Představu o své budoucnosti má odchovanec jihlavského basketbalu Matěj Dáňa naprosto jasnou, rád by si jednou zahrál v zámořské NBA. A snaží se pro to dělat maximum.
Zhruba před měsícem zvládl další krůček, který by ho časem třeba mohl k vysněnému cíli dostat, poprvé nastoupil v rámci domácí Kooperativa NBL za první mužstvo USK Praha.
„Byl to skvělý pocit. Jsem moc rád, že jsem tuhle příležitost dostal. A věřím, že jich bude přibývat,“ svěřil se s přáním talentovaný mladík, kterého k basketbalu doma v Jihlavě přivedl jeho otec Zdeněk.
Zahrál jste si v polovině ledna proti Děčínu a váš výkon rozhodně patřil k příjemným překvapením, proč nepřišla hned další šance?
Ale ona přišla, vlastně hned dva dny poté jsem nastoupil i v Českém poháru, i když už jenom na nějakých sedm nebo osm minut. A pak jsem se zranil.
Satoranský je vzor. Přijel a poradil, vzpomíná nadějný teenager Dáňa |
Takové zbrzdění slibně se rozjíždějící příležitosti vás muselo dost mrzet. S čím jste marodil?
Stalo se mi to při tréninku, jednalo se o nějaké svalové zranění. Naštěstí jsem byl mimo jenom pár dnů. Teď už je zase všechno v naprostém pořádku.
Vraťme se ale zpátky k vašemu premiérovému souboji. Měl jste dostatek času zpracovat informaci od trenérů, že s vámi počítají pro zápas s Děčínem?
Bylo to tak, že A-tým měl hrát v pondělí, jenže nejprve se mu zranil jeden hráč a pak začali ubývat další, takže mi přišla zpráva od trenéra, ať dorazím na trénink. No a tam mi potom řekl, že budu i hrát.
Převládala v tu chvíli radost, nebo nervozita?
Hrozně jsem se těšil, ale samozřejmě jsem byl i nervózní.
K basketbalu vás přivedl otec, který s vámi od začátku prožívá všechny zápasy. Jakou radu vám dal pro premiérový start v Kooperativa NBL?
Řekl mi, ať předvedu, co umím, a ať hlavně neblázním. Že mám zachovat klid, protože se prostě nemám čeho bát.
Bylo znát, že jste si jeho slova vzal k srdci, protože nastřílet 11 bodů v prvním zápase mezi dospělými a přispět tak k vítězství 82:80 po prodloužení, to je slušná vizitka. Vnímal jste to podobně?
Jasně, i když to mohlo být pochopitelně i lepší. To může být vždycky. Ale jo, byl jsem spokojený. Hodně mi pomohli spoluhráči, kteří mi vytvářeli výborné pozice, abych mohl skórovat.
Co vám po prvním zápase řekl trenér? Chválil?
Ano, chválil, ale zase mě nemůže hned po prvním zápase přechválit, to je jasný. (usmívá se) Každopádně jsem se snažil plnit jeho pokyny, jak jen to šlo.
Už jsme zmiňovali vašeho otce, který s vámi odmalička objížděl všechny zápasy, ovšem tentokrát v hledišti chyběl. Samozřejmě kvůli opatřením souvisejícím s koronavirovou pandemií. Sledoval vás alespoň na dálku?
Jasně, byl přenos na internetu, takže u něj seděl. A hned po zápase mi volal. Říkal, že ho moc mrzelo, že tam se mnou nemohl být. Škoda, že neviděl zrovna můj první zápas za áčko v nejvyšší lize. Přitom se mnou jezdil opravdu od dětství. Ale tak třeba ten další už zase uvidí.
Schoval jste mu alespoň nějakou relikvii z utkání na památku?
Má slíbený dres, který po sezoně dostáváme.
Pocházíte z Jihlavy, kde žije i vaše rodina, ale trénujete a hrajete za pražský USK. Jak často se dostanete domů na Vysočinu?
Přes týden jsem v Praze kvůli tréninku, ale hned v pátek po něm vyrážím domů. A v neděli navečer už zase jedu do Prahy.
Předpokládám, že za ty dva dny si tak doma maximálně stihnete trochu odpočinout...
Přesně tak, navíc teď stejně kvůli koronaviru nikam nesmím.
Vám se zatím covid-19 vyhýbá?
Kdepak, měl jsem ho už někdy v listopadu. Teď jsem v pohodě, snad už mě nic podobného nepotká.
Průběh nemoci byl spíš lehčí?
Měl jsem jen pár příznaků, nic vážného, všechno bylo v klidu. Jsou na tom lidé daleko hůř.
Dá se říct, že vaše kariéra zatím běží podle plánu. Dostal jste se do Prahy, máte na kontě starty v mládežnické reprezentaci a teď už i premiéru v nejvyšší české lize. Pořád věříte, že na konci bude zámořská NBA?
(usmívá se) Uvidíme. Ale je pravda, že takhle nějak jsem chtěl začít.
Synovu premiéru doma protrpěl Tátu už přerostl. Ve svých rodičích má Matěj Dáňa maximální podporu. Jeho otec Zdeněk Dáňa kdysi basketbal sám hrával. Kariéru svého syna sleduje Zdeněk Dáňa pečlivě od prvních krůčků. Ostatně to on mu před lety vybral sport, kterému se bude věnovat. „Je pravda, že na výběr jsme mu doma moc nedali,“ prohlásil před časem. „Držel jsem se slov hokejové legendy NHL Franty Musila, který říká, že do 18 let se dětí nemůžeme ptát, co by chtěly. Takže jsme vybrali za Matěje.“ A s manželkou udělal velmi dobře. Jejich potomek už má za sebou několik startů v mládežnických reprezentačních týmech a před měsícem si Matěj připsal také premiérové vystoupení za A-tým USK Praha v nejvyšší české lize. Jenže právě o tento důležitý mezník svého syna Zdeněk Dáňa přišel. Kvůli koronavirovým opatřením se totiž zápasy hrají výhradně bez diváků. „V dnešní době, kdy by si člověk v hale stejně nemohl zakřičet nebo zafandit, je skoro lepší sedět v klidu u počítače,“ uvedl Zdeněk Dáňa, který se kdysi sám basketbalu věnoval. „Ale Matějovu premiéru v lize jsem si samozřejmě přál vidět živě. Však jsem taky kvůli tomu doma strašně trpěl,“ přiznal. Každopádně z výkonu svého syna mohl mít radost. K výhře nad Děčínem 82:80 po prodloužení přispěl sedmnáctiletý Matěj 11 body a osmi doskoky. Na debutanta odehrál nevídaných 38 a půl minuty - i proto, že USK hrál pouze v osmi. „Nějaké výtky jsem měl, ale když mi pak trenéři poslali zprávu, ve které ho chválili, tak jsem trochu povolil. Byl jsem pyšný,“ svěřil se. „A myslím, že i Matěj ocenil tu mnohaletou dřinu.“ |
