„Říkal jsem si, že s týmem, který jsme měli, a se mnou v pozici kouče je tohle asi náš strop. A že se nám toho finále prostě dosáhnout nepodaří. Takže jsem uvažoval, že je možná čas, aby přišel někdo jiný a třeba z toho týmu vyždímal víc. Taky se mi naskytly jiné pracovní příležitosti ve Státech. Byla to tedy ideální doba na změnu a myslím, že to platilo i ze strany klubu. Mluvili jsme o tom spolu s vedením a došli k té dohodě, což je fajn,“ říká 43letý Sanders.
Nechme stranou pohár, v němž jste měli těžké čtvrtfinále venku s Olomouckem. Kde vidíte hlavní příčiny toho, že už v základní části ligy a potom v její nadstavbové skupině A1 nebyly výkony tak přesvědčivé jako dříve?
Řekl bych, že po celou dobu byla naším největším problémem týmová chemie. Na palubovce jsme se nechovali jako jeden organismus. K tomu se přidal odchod Dwayna Benjamina, řada hráčů pak byla zraněných a chyběli nám v klíčových momentech... Tyhle faktory se projevily v tom, že jsme neměli výsledky, které jsme mít chtěli. Na konci sezony jsme měli úplně jiné mužstvo než na začátku. Ale ta nefungující chemie byla to zásadní. Kluci moc nehráli jeden pro druhého, byla řada zápasů, kdy se někomu nelíbilo, že mu někdo další nepřihrál, a podobně. Zkrátka to letošní mužstvo se nikdy nestalo opravdovým týmem. Můžete mít hromadu talentu, ale když hráči na hřišti nespolupracují a nechtějí spolu „žít“, těžko můžete pomýšlet na nějaký úspěch. A když se tohle stane, logicky za to musí být odpovědný trenér. Je můj úkol postarat se, aby tohle fungovalo. Netrénoval jsem jinde v Evropě, takže nemám srovnání, ale když máte v týmu lidi z různých zemí a k tomu totéž platí i o trenérech, není úplně snadné to skloubit. My měli Čechy a Američany, potřebujete je dostat na stejnou vlnu. Je jednoduché si říkat, že jsme tým, ale ukáže se to vždycky na palubovce. A tam jsem to postrádal.
Zmínil jste Dwayna Benjamina. Jaký vliv měl na mužstvo jeho vyhazov poté, co porušil interní pravidla klubu ohledně životosprávy?
Pokud porušíte pravidla podobným způsobem, měl by tam nějaký trest přijít. Myslím, že jsme se k tomu jako klub postavili správně...
Rozhodně souhlasím.
... Ale nic to nemění na tom, že když jednoho hráče z týmu vyndáte a nahradíte ho jiným, bude ten nový potřebovat čas na to, aby si zvykl. Jako kouč jsem vždycky tvrdil, že to druhé je mnohem obtížnější. Když kdokoli odejde, někdo ze stávajících členů týmu dostane minuty navíc, což mu určitě vadit nebude. Ale když někoho do týmu přiberete, ty minuty zase někde musíte vzít. To se nám přihodilo už v předešlé sezoně, když byl mimo Dušan Pandula. Když se vrátil, minuty někomu sebral. Nikdy nevíte, jak to ti hráči vezmou. K Benjaminovi: na náš tým měl velký vliv, ale zároveň byl trochu náladový, takže nám jeho odchod tolik neublížil.
Nedařilo se v evropských pohárech, podepsalo se to na tom taky? Program byl našlapaný a výsledky povětšinou katastrofální, o čemž svědčí i bilance 0-8.
Když jsem byl hráč, miloval jsem zápasy. Nezáleželo na tom, kde a proti komu hrajeme. Basketbalista by měl ocenit a užívat si možnost zahrát si proti týmům, jaké jsme v Evropě potkali. Je náročné cestovat tak jako my letos? Určitě. Ale koho tohle zajímá? Pořád k tomu musíte přistupovat jako profík, děláte svoji práci. Je špatně, pokud bychom se o tom měli bavit v duchu, že nám to ublížilo. Naopak nám to pomohlo; pro kluky to byla zkušenost k nezaplacení. A dobré to bylo i pro nás kouče a celou organizaci.
Tomu rozumím, ale pro sebevědomí hráčů v lize by možná byla prospěšná byť i jen jedna evropská výhra, ne?
Hráli jsme proti opravdu dobrým soupeřům a ti proti nám předvedli velmi kvalitní výkony. Když se za tím ohlédnu, co jsme dělali špatně, je to, že jsme zvolili nevhodný způsob hry. Po sezoně jsem se díval na videa, která sestříhal jeden chlapík z belgické ligy. Nejlepší čtyřka tamější soutěže hrála v pomalém tempu. A my jsme naopak letos hráli možná až moc rychle. A to soupeřům dávalo víc příležitostí ke skórování. Například jsme hráli v Rusku nebo v Izraeli a snažili se předvádět atraktivní, rychlý styl basketu, pohybovat balonem po hřišti. A ty silné týmy nás nutily taky rychle střílet. Když pak balon nedoskočíte, nestihnete zformovat obranu a protivník vám dá laciný koš. Podívejte se například na Fenerbahce Istanbul. To bylo po celou základní část nejlepším, nejefektivnějším týmem Euroligy, a přitom hrálo nejpomaleji. To samé Houston Rockets v NBA. Ofenzivně to byl nejúdernější tým. Tohle podle mě byla největší chyba. Ale když se vrátím k té bilanci - jaký rozdíl by byl mezi 0-8 a 1-7? Podle mě žádný. Ale kdo ví.
Levell SandersProfil Donedávna kouč pardubických basketbalistů, narozen 14. prosince 1975 v New Yorku. Během aktivní hráčské kariéry působil na pozici rozehrávače. V rámci NCAA působil na Seton Hall University. Od roku 1998 nastupoval v České republice za Kunín, Ústí nad Labem, Děčín, Pardubice, Nový Jičín a poté znovu za Děčín a za Pardubice. Na východě Čech v sezoně 2015-16 kariéru pro zranění ramene ukončil. S Kunínem (Novým Jičínem) jako hráč získal v roce 1999 mistrovský titul a patří mezi legendy nejvyšší soutěže. Jako trenér převzal v lednu 2016 pardubickou Beksu po Dušanovi Bohunickém a vedl ji 3,5 roku. Za tu dobu s týmem vybojoval tři bronzové medaile v Kooperativa NBL a zlato, stříbro a bronz v Českém poháru. Letos však s Beksou v obou soutěžích vypadl shodně ve čtvrtfinále s Olomouckem a následně se s klubem dohodl na rozvázání smlouvy. Nyní plánuje v trenérské kariéře pokračovat doma v USA. Mluví velmi slušně česky, je ženatý a má pětiletou dceru. |
Přišel během sezony nějaký moment, kdy jste si řekl: Máme vážný problém?
Pořád jsem věřil, že to dáme dohromady, že najdeme způsob, jak ten správný tým vytvořit. Dokonce i ve čtvrtfinále play off s Olomouckem. Byla řada utkání, kde nám vítězství uteklo fakt o fous, ta linie mezi výhrou a porážkou je často tenká. První porážka v Prostějově byla zrovna taková, stačilo třeba získat nějaký doskok navíc. Nedostávali jsme nějaké výprasky, neměl jsem dojem, že bychom v těch duelech neměli šanci. Stále jsem doufal, že to pospojujeme, což se bohužel nestalo.
Přitom se ve skupině A1 zdálo, že se po příchodu Ozrena Pavloviče nadechujete. Proč se podle vás potom z palubovky tak vypařil a výsledky se opět zhoršily?
Pro nového hráče je snadné zprvu prodat to, co umí. Ale soupeři si vás brzy naskautují, vědí, co jsou vaše silné stránky i slabiny, a pak je pro vás o dost těžší se prosazovat. Vždycky jsem tvrdil, že coby hráč musíte znát ty svoje plusy i minusy, počítat s tím, jak na vás asi soupeři budou hrát, a být schopen to překonat i tak. Co se stalo v Ozzyho případě, je to, že mu ke konci sezony odešla střelba. A to poznamenalo jeho sebedůvěru. Když Ozzy přišel, tak se mu všechno dařilo. Nemyslím si, že pak hrál špatně, ale ty střely míjel. Pořád byl ovšem platný na doskoku a snažil se tvořit hru, což jsme po něm vyžadovali. A pak se musím vrátit k tomu, co jsem říkal na začátku - zase začleňujete nového hráče do týmu. Richie Williams se vrátil na jeden zápas, pak se uzdravil Donovan Jackson, někomu nutně vezmete minuty...
Jak zpětně hodnotíte nahrazení Richieho Williamse Evanem Singletarym?
Řekl bych, že ta změna prospěla. Když sem Richie přišel, dělal to, co jsme od něj očekávali, byl lídrem. Vzpomínám si, že když jsme hráli jeden z prvních přípravných zápasů v Polsku, dal jen asi čtyři body, ale hrál opravdu dobře. Po zápase se mnou mluvil, říkal: Bál jsem se, co mi řekneš, nebyl jsem ve dvouciferných číslech... Já opáčil: To mi nevadí, potřebuju, abys byl lídr, který spoluhráče vtáhne do hry, bude na palubovce slyšet. Když se pak Donovan zranil v zápase ve Svitavách, nastřílel Richie 31 bodů a v dalším utkání proti Olomoucku 25. Od té chvíle chtěl být víc skórerem než hráčem, který balony rozděluje. Jenže právě to jsme od něj potřebovali. Evan tohle dělal dobře, snažil se tým řídit. Ale teprve se tu aklimatizoval. Po jednom tréninku šel ve Svitavách na věc. Ráno před zápasem mi volal náš kondiční kouč, že nemůže hrát Půlpy (Viktor Půlpán), protože má virózu. Na něco se chystáte, chcete Evana postupně uvést do týmu, a najednou musí hrát skoro 40 minut... Nehrál zle, jen mu nevycházela střelba, potřeboval se do toho teprve dostat. Celkově myslím odvedl solidní práci.
Tahle sezona byla špatná, ví pardubický pivot Švrdlík |
Komu se podle vás tahle sezona opravdu vydařila?
Začnu s Půlpym, o kterém jsem loni řekl, že ustrnul a že má pořádně dřít na střelbě. Někteří lidé včetně jeho z toho tehdy byli špatní. Letos však z našeho mužstva předváděl nejstabilnější výkony, z pohledu ofenzivy i defenzivy. Udělal velký krok dopředu, to mi udělalo radost. Samozřejmě na sobě musí dál makat, ale když bude takhle pokračovat - bude hrát agresivně, dál pilovat střelbu - bude to O. K. Michal Svoboda měl taky velmi slušný rok. Byla to jeho první skutečná sezona v chlapech, a když se jiní hráči zranili, dobře je zastoupil. Často jsem s ním mluvil, chtěl jsem, aby byl v klidu, do zápasů správně nastavený. Umí opravdu dobře bránit. Určitě může ještě vyrovnaněji střílet, pracovat lépe s míčem. Ale má před sebou skvělou budoucnost. Dobrou sezonu měl Kohy (pivot Ondřej Kohout), hlavně zkraje sezony, pak trochu uvadal, ale to zřejmě souvisí s tím, že měl míň minut. A Kamil Švrdlík byl hodně solidní, odehrál za nás velmi dobré zápasy. Když byli naši rozehrávači mimo, tým se tomu dokázal přizpůsobit, hrál víc do vnitřního prostoru a „dlouzí“ nás v té době vyloženě táhli. Tihle zmínění kluci byli letos lídry. Hráči jako David Škranc a Pepíno Potoček mají velký potenciál, ale musejí ho dál rozvíjet. David byl poslední měsíc a půl vážně dobrý, i v tréninku. Když na to naváže, příští rok spoustu lidí překvapí. Nový kouč se o ně bude moci opřít.
Pokud jde o Ondřeje Kohouta, podle mě, i díky tomu, že ho netrápila zranění, odehrál dosud nejlepší sezonu v Pardubicích.
Ano. Fakt dobře střílel a to mu dodalo sebevědomí. Hrál správně pozičně. Je to typ basketbalisty, který jako pivot může hrát i zvenku. Bylo výborné, že zůstal zdravý. Dokonce se dostal do národního týmu... Byl jsem šťastný za něj.
U Viktora Půlpána zřejmě ta vaše kritika dopadla na úrodnou půdu.
Z mé strany nešlo o nějakou kritiku, jen se snažím být upřímný. Nepotřebuju k tomu na někoho křičet, můžu mu to říct v klidu. Pravda někdy bolí, ale je to lepší než být za každou cenu diplomat a říkat, co ostatní chtějí slyšet. Vždycky jsem k tomu přistupoval tak, že když o mně někdo něco prohlásil jako o hráči, nebral jsem to špatně. Každý má právo na názor a všichni máme pusu. Ale každý by se měl zamyslet nad tím, jestli na názoru toho druhého něco není.
Střílel tedy Půlpán loni v létě 500 trojek každý den, jak jste mu doporučoval?
To nevím. Jen jsme na startu sezony vybrali pár hráčů - Půlpy a Kohy byli mezi nimi - a chtěli jsme po nich třeba tisíc trojek za týden. A pomohlo jim to. Půlpy měl zápasy, kdy dal třeba tři čtyři trojky. Nejsem si jistý, jestli se mu to někdy předtím povedlo. Ale byl sebevědomější, i v tom, že se k těm pokusům vůbec odhodlal. V dřívějších letech by to neudělal. Dával i hodně důležité trojky. Kamil měl zase vedle tréninku naházet 500 šestek týdně navíc. A měl v nich patrně nejlepší úspěšnost v kariéře. Stejné to bylo i s těmi ostatními.
Když jsme u té upřímnosti: co pivot Radek Nečas? Nedohnal ho už věk?
Šutys (Nečas) vám toho moc nedá směrem dopředu. Občas nepromění dvojtakt, mine šestku. Soupeři ho nebrání, nechají ho pálit. A on nemá velká procenta, čímž je to těžší i pro ostatní kluky na place.
Má ale dost asistencí pod košem.
Ano. A v obraně je pořád užitečný. Je chytrý, rozumí hře, ví, kde stát. Je přirozené, že v 38 letech není rychlý jako kdysi. To si dobře pamatuju z vlastní hráčské kariéry.
Každopádně je to velká osobnost. Vzrostla tak ještě Nečasova role coby hlasu v kabině?
Je to náš kapitán, v tom je jeho velká hodnota. Nevím, jaké s ním bude mít plány nový trenér. Ale vybavuju si, že mi v úvodu sezony na jednom z prvních tréninků připadalo, že to není on, nemluvil tolik, jak jsem byl zvyklý. Hovořil jsem s ním po tréninku a on vysvětloval: Nemluvím tolik, protože se toho ujal Richie Williams a dává to smysl, tak do toho nezasahuju. Já na to: To je super, ale my tě pořád potřebujeme jako kapitána, lídra. Kluci za Radkem jdou, protože má spoustu zkušeností i ten věk. Má respekt.
Na které období trenérské štace v Pardubicích budete vzpomínat nejraději?
Na první půlsezonu. To pro mě byla opravdu zásadní změna, když jsem se ze dne na den stal z hráče trenérem. Ve středu jsem hrál zápas a další den vedl trénink... Bylo to dost neuvěřitelné. Neměl jsem jako kouč žádné zkušenosti, učil jsem se za chodu. Jako hráč máte taky mnohem víc času, o ten jsem přišel. Pořád jsem dělal nějakou přípravu. Já potřebuju cítit, že jsem připravený až přehnaně. Ten půlrok jsme taky vyhráli Český pohár, takže to si budu pamatovat. Ale celkově to bylo krásné období.
V sobotu se vracíte do Ameriky. Bude se vám Česko opouštět s těžkým srdcem? Strávil jste tu spoustu let.
Nemyslím, že to bude těžké, ale určitě mi to tady bude chybět. Žil jsem tady většinu dospělého života, jsem tu od svých 22 let. Domů se těším, letím do New Yorku, kde bydlí moje rodina. Když jsem jim volal, že se vracím, byli všichni nadšení.
Co vaše žena Pamela a dcerka Olivia? Těší se stejně?
Manželka je z Prahy, miluje to tam a nechce fungovat jinde. Navíc bude nastupovat do nového zaměstnání. Vyprosila si u šéfa, že začne o něco později, než měla, takže obě teď poletí se mnou na pár týdnů na dovolenou na Floridě. Pak se vrátí sem. Manželka si chce tu práci vyzkoušet, je to dobré místo. Minimálně rok tady bude. Ten příští už stoprocentně budeme spolu. A kdyby se jí ta práce nelíbila, mohou případně odletět za mnou. Výhledově ovšem máme v hlavě Česko.
Už víte, co budete v USA dělat?
Mám nějaké nabídky z univerzitní NCAA. Je na mně, jestli je přijmu. Ale ještě čekám, protože jeden z mých velkých kamarádů Adrian Griffin, asistent v Toronto Raptors v NBA, jedná o angažmá v Memphis Grizzlies v roli hlavního kouče. Doufám, že ho dostane a mohl bych pak působit v jeho štábu v hráčském rozvoji. Ale netuším, jak to dopadne, a z těch univerzit na mě tlačí, abych se rozhodl co nejrychleji. Někde určitě trénovat budu. Znovu chci poděkovat pardubickému klubu za to, že mi dal příležitost tady trénovat, díky tomu teď můžu v té práci pokračovat ve Státech.
Jaké plány máte na Floridě?
Jsem si jistý, že budeme někde na pláži, protože moje děvčata milují slunce. Já zase tolik ne, ale budu se muset podřídit. Pojedeme do Naples, kde jsme v minulých letech byli vždycky a máme tam přátele. Co budeme dělat dalšího, to nevím, nejspíš Olivii vezmu do Disney Worldu v Orlandu. Hlavně půjde o to zrelaxovat, nabít baterky. Během sezony je rodina neustále v pohotovosti, protože pořád někam jezdíte a tak dál. Teď nebudu muset pořád hlídat mobil, co se děje.
