V hale to však sportovní tragédii zdaleka nepřipomíná. Téměř všichni diváci zůstávají na svých místech. Chtějí se rozloučit a poděkovat týmu za další ročník plný zážitků. „I prohrát se dá pozitivně,“ trefně hodnotí při odchodu jeden z fanoušků.
Trenér Jan Čech se po rozlučce s příznivci zaboří do židle na střídačce a schová hlavu do dlaní. Tak moc toužil svůj tým posunout ještě o úroveň výš – do bojů o medaile.
Nevyšlo to. Postup přes silné a koncentrované Pardubice byl daleko. Sršni nevyhráli ani jediný zápas, byť i ve značně oslabené sestavě drželi ve všech čtyřech duelech krok a zdobila je příkladná bojovnost.
„Když na palubovce necháte srdce, zakryjete spoustu nedostatků. Každý z našeho týmu ví, s jakými hodnotami se za náš klub hraje,“ zdůrazňuje Čech.
Největší basketbalová show v Česku. Milujeme trenérovy tanečky, jásají fanynky Písku |
Východočeši s hvězdnými cizinci byli nad síly Píseckých. Na vzájemný souboj ale vůbec dojít nemuselo. „Mrzí mě, že jsme v nadstavbě neuhráli šesté místo. Chyběla nám jedna výhra. Mohli jsme jít ve čtvrtfinále na Brno, se kterým bychom měli větší šanci,“ uvažuje prezident klubu Miroslav Janovský.
Sršni touží svůj příběh jednou dovést až k medaili. K tomu potřebují, aby se jim „všechno sešlo“. A to letos neplatilo. Několik zápasů ztratili až v samotném závěru. Sedmé místo v nadstavbě a pád do předkola zapříčinila jen horší vzájemná bilance s Opavou a Děčínem.
Samostatnou kapitolou jsou zranění. Tým v sezoně ani jednou nehrál v kompletním složení. Z Písku se do národního týmu dostala trojice hráčů, což je úctyhodné. Jenže Martin Svoboda, Kevin Týml a Vojtěch Sýkora na jaře odpadávali s těžkými zraněními. „Lepila se na nás jedna pohroma za druhou. Ale je fakt, že jsme loni ani letos nebyli na play off v top formě. Nad tím se musíme zamyslet,“ tvrdí Janovský.
Kouč a sportovní manažer Čech má trochu jiný pohled. „Nemyslím si, že by to nebyl náš rok. Udělali jsme velký pokrok, hráli skvělý basketbal. I přes absence jsme drželi krok s těmi nejlepšími. Letos jsme hráli lepší basketbal než loni.“
Jak dlouho udrží opory?
Tým složený ryze z domácích hráčů je v nejvyšší české basketbalové lize unikátní, ale jeho nejlepší borce přirozeně mohou lákat ještě atraktivnější nabídky. „Je to otázka financí. Mám strach, že všechny nepůjde udržet možná už letos v létě. I v kancelářích uděláme maximum pro to, aby pohádka ještě nekončila a dali jsme si minimálně ještě jeden pokus,“ věří Čech.
„Když to budeme chtít držet, tak každý rok nás bude stát víc peněz. A není jednoduché stále navyšovat rozpočet,“ přiznává prezident.
 |
Peníze na sezonu klub za tři roky v nejvyšší soutěži navýšil trojnásobně. Přesto mezi českými celky patří ke skromnějším. Odmítá cestu zahraničních basketbalistů, kteří jsou oporami jiných týmů. Sází na vlastní odchovance, hráče z regionu doplněné o předem vytipované Čechy od konkurence.
„Díky tomu se fanoušci sžijí s týmem. Pak zažíváme takové momenty jako při play off na zimáku. Pro mě je nejvíc, jak to lidi baví a žijí basketem s námi,“ líčí Janovský.
Mistr efektů. Fait si hraje s ohněm i se dřevem, nad palubovkou zas létá se Sršni |
Důležitý posun podle prezidenta klub udělal i v přístupu. Loni po vyřazení žehral, že písecký tým je až moc hodný. „Vidím i v tom lehký posun. Už nejsme takoví skauti,“ glosuje.
Jsou vzorem pro ostatní
V součtu s posledním zápasem nadstavby hrál Písek na zimním stadionu čtyři zápasy s průměrnou návštěvou lehce přes dva tisíce diváků. Přítomné bavil nejen basketbal, ale také show srovnatelná s výrazně většími sportovními akcemi v Česku.
„Už to není jen o basketu. Přesahuje to hranice sportu. Dokázali jsme vytvořit komunitu, sršní rodinu, která se tím baví a žije. Výsledky jsou jedna věc, ale takové zážitky jsou unikátní a mám velký respekt před tím, co jsme dokázali. Cítím jen a jen hrdost,“ jásá Čech.
Písecký trenér Jan Čech během předzápasového rozhovoru
Na zimní stadion pro závěr sezony by se klub rád vrátil i příští rok. Zatím je to však předčasné.
Nadšení a zápal pro hru jsou tím, co Sršně znovu zvedne ze smutné nálady i po konci sezony. „Není to příběh Čecha a Sýkory. Dřív jsem říkal, že se týká stovek lidí, teď už tisíců. Věřím, že jsme se stali vzorem pro řadu sportovních klubů, a to nejen v basketbalu,“ tvrdí kouč.
