Ve čtvrtek od 18 hodin ho v rodných Pardubicích čeká klání kvalifikace o mistrovství Evropy 2025 proti Nizozemsku; odveta se pak uskuteční v neděli od 15 hodin v Haagu.
V kvalifikační skupině máte jedno vítězství a jednu porážku, jste průběžně druzí za Řeckem, přičemž postupují tři. Souhlasíte s tím, že nadcházející duely s Nizozemskem jsou pro vývoj skupiny a váš klid poměrně klíčové?
Jsou naprosto klíčové. Jestliže dvakrát vyhrajeme, s jistotou postoupíme. Nizozemsko ve skupině ještě nezvítězilo, ale utkání, která hrálo, byla vyrovnaná (ve Velké Británii 94:98, doma se Řeckem 72:74). Myslím, že bude nebezpečné. Nějaká jména v jeho týmu z dřívějška znám. Pamatuju si rozehrávače Keyeho van der Vuursta de Vries, který teď hraje ve Španělsku (Badalona), to bude hlavní persona. Když jsem působil v Německu, za Frankfurt nastupoval pivot Matt Haarms (nyní Kagošima, Japonsko). My jsme o jejich basketbalistech třeba tolik neslyšeli, ale kvalitní jsou. Určitě to nebude lehký dvojzápas, ale začínáme doma a musíme vyhrát. Budeme favority a hodláme to potvrdit.
Česko - NizozemskoČtvrtek 18.00 online |
Co byste chtěl, aby bylo jinak ve srovnání s únorovým pardubickým zápasem proti Velké Británii, v němž jste nakonec zvítězili 90:82? Start, který Česku tehdy moc nevyšel?
Už si úplně nepamatuju, jestli jsme se s nimi pak nějak přetahovali, ale finální rozdíl ve skóre možná mohl být i vyšší. Toho, že jsme vyhráli, si však musíme vážit. Fanoušci si možná někdy řeknou, že to je Británie, ale ta taky nemá špatný tým. Teď je podstatné, abychom uspěli i s tím Nizozemskem. To by nám hodně pomohlo.
Sice je to v českém týmu dost vyrovnané, ale v prvním kvalifikačním okně jste měl nejvyšší průměrné vytížení, 27,2 minuty.
Fakt, jo? Tak to nevím...
Opravdu. Jak si ceníte toho, že jste postupem času dorostl do podobné role?
Hodně, protože za nároďák hraju vždycky rád, na sraz se vždycky těším. Je pravda, že zprvu jsem hrál méně, ale taky už mi bude třicet let a jsem tu jeden z těch starších... Ale zase bych tu minutáž nepřeceňoval, nějak jsem nevyčníval. Doufám, že to teď bude podobné, přál bych si proti Nizozemsku znovu přispět dobrým výkonem k výhře. Pamatuju na svoje první mistrovství Evropy 2017 v Rumunsku a tam si z nás bratři Gasolové (španělské legendy) dělali legraci. Začátky byly složité, ale tím si projde každý.
Na postu pivota nebylo jednoduché nabírat kloudné minuty, když tam dříve hrál Petr Benda, stále tam operuje Ondřej Balvín...
... Taky Veselka, Krojc (Jan Veselý s Martinem Křížem), Páťa Auda. Řada výborných hráčů. Ale jsem rád, že jsem mezi ně pronikl — pomohlo mi, že jsem odešel do ciziny, v zahraničí už hraju pátou sezonu. Člověk na basket získá odlišný náhled, zkusí si další ligy, hrát venku je něco úplně jiného a pomůže vám to se hodně zlepšit.
Agent James, kterého si najali Češi. Kárník tuší, jak se přiblížit EuroBasketu |
V čem vám to konkrétně otevřelo oči? Ve fyzičnosti basketbalu?
Určitě. Jde o styl, jakým se tam hraje, ale i o to, jak se na vás kouká jako na cizince... Ten výkon prostě musíte předvést. Tady v Čechách, když jsem hrál v Nymburce a třeba se mi tolik nedařilo, byli cizinci, kteří zápas odtáhli. A z českých hráčů zkušení borci jako Vojta (Hruban), Pampi (Pavel Pumprla) nebo Benďák (Petr Benda). Ti dali ty body. Teď jsem v Turecku, kde nás je sedm cizinců a víceméně se počítá s tím, že ten zápas vyhrajeme my plus jeden dva domácí. Zodpovědnost tam je, a když vám to v zápase nejde, jasně vám to dají najevo. Trenér za vámi přijde a řekne: Tys nehrál dobře, a jestli máme vyhrávat, tak tě potřebujeme. Takže koukej něco dělat! Ten tlak je zkrátka jiný. A vypořádávat se s ním je vlastně rovněž super zkušenost.
V prvním utkání se s Nizozemci střetnete v enteria areně, kde to dobře znáte. Dříve tam pravidelně hrávala Beksa, nastupoval jste tam za reprezentaci...
Taky jsme tam hráli Evropu, šestnáctky.
Na ty kadety se právě chci zeptat. Když se v tom prostoru ocitnete, naskočí vám automaticky, co se vám v aréně roce 2011 povedlo (Česko tehdy na šampionátu vybojovalo stříbro)? Už to je skoro čtrnáct let.
Právě. Nebudu tvrdit, že si na to pokaždé, když tam vejdu, rovnou vzpomenu, ale v hlavě to mám. Pamatuju si všechny zápasy, někde na DVD je snad ještě i mám, určitě bych to našel... Bylo to hezké, v tu dobu to byla obrovská sláva. Na finále tam na nás přišlo 5,5 tisíce lidí, což v těch šestnácti bylo neuvěřitelné. V tom u mě aréna vždycky bude mít speciální místo.
Krásná doba, co?
Ty jo... Ale už je to těch třináct a půl roku. Čas letí hrozně. Opakuju, za dva měsíce mi bude třicet. Pamatuju tohle, začátky v lize, v Nymburce a tak dál. S arénou mám spojenou spoustu krásných vzpomínek. I se seniorskou „repre“: odehráli jsme tam řadu dobrých a důležitých zápasů. Hráli jsme tam kvalifikace, třeba s Rusy tam s námi (v roce 2019) byli Veselka a Saty (Tomáš Satoranský), který dával vítězný koš. Oslavovali jsme tam postup na mistrovství světa do Číny...
Jakožto pro rodilého Pardubáka je pro vás fajn, že se sem reprezentace pravidelně vrací.
Jasně. Mám tu rodiče. Manželka pochází z Nymburka a i její rodiče to odtamtud mají kousek. Pardubice jsou dobrá destinace.
Z pardubického marastu do reprezentace. Dodá mi to nový impuls, věří Kovář |
Mrzel vás letošní konec v Braunschweigu? V posledních sezonách jste tam měl důležitou roli, zastával jste i funkci kapitána.
Ano. Co se týče života, bylo to tam super. I s klukama, co jsem s nimi hrál, jsme si sedli. Na druhou stranu, minulý rok byl vážně náročný, i psychicky. Měl jsem tam velkou úlohu, kterou jsem zvládal jak kdy. Jako na kapitánovi na mně spočívala velká zodpovědnost. I trenér už pak asi cítil, že na mé pozici potřebuje změnu. Nebylo to moje rozhodnutí, třeba by to dopadlo jinak, kdybych měl tu možnost.
 |
Teď už jste podruhé v Turecku. Předtím jste hrál v Denizli, nyní v Yalově. Jaký to je rozdíl? Denizli je vnitrozemské město, kdežto Yalova leží na pobřeží Marmarského moře.
Velký. Denizli bylo na mé poměry obrovské, přes půl milionu obyvatel. Yalova je menší, hodinu od Istanbulu, takže i blízko na letiště. Pro ty, kdo chtějí nějakou zábavu, ideál, protože v Istanbulu najdete všechno. V Yalově samotné toho upřímně moc není, ale mně to vyhovuje. Jsem tam spokojený, ovšem život je samozřejmě hodně jiný než tady v Čechách, je to jiná kultura. Angažmá v Braunschweigu pro mě bylo jedním z nejlepších zážitků, nicméně turecká liga je taky hodně silná. Tým máme dobrý, v pár zápasech jsme jen měli smůlu. Mohli jsme mít o dvě výhry víc a všechno by hned bylo veselejší. Když v Turecku zvítězíte, jste za bohy, v opačném případě jsou všichni kolem nas... Yalova je nováček, nečeká se, že budeme vysoko. Ale my mohli v klidu porazit Fenerbahce a Bahcesehir. Prohráli jsme si to jen pár vlastními chybami a naší nezkušeností. Mrzí nás to.
Když tam emoce takhle létají, tak je klubové vedení momentálně asi hodně naštvané — v tabulce jste úplně dole s negativní bilancí 1-6.
Jo. Ale jediný zápas, kde se počítalo, že určitě vyhrajeme, jsme zvládli. Takže v tomhle musíme pokračovat a občas někde překvapit, protože hlavní letošní cíl je udržet nejvyšší soutěž.
Jak tam profesionální sportovec normálně funguje? Sice jste u moře, ale určitě to je jinačí, než kdybyste se válel na dovolené na pláži někde v Antalyi.
Jak jsem řekl, jiná kultura, všude muslimové, pětkrát denně se svolávají k modlitbě a tak dále. Začátek byl šok, ale teď už se vůbec nebojím chodit do města ani se tam najíst, mám i svoje oblíbené restaurace. Vím, kam se jít projít. Jen to chtělo čas.
Budíte tam se spoluhráči pozornost?
To docela jo. Buď tím, že jsme jako basketbalisti velcí, nebo třeba barvou pleti. Lidi nás tam poznávají. Zvlášť když vyhrajeme. (úsměv)
Nemáte v Turecku strach řídit auto?
Už ne. Ale je to něco úplně jiného než v Česku. Tam každý jezdí, jak ho napadne. Je nutné řídit jako blb, protože jinak vás za něj budou považovat. Na silnici se zkrátka chováte jako blázen. Musíte být připravený na všechny neočekávané situace, pak jste v pohodě a jde to.
Prve jste zmiňoval manželku. Je tam s vámi?
Ještě ne, ale za měsíc za mnou do Yalovy přiletí. Máme měsíc a půl starou dceru, takže jsme museli chvíli počkat, než malá bude moct cestovat.
Co jste, coby její odchovanec, říkal na tragický vstup Beksy do ligy?
Je mi kluků trošku líto. Viděl jsem nějaké zápasy, i ty, kde byli malinký kousíček od toho, aby vyhráli. Ale nedopadlo to a každým dalším utkáním šli dolů. Teď už to bylo zlé, potřebovali to jedno vítězství urvat. To se (proti Olomoucku) podařilo a myslím, že už budou lepší. Víc si to sedlo, mají rozhodně tým na to, aby byli výš. I dobrého trenéra, který to celé dá dohromady.
