V týmu zůstalo hodně hráčů z loňské sestavy. Je to velká výhoda?
Mělo by to být vidět na lepší souhře. Ale stejně nás nečeká nic snadného. Musíme zůstat hladoví po úspěchu, mít zaujetí pro hru. Jedině tak můžeme navázat na výkony z minulé sezony. Nejsme Nymburk s dvanácti hotovými hráči, abychom vyhrávali zápasy o pětadvacet, i když se nám zrovna moc nechce nebo jsme unavení.
Vedení klubu udrželo Javonteho Douglase, nejlepšího hráče minulého ročníku. Co pro tým znamená?
Jednoduše řečeno dvacet bodů a patnáct doskoků na zápas. Adekvátní náhradu bychom hledali dlouho a možná marně. Javonte je velká osobnost, bezproblémový kluk. Trošku mě mrzí, že se na konci sezony po utkání v Opavě někteří snažili trošku mu pokazit pověst. Je to skvělý hráč a člověk a jsem rád, že si s ním zahraji další sezonu.
Jaký očekáváte příspěvek od mladých hráčů?
Především je už nepovažuji za mladé. Mají přes dvacet a za sebou i tři sezony. Chtěl bych, aby v sobě měli touhu hrát. Snahu na tréninku vytlačit hráče, který má více minut. Kamarádi můžeme být po zápase. Zdravá rivalita je potřebná. Nejde hrát basketbal na úrovni ve čtyřech. Potřebujeme deset, jedenáct, dvanáct vyrovnaných hráčů.
Vynechal jste podstatnou část přípravy kvůli reprezentaci. Jaké máte zážitky z úspěšného mistrovství světa v Číně?
Z pohledu reprezentace to byl vrchol. Vybojovali jsme šesté místo. Nechali za sebou takové země jako Spojené státy, Řecko, Litvu. Pro zemi, která není basketbalová, je to obrovský úspěch.
Jak na vás působilo, že jste nastupovali proti gigantům v obrovských halách na největší basketbalové přehlídce?
Jako profesionální sportovec dáváte takové věci stranou. Hřiště má stejné rozměry jako třeba v Kolíně. Spíše ve mně zůstaly takové ty příjemné pocity, že jsme dokázali uspět proti silným týmům.
Měl jste na tom také podíl, naskočil jste do čtyř zápasů…
Moje odehrané minuty byly hodně malé. Šel jsem na palubovku za rozhodnutého stavu, nebo ve chvíli, kdy byl Blake Schilb zraněný a ostatním klukům to nešlo. Víc než minuty jsem si užil tu vítěznou náladu. Jsem rád, že klubová sezona byla úspěšná a na to navázala i ta reprezentační. Je skvělé žít ve sportovním světě na vítězné vlně.
Může v Česku basketbal v popularitě dohnat tradiční sporty jako hokej nebo fotbal?
To si neumím představit. My máme naše Nagano, hokej je národní sport, máme Jágra a další modly. Fotbalu teď chybí generace Nedvěda a dalších skvělých hráčů, takže je fajn, že na chvilku vyplníme titulky novin. Ale čeká nás dlouhá cesta, než se těm sportům trošku přiblížíme.
Třeba přes ligu, která už odstartovala?
Na lize je třeba zapracovat. Ve srovnání s tureckou, španělskou nebo německou výrazně zaostává. Je to těžké, protože v České republice je obecně sport podfinancovaný ve srovnání s jinými státy, a když už se peníze najdou, jdou jinam než do basketbalu. Ale kvalitní ligu potřebujeme. Aby vychovala víc mladých hráčů, kteří se posunou do Evropy. Pak se můžou opakovat reprezentační úspěchy z posledních let. Špičkové hráče potřebujeme, Tomáš Satoranský s Honzou Veselým nebudou hrát do čtyřiceti.
