„Reakce na jeho někdy drsnější přístup bude asi individuální, ale hodně hráčů občas potřebuje, aby se s nimi kouč nemazal. My ho máme rádi, přístupem je naprosto výborný, a hlavně jsme mu moc vděční za prostor, který nám jako mladším hráčům dává,“ chválí kouče křídelník Šimon Svoboda.
Pro premiérovou sezonu v roli „vládce“ týmu dostal Vaněk nesnadný úkol, po výrazné přestavbě mužstva měl s hráčskou ekipou o průměrném věku 22 let navázat na brněnský basketbalový boom z posledních let. A aby toho nebylo málo, do startu mu los nejvyšší soutěže přihodil zátěžový test v podobě pěti duelů na palubovkách nejtěžších soupeřů v řadě. „Když jsme zapsali čtyři prohry z pěti zápasů, bylo nám už trochu ouzko. Ale já s tím tak trochu počítal. Složili jsme takřka nový tým,“ ohlíží se Vaněk.
Šimon Svoboda (vlevo) z Brna brání Matta Johnsona z USK Praha.
Nyní se Basket sice stále nachází ve druhé polovině tabulky, s pěti výhrami na kontě však nabral vzestupnou trajektorii.
Mladý trenér přiznává, že i když by měl být svým svěřencům lektorem, také on se stále učí. „Snažím se zdokonalovat i sám pro sebe. Po každém utkání si vyhodnocuji, co jsem udělal dobře a co jsem mohl dělat jinak. Sleduji i každý trénink, protože máme v hale video, takže mám další materiál, z něhož čerpám. Sám sobě tedy neustále dávám zpětnou vazbu. Jestli se mi trenérsky růst daří, však nakonec musí posoudit jiní,“ říká muž, který s basketbalem začínal v Nymburku.
V Brně působil šest let coby kouč mládeže. Není tak divu, že sází na odchovance, které prosazoval do prvního týmu už v době, kdy asistoval předchozímu kouči Lubomíru Růžičkovi. „Kvalita mladých kluků, které tu máme, je opravdu vysoká. Každý z nich byl někdy nominovaný do národního týmu, ať už v širším, či užším výběru. Jejich předpokládaná kvalita se musí postupem času prokázat,“ obhajuje svou cestu.
Nevděčná výchova talentů
Spoluautor profesionálního programu tréninku mládežnických talentů pod hlavičkou Next Generation „vytáhl z klobouku“ třeba Richarda Bálinta nebo Jakuba Nečase, kteří již získávají zahraniční zkušenosti. Od svého předchůdce navíc převzal filozofii nasazování hráčů. „Jak říká Luboš, nejsou mladí a staří hráči, ale jen dobří a špatní,“ připomíná oblíbenou mantru svého kolegy.
V tomto duchu tak devatenáctiletý Svoboda hraje pravidelně přes dvacet minut na utkání, stejně jako jeho o rok starší souputník Petr Křivánek. Vaněk odmítá, že by je musel na palubovku tlačit na sílu. „Tohle se snažím si hlídat. Rozhodně to není tak, že když už toho hráče vedu dlouho, tak si ho někam protlačím. Mladí kluci musí na tréninku ukazovat, že jsou pro tým platní a místo si zaslouží. A přesvědčit nás také v dresu B týmu, kde rotují, aby měli vytížení a příležitost se ukázat. Já to bedlivě sleduji,“ oznamuje Vaněk.
Brněnský trenér Martin Vaněk
Že jeho první elitní svěřenci už „vylétli z hnízda“, jej hřeje, zároveň si uvědomuje nevděčnou pozici českých klubů při výchově talentů. „Basket je v tomhle opravdu trošku krutý. Já jsem hlavně trenér, a když vidím, jak mi kluk běhá v dresu reprezentace, tak mám opravdu hodně dobrý pocit. Z týmového pohledu však bohužel dává smysl, když někteří majitelé říkají, že nemají důvod vychovávat hráče, kteří jim brzy utečou,“ podotýká Vaněk s tím, že basketbalové kluby za své mladé klenoty zdaleka neinkasují podobně horentní částky jako třeba ty fotbalové.
S větší rolí mladíků musel Vaněk upravovat také herní styl týmu, který se v minulých letech opíral o daleko víc zahraničních posil a ostřílených tuzemských hráčů. „Hrajeme pomaleji. V posledních dvou sezonách jsme hráli velice rychle, což jsme museli trochu omezit. Je to samozřejmě dané změnou kádru. Spousta hráčů tu byla dlouho a měla už vybudované automatismy, které hru zrychlují. My přišli s proměněnou soupiskou – a najednou tam tyto návyky nebyly. Ústilo to ve ztráty, kterých bylo moc, zejména v rychlém protiútoku,“ objasňuje kouč.
Svůj tým cepuje nejen v Česku, Brno třetím rokem nastupuje také v Evropské severské basketbalové lize, kde se potkává s celky z Anglie, Rumunska, Polska, Belgie, Lotyšska či Litvy.
