"Právě utkání s Argentinou mi přišlo velmi snadné, měly jsme neustále bodový odstup. O to víc mrzí, kam až Argentina došla," říká zklamaně česká trenérka.
O zlatu a stříbru tentokrát nebylo mnoho pochyb. Američanky vrátily ve finále Španělsku porážku ze základní skupiny a zvítězily 87:71. O bronz se zbytek světa usilovně popral. "Musela bych říct, že na medaili mohlo pomýšlet celkem devět týmů, protože právě od třetího místa po jedenácté byly celky velmi vyrovnané. Ale my jsme si medaili na tomto MS opravdu nezasloužily. Určitě jsme patřily mezi osm nejlepších," zhodnotila Ptáčková.
Česká trenérka žehrá hlavně na nedostatek týmového ducha i ztrátu zkušených juniorských reprezentantek Běhalové, Švrdlíkové a Půlpánové, které do Thajska ani neodcestovaly. "Zranění Rosenbaumové hned v prvním utkání ještě rozšířilo tuto enklávu. Když připočtu ne zrovna ideální přípravu na šampionát, tak to dohromady nedává šanci bojovat o medaile. Zázraky se nedějí často."
Klíčovým duelem pro české naděje bylo poslední ze tří osmifinálových utkání proti Francii. Češky měly postup ve svých rukou, výhra by jim zajistila druhou příčku ve skupině. Navíc v první půli zvítězily o jedenáct bodů - 40:29. Celkový výsledek? 73:58 pro Francii.
"Snad jsme vedly až příliš a získaly dojem, že se nemůže nic stát. Francie vytáhla agresivní osobní presink na rozehrávačky Starou a Bartoňovou. Odtrhly je herně od týmu a ztížily jim cestu ke střeleckým pokusům. Soupeř se chytil, ve druhé půli nám nasázel šest trojek, z toho dvě o desku," mrzelo Ptáčkovou.
Ještě po utkání měly Češky naději na čtvrté místo ve skupině. Litva však s Argentinou promarnila sedmibodové vedení pět minut před koncem a prohrála o tři body. Prohra pak juniorky odsoudila do bojů o deváté pořadí. V nich se Češkám nejprve podařilo zdolat Čínu 76:70.
O desáté pozici pro Česko pak rozhodla druhé turnajová prohra s Brazílií, tentokrát 70:75 po prodloužení. "Na Brazílii jsme už byly lépe připravené, více jsme si pohlídaly jejich útočný doskok. V normální hrací době jsme současně s klaksonem vystřelily úspěšně na brazilský koš, ale francouzský rozhodčí mám body nepřiznal a muselo se prodlužovat," shrnula česká lodivodka poslední vystoupení svého týmu.
Z Thajska si Češky přivezly hlavně mezinárodní zkušenosti pro další kariéru. Výsledek ani samotný šampionát je však příliš nenadchl. "Musím přiznat, že se nám v Asii moc nelíbilo. Strava, těžký vlhký vzduch, všude smog. Na to všechno jsme si těžko zvykaly. Pozitivem byla přátelská povaha tamních lidí a snaha o dobrou organizaci MS," hodnotí dnes Ptáčková thajskou metropoli Bangkok. "Ale my jsme tam přijely hlavně hrát basketbal a snažily jsme se tyto okolnosti moc nepřipouštět. Podmínky měly všechny týmy stejné."
Juniorské mistrovství je přes všechnu svojí prestiž hlavně přípravou na seniorskou kariéru. Které české hráčky by podle trenérky mohly v nejbližších letech udělat díru do ligy, popřípadě do Euroligy? "Z menších hráček už do seniorského týmu nakoukla Kateřina Bartoňová. Ona má výborný přístup k tréninku i utkání, ale zatím nemá úplně vyrovnané výkony. Takovým černým koněm by mohla být Michaela Stará, i když jí chybí potřebné centimetry."
Z pivotek si Ptáčková všimla hlavně Aleny Hanušové a Renáty Březinové. U obou ale upozorňuje hlavně na jejich nedostatky. Vlastní svěřenkyni z Hradce Březinovou kárá za nedostatečnou tréninkovou morálku i přístup k životosprávě. "Ukázala, že i s mizernou fyzickou kondicí a nadváhou dokáže být naší jednoznačně nejlepší pivotkou. Ona byla nejlepší nejen v útoku, ale také v obraně a při doskakování. Naopak Hanušová je pokládána velký talent, ale už nikdo nechce vidět, že téměř nebrání a hlavně na doskoku je se svými centimetry podprůměrná."
Podkošový prostor se opět ukázal jako ústřední slabina českého týmu. "Nám vyhovují týmy, které nemají takovou sílu pod košem. Na Brazílii a taky Francii prostě nestačíme. Pokud se těmto týmům v obranném doskakování vyrovnáme alespoň částečně, potom jsme schopni vyhrát. Nejsme basketbalově horší než oba zmíněné celky, ale i toto mistrovství jasně ukázalo, jak začínáme zaostávat v podkošových soubojích a obecně nám chybí větší síla a důraz," shrnuje Ptáčková.
Thajský šampionát byl ale rovněž festivalem budoucích hvězd světového basketbalu. Která jména by si měli fanoušci zapamatovat do budoucna? "Jsem nadšená z některých španělských hráček. Souhlasím s volbou Marty Xargay Casademontové za MVP turnaje. Velkým talentem je i Leonor Manso Rodriguezová. Moc se mi líbila americká rozehrávačka Samantha Prahalisová."
Z podkošových hráček pak Ptáčková volí Američanku Nnemkadi Ogwumikeovou nebo dvoumetrovou Australanku Elizabeth Cambageovou.
