Skákal metr a čtvrt do výšky. Jeho smeče ničily obroučky i sebevědomí soupeře a svou zarputilou obranou přiváděl protivníky k zoufalství. Kam se na něj hrabal Vince Carter, jak by se s ním chtěl měřit Donovan Mitchell?
Caldwell si dvakrát zahrál utkání hvězd v NBA a dvakrát v konkurenční profilize ABA. A ještě předtím, v roce 1964, si zajel do Tokia pro zlatou olympijskou medaili. Takže musel být zatraceně dobrý.
Problém je, že Joe Caldwell nesnášel povýšenost, přehlíživost a všechny typy nespravedlnosti. A bylo hodně obtížné s ním vyjít. Nepřátele si dělal mnohem snadněji než přátele.
Vedl hráčskou asociaci. Bojoval za vyšší odměny i penzijní příspěvky pro profibasketbalisty. Bojoval za právo hráčů vybrat si po vypršení smlouvy nový klub. Bojoval proti spojení NBA a ABA, které posílilo majitele a oslabilo hráčská práva.
Dopadlo to tak, že se ho vlastní klub zbavil. V roce 1974 na něj padlo podezření, že naváděl mladou hvězdu Marvina Barnese, svého spoluhráče v týmu Spirits of St. Louis, aby nenastupoval k zápasům. Klub „pana problémového“ suspendoval a úspěšně mu tím ukončil kariéru.
Joe Caldwell během Utkání hvězd ABA 1971:
Jasné důkazy zrady: žádné. Barnes co chvíli měnil svou verzi a jiní svědci nejsou
Caldwellovy úspěchy během 40 let snažení prokázat u soudu, že se proti němu klub ze St. Louis se zbytkem ABA spikl: rovněž žádné.
Spory nakonec texaského paličáka zcela vyždímaly a přivedly ho k osobnímu bankrotu. Takže i kdyby odškodnění vysoudil, peníze by stejně neviděl.
Ale ještě pozoruhodnější je, jak jméno Joe Caldwell zmizelo. Stačilo málo, prostě si ho nikdo kolem NBA nepřipomínal. Z hvězdy se stala nula.
Že se nestává, aby se celá liga domluvila proti jedinci? V šedesátých letech měly kluby NBA zakázáno angažovat Connieho Hawkinse, protože byl ještě coby vysokoškolák obviněn z korupce. Skončilo to mimosoudním vyrovnáním a Hawkins si v NBA na stará kolena ještě zahrál.
A vůbec není třeba chodit tak daleko do historie. Colin Kaepernick na šanci v profilize amerického fotbalu NFL čeká marně už druhým rokem. Kluby aktivistického sportovce vypudily.
Nakonec mohl být Caldwell rád, že na vrcholu kariéry pořídil své matce v arizonském Tempe dům. Měl alespoň střechu nad hlavou.
Tady pak vyrostli i jeho potomci. Včetně Marvina Bagleyho III.
Čerstvě devatenáctiletý mladík dědečka brzy přerostl a teď má 211 centimetrů. Na skokanském umění mu to ale moc neubírá.
„Marvin? Kéž bych uměl, co umí on. Je mnohem rychlejší. Když chce, bradou se dotkne obroučky,“ básní dědeček o vnoučkovi.
Marvin Bagley se řadí mezi ty hráče, kteří by mohli zamířit do NBA rovnou ze střední školy, kdyby to pravidla dovolovala. Už loni v létě měl možnost poměřit se s hvězdami ve sledované losangeleské Drew League, která profesionálům slouží k rozehrání před novou sezonou. Třeba s JaValem McGee, členem základní pětky Golden State v právě skončeném finále NBA, tu solidně vyběhl
V letošním poli uchazečů o pozici v nejlepší lize světa bude Bagley patřit k nejmladším, protože poslední rok středoškolského studia zvládl během léta a odmaturoval o tři čtvrtě roku dřív než spolužáci.
Na slavné univerzitě Duke během podzimu a zimy mával školními rekordy a nakonec získal místo v ideální pětce napříč celou NCAA.
Marvin Bagley v dresu Duke. Proti Florida State zvládl 32 bodů a 21 doskoků:
Ale zda se Marvin Bagley prosadí také mezi hvězdy na té nejvyšší úrovni, zůstává nejisté. Je totiž pivotem ze staré školy, který své soupeře překonával blízko obroučky. Střílet z dálky sice umí, jenže využívat tuto zbraň se mu nikdy příliš nechtělo.
Jako čtyřka se bude muset na systémy NBA teprve adaptovat a od pětek je vyžadována výrazně účinnější podkošová obrana, než do jaké se Bagley pouštěl na univerzitě. Na blokování nemá cit, všimli si skauti.
„V NCAA byl Bagley prakticky nebránitelný, ale jeho pozice už v NBA vlastně neexistuje,“ shrnuje Jonathan Tjarks ze serveru The Ringer. Rychlé nohy v kombinaci už zmiňovaným výskokem však Bagleymu dávají naději, že se přece jen výrazně prosadí, pokud na slabinách zapracuje.
Americký podkošový talent nyní zkouší přesvědčit klub ze svého domovského Phoenixu, že si zaslouží slyšet své jméno v letošním draftu už na první pozici. Ale pravděpodobnější nyní je, že Suns zvolí jeho někdejšího spoluhráče ze střední školy DeAndreho Aytona.
„Rozhodně si myslím, že patřím na první místo. A rád to předvedu. A to, že kolem slýchám, jak si už určitě vybrali DeAndreho, je ke mně velice nezdvořilé. Používám to jako motivaci,“ prezentuje se devatenáctiletý pivot horlivě.
Mladí dlouháni Marvin Bagley (vlevo) a DeAndre Ayton bojují o pozornost Phoenixu, který si bude v letošním draftu NBA vybírat jako první.
Pokud si ho nevybere Phoenix, Bagleyho čeká druhé či třetí pořadí. Na pozici tři budou vybírat Atlanta Hawks, za které jeho děd Caldwell odehrál hned pět sezon a prožil v jejich dresu své vůbec nejlepší období...
A ideální happy end? Marvin Bagley III. zazáří v NBA tak rychle, že si vyslouží místo v americkém Dream Teamu pro rok 2020. Hrát se bude v Tokiu. Tam, kde byl svého času zlatý už Joe Caldwell.
