme kompletní, že bychom to měly zvládnout.
