Landovou podpořili spolužáci transparentem „Mári seš nejlepší“, možná i díky tomu nasázela rivalkám 23 bodů a byla nejlepší střelkyní dívčího El Nordica. „Moc jsem si to užila, atmosféra byla úžasná. Jen škoda, že jsme jim nedaly stovku,“ zalitovala i přes vysoké vítězství 94:49.
Je to spíš proto, že je maximalistka, nehraje v tom až tak roli rivalita, jaká panuje mezi mužskými ligovými týmy. „U nás to až tak moc není. Samozřejmě na hřišti je to náš soupeř a snažíme se podat co nejlepší výkon a porazit je, ale zároveň jsme i kamarádky.“
OBRAZEM: Holky to umí taky! El Nordico kadetek bavilo i bolelo, zaplnilo halu |
Podobně to vnímá i děčínský kouč Jiří Fiala. „Holky se mezi sebou normálně kamarádí, na této úrovni kluby mezi sebou i spolupracují. Některá kategorie je lepší u nás, jiná v Ústí, snažíme se vypomáhat si, protože hráček zase tolik není a těch talentovaných tuplem. Mezi chlapy je to jiné, oni jsou profíci, tam se nedává kůže zadarmo, tak to berou obě strany. Myslím, že to k tomu patří a lidi to mají rádi. Chlapské El Nordico bude určitě o dost víc vyhecované než tento zápas,“ usměje se Fiala.
Čtrnáctiletá Landová je už teď oporou Válečnic v kategorii U17, nakukuje i do mládežnických reprezentačních výběrů. „Zatím jsem v U15, ale chtěla bych se dostat ještě výš,“ přeje si talentovaná rozehrávačka. Ve svém postu na hřišti se od táty liší, Robert Landa byl tvrdý pivot. „Líbí se mi pozice rozehrávačky, jste víc na balonu, máte víc šancí dostat se ke ziskům a zakončením,“ vysvětluje.
Zápas extraligy U17 basketbalistek Válečnice Děčín - Sluneta Ústí nad Labem. Přišlo 800 diváků.
I když působí na jiné pozici než táta, nechá si od něj poradit. „Vysvětluje mi, jak být lepší, jak bránit, jak si vykoledovat fauly. Určitě ho poslouchám, využívám jeho zkušeností, co nabral během kariéry. Táta je i skvělý trenér, je fakt dobrej!“ chválí dcera děčínskou ikonu.
Landa v lize odehrál 11 sezon, posbíral 2061 bodů a 1446 doskoků. Na svazu teď působí jako vedoucí dívčího úseku mládeže, v Děčíně vede chlapeckou U17. Marianu na basket bral odmala. „Házela jsem si po zápase na koš, pak jsem začala chodit na tréninky. A basket se stal mojí největší láskou,“ svěřuje se Landová.
Šéf ústeckých basketbalistů: Přivedu hvězdu. Nicholse bych zaplatil i ze svého |
Potvrzuje to i její trenér v Děčíně. „Je to hrozně pracovitá holka, nevynechá jediný trénink. Je důsledná, bere si to k srdci, basket miluje. A je i velmi týmová, takový duch kabiny. Když se někomu nedaří a já jsem třeba ostřejší, ona je první, kdo přijde a řekne: Zvedni hlavu, další akce se ti povede,“ chválí svou svěřenkyni.
A věští jí velkou budoucnost: „Je to velký talent našeho basketu, ještě o ní uslyšíme!“
„Nemusela jsem na odpoledku, paráda!“Z takové atmosféry se podlomí kolena i ostříleným basketbalistům, což pak křehkým dívkám v teenagerském věku? S plnou legendární Maroldovkou se přesto kadetky domácího Děčína i ústecké Slunety ve školním zápase extraligy U17 vypořádaly se ctí. „Neskutečné, tolik diváků jsem na zápase ještě neměla,“ koukala se zleva doprava Nela Johnová, teprve třináctiletý mlíčňák ústecké sestavy. Kulisa plné haly se strmými tribunami však přece jen víc ovlivnila hosty, v první čtvrtině je nervozita ubila a nakonec v holčičím El Nordiku rupli 49:94. „Holky jsem na to připravoval,“ promlouval ústecký trenér Vladimír Hejl týmu do duše, „ale zkušenosti jsou sdělitelné, nikoli přenositelné. Co nezažijí, nevědí. Asi se rozklepaly, ale nic hrozného, ve druhé čtvrtce se srovnaly.“  Soupeřky? I kamarádky! Zleva Nela Johnová, Emma Maurencová a Ella Krause. Úterní utkání si Sluneta navzdory porážce užila. „Už jsme hrály dopolední zápas v Litoměřicích, tam byla atmosféra úplně jiná. Přišlo míň lidí, dokonce místní malé děti na začátku fandily nám,“ přiblížila Johnová. Pro ni byl zážitek o to silnější, že na rozdíl od většiny spoluhráček ještě nenavštěvuje střední školu. „Jsem v osmé třídě na základní škole. Je mi třináct, jsem z týmu U14, povýšili mě do sedmnáctky,“ vykreslila svoji cestu mezi starší dívky. „Díky školnímu zápasu jsem nemusela na odpoledku, to mi nevadilo,“ usmívala se. A usmívala se i po zápase, když klábosila s protihráčkami. Dívčí složky sousedních klubů jsou provázané. „Holky z Děčína jsou strašně hodné, mám je ráda. Na hřišti je rivalita, ale to neznamená, že je i v normálním životě. Den před zápasem jsme si psaly, jak se mají,“ neberou dívky podle Johnové derby nesmiřitelně. Ovšem nehrálo se ani v rukavičkách, jedna z hráček Děčína dohrála po srážce kvůli rozbitému nosu. „Bylo to taky vyhecované, šly jsme do sebe docela drsně, ale není to jako u chlapů. Dokážeme se respektovat, není mezi námi nepřátelství,“ líbí se i Natálii Topolové, se 16 body top ústecké střelkyni. Muži se letos poprvé utkají se už ve středu 12. listopadu, první třeskuté El Nordico sezony rozburácí stejnou halu jako dívčí derby. „Chodím na ligu, našim chlapům se extra nedaří, ale doufám, že v Děčíně už vyhrají,“ burcuje je Johnová. Hejl se podíval na výsledkovou tabuli zápasu kadetek a tvrdil: „Kdyby to mezi áčky dopadlo takhle, byla by to katastrofa, ale nedopadne. Čísla budou jiná, ať už do plusu, nebo do minusu.“ |
