V ten moment na tabuli svítilo skóre 60:57.
Jaký to rozdíl oproti příjemnému poločasovému náskoku.
Bartoňovi svěřenci se po pauze stejně jako v pátek jen těžko vypořádávali s hrou Slovinců, kteří ucítili šanci na obrat.
A česká lavička cítila, že k dramatizaci přispěly i některé verdikty arbitrů. „Říkal jsem samotným rozhodčím po té technické, že nevidím, že se píská rovina. Nechci to rozebírat, ale neviděl jsem, že to, co se děje na jedné a druhé straně, by bylo rovné,“ líčil upřímně kouč českých basketbalistů.
Satoranský smutnil: Věděli jsme, že Slovinci přitvrdí, ale odešla nám fyzička![]() |
Před druhým kvalifikačním oknem si dal jasný cíl: Duplikovat to první.
V něm Češi slavili dvě výhry.
Tentokrát dvakrát prohráli. Oba zápasy se Slovinci definitivně ztratili po půli. V Koperu z toho byla prohra o 40 bodů, v Jihlavě jen o dva.
Co tedy týmu chybí, aby dokázal konkurovat až do konce?
„Třeba tomu chybí Ondra Sehnal. Třeba tomu chybí Martin Svoboda. Třeba tomu chybí James Kárník. A třeba tomu chybí další hráči, kteří byli zranění nebo nemocní. To si myslím, že byl ten největší rozdíl mezi prvním a druhým oknem,“ odpovídal Bartoň na tiskové konferenci.
„Je těžké hrát čtyřicet minut proti dobrému soupeři. Jistě, mohli jsme udělat některé věci lépe, ale já si myslím, že tým podal výkon, na který můžeme být hrdí, i když se prohrálo.“
Právě dobrou reakci na páteční vysokou porážku vyzdvihoval. Čeští reprezentanti vstoupili do zápasu sebevědomě, zlepšili obranu, dobře stříleli, posouvali si míč.
Podíl na tom měl i Tomáš Satoranský, který odehrál kompletní první kvalifikační okno a tentokrát stihl aspoň mač v Jihlavě.
„Bylo nešťastné, že ve chvíli, kdy jsem nechal Tomáše odpočívat, se Slovinci dotahovali. V takto těsných zápasech rozhoduje jen pár klíčových okamžiků a my jsme je nezvládli,“ smutnil Bartoň.
Basketbalisté ani v Jihlavě na Slovince nestačili. O náskok přišli ve druhé půli![]() |
Když klíčový rozehrávač nabíral síly na lavičce, kouč musel lehce improvizovat.
„Přišly do toho fauly. Řešil jsem, kdo s hráčů je, nebo není v zápase,“ přibližoval. „Čekal jsem víc od hráčů, jako je Ríša Bálint, u kterého je vidět, že jakmile se začne hrát fyzicky, tak odpadává. A to je jedna z věcí, kterou on už dávno ví, že musí zlepšit. Když už s ním hrajou fyzicky, musí si vykoledovat fauly. Něco, co ze Slovinců dělal třeba Prepelič.“
Během povídání s novináři se ale dostal i k pozitivům.
Kvůli absencím si mohl zblízka prohlédnout další hráče, líbily se mu výkony dvou pětadvacetiletých: Patricka Samoury i Luboše Kováře, který se musel vypořádat s rolí pivota i statným sokem – 216 centimetrů vysokým Alenem Omičem.
„A dále řešíme jak zapojit i ty ještě mladší. Bohužel zatím nemají takovou kvalitu, aby mohli držet,“ prohlásil.
To Slovinci do Jihlavy přivezli tři hráče ročníku 2006 – Urbana Krofliče, Žaka Smrekara a Marka Padjena – i sedmnáctiletého Stefana Joksimoviče.
„Možná to ještě nejsou úplně top hráči na téhle úrovni, ale jak bylo vidět už v prvním zápase, byli totálně připravení se připojit ke zbytku. A to my zatím nemáme,“ říkal Bartoň, který uzavřel: „I já si z tohoto okna samozřejmě vezmu spoustu věcí.“





















