Následky byly devastující: utržené vazy, prasklé menisky. Spravily to až dvě operace a nekonečná osmnáctiměsíční pauza. „Docela mě překvapilo, když se mě lidi ptali, jestli jsem se nebála o kariéru. Ale já byla celou dobu nastavená tak, že se vrátím, a nikdy mě nenapadlo myslet na konec,“ projevila se v těžké době jako pravá Levhartice.
Během listopadu už posbírala pár minut v lize i v Eurocupu, když ale první operace koleno nezhojila, bylo jí ouvej. „Začala jsem trénovat, ale pořád to bolelo. Rezonance ukázala, že tam je prasklý kousek menisku, takže se musela znovu udělat artroskopie. Bylo to těžké na psychiku, už jsem doufala, že začnu hrát, a zase to něco oddálilo. Ale už je to za mnou a koleno drží,“ zaklepe si na zuby, aby to nezakřikla, „teď se konečně cítím dobře.“
Kdyby ještě comeback oslavila postupem do jarní části Eurocupu, byl by to happy end se vším všudy, jenže ani rekordní výhra 90:34 v posledním zápase základní skupiny s Limassolem Levhartice dál neposlala. „Ale tři výhry ve skupině jsou velký úspěch. Odehrály jsme dobré zápasy,“ je i tak spokojená 187 centimetrů vysoká čahounka, která v minulosti oblékala i dres dlouhodobého ženského basketbalového hegemona USK Praha.
Byť neměl postupovou tečku, zápas s Limassolem chomutovské odchovankyni zůstane v paměti. Hlavně kvůli kyperským fanouškům, kteří v hale vytvořili rachot jako na fotbale.
„Šílené! Mám ráda vyhrocenou atmosféru, ale něco jiného je, když hulákají celý zápas a ještě u toho kouří a smrdí celá hala. Limassolu fanoušky rozhodně nezávidím, mnohem radši mám ty naše. “ A oni zase Krejzovou. Radost jim udělala už návratem na palubovku, vyšperkovat ho může třeba ligovou medailí.
