V ten moment na tabuli svítilo skóre 60:57.
Jaký to rozdíl oproti příjemnému poločasovému náskoku.
Bartoňovi svěřenci se po pauze stejně jako v pátek jen těžko vypořádávali s hrou Slovinců, kteří ucítili šanci na obrat.
A česká lavička cítila, že k dramatizaci přispěly i některé verdikty arbitrů. „Říkal jsem samotným rozhodčím po té technické, že nevidím, že se píská rovina. Nechci to rozebírat, ale neviděl jsem, že to, co se děje na jedné a druhé straně, by bylo rovné,“ líčil upřímně kouč českých basketbalistů.
Satoranský smutnil: Věděli jsme, že Slovinci přitvrdí, ale odešla nám fyzička |
Před druhým kvalifikačním oknem si dal jasný cíl: Duplikovat to první.
V něm Češi slavili dvě výhry.
Tentokrát dvakrát prohráli. Oba zápasy se Slovinci definitivně ztratili po půli. V Koperu z toho byla prohra o 40 bodů, v Jihlavě jen o dva.
Co tedy týmu chybí, aby dokázal konkurovat až do konce?
„Třeba tomu chybí Ondra Sehnal. Třeba tomu chybí Martin Svoboda. Třeba tomu chybí James Kárník. A třeba tomu chybí další hráči, kteří byli zranění nebo nemocní. To si myslím, že byl ten největší rozdíl mezi prvním a druhým oknem,“ odpovídal Bartoň na tiskové konferenci.
Momentka z utkání kvalifikace mistrovství světa mezi Českem a Slovinskem.
„Je těžké hrát čtyřicet minut proti dobrému soupeři. Jistě, mohli jsme udělat některé věci lépe, ale já si myslím, že tým podal výkon, na který můžeme být hrdí, i když se prohrálo.“
Právě dobrou reakci na páteční vysokou porážku vyzdvihoval. Čeští reprezentanti vstoupili do zápasu sebevědomě, zlepšili obranu, dobře stříleli, posouvali si míč.
Podíl na tom měl i Tomáš Satoranský, který odehrál kompletní první kvalifikační okno a tentokrát stihl aspoň mač v Jihlavě.
„Bylo nešťastné, že ve chvíli, kdy jsem nechal Tomáše odpočívat, se Slovinci dotahovali. V takto těsných zápasech rozhoduje jen pár klíčových okamžiků a my jsme je nezvládli,“ smutnil Bartoň.
Basketbalisté ani v Jihlavě na Slovince nestačili. O náskok přišli ve druhé půli |
Když klíčový rozehrávač nabíral síly na lavičce, kouč musel lehce improvizovat.
„Přišly do toho fauly. Řešil jsem, kdo s hráčů je, nebo není v zápase,“ přibližoval. „Čekal jsem víc od hráčů, jako je Ríša Bálint, u kterého je vidět, že jakmile se začne hrát fyzicky, tak odpadává. A to je jedna z věcí, kterou on už dávno ví, že musí zlepšit. Když už s ním hrajou fyzicky, musí si vykoledovat fauly. Něco, co ze Slovinců dělal třeba Prepelič.“
Během povídání s novináři se ale dostal i k pozitivům.
Kvůli absencím si mohl zblízka prohlédnout další hráče, líbily se mu výkony dvou pětadvacetiletých: Patricka Samoury i Luboše Kováře, který se musel vypořádat s rolí pivota i statným sokem – 216 centimetrů vysokým Alenem Omičem.
„A dále řešíme jak zapojit i ty ještě mladší. Bohužel zatím nemají takovou kvalitu, aby mohli držet,“ prohlásil.
To Slovinci do Jihlavy přivezli tři hráče ročníku 2006 – Urbana Krofliče, Žaka Smrekara a Marka Padjena – i sedmnáctiletého Stefana Joksimoviče.
„Možná to ještě nejsou úplně top hráči na téhle úrovni, ale jak bylo vidět už v prvním zápase, byli totálně připravení se připojit ke zbytku. A to my zatím nemáme,“ říkal Bartoň, který uzavřel: „I já si z tohoto okna samozřejmě vezmu spoustu věcí.“
