„Nikdo se mi neozval, nemám důvod být naštvaný. Nejsem takový hráč a taková osobnost, abych si diktoval: Proč jste mi nezavolali?“ zůstal pivot nad věcí. Zarazilo ho, že na soupisce zela díra, považuje to za chybu. „Ale fakt není v mé kompetenci to řešit. Že mě nevybrali? Tak nevybrali.“
Patří k předním hráčům ligy a třeba šanci obléknout český národní trikot ještě dostane. „Reprezentovat je čest, je tam dvanáct nejlepších hráčů, což už je dobrá vizitka.“ Rozhodně však nezačne něco dělat jinak. „Já mám pořád motivaci. Není to o tom, že teď chci do reprezentace, tak máknu víc. Vždycky jedu naplno.“
I proto, že kdyby něco flákal, karma mu to vrátí. Aspoň si to myslí. „Jakmile si připustím, že jsem hvězda, tak se karma postará, aby mi sčísla hřebínek. Věřím na ni,“ doznal 26letý tahoun Slunety. „Když jsem loni vyhrál MVP měsíce, v rozhovoru jsem se podivil, proč mě nikdo nebrání, že jsou asi hloupí. Když jsem to řekl, začali mě všichni bránit a já měl další měsíc co dělat, abych se prosadil.“
Facky basketbalové i životní ho vyučily. „Snažím se nic povýšeného neříkat. Nejen v basketu, ale i v životě. Potvrdilo se mi, že vás karma potrestá. Ani se nedá počítat, kolik těch facek bylo,“ vytáčí oči v sloup. „To je každou chvíli něco, akorát to člověk plně nevnímá. Ale když pak myslíte na to, proč se něco stalo, dojde vám to. Támhle jsem si z někoho dělal srandu, teď se mi to vrátilo.“
Nedumat nad ničím a fungovat jako automat, to prý Pecka na rozdíl od jiných neumí. „Nad některými souvislostmi musím přemýšlet, proč se staly nebo nestaly. O věci tohoto typu se zajímám. Mimotělní, nechci říct spirituální. Že nad námi někdo stojí a hraje si s námi jako loutkami,“ uvažuje bývalý hráč japonského Toyoda Gosei Scorpions.
„Jsem v kuchyni, dělám si z borce v televizi srandu, otevřu si skříňku, že si vyndám hrneček, a bouchnu se dvířky do hlavy, až mi v ní třese. Hned si řeknu: Áááááá, karma!“
Loni asi Pecka nezlobil, s průměrem 14,1 bodu patřil k elitním hráčům ligy. „Psali, že to byla moje kariérní sezona. Možná jo. Ale každý kouká jen na ten zápas, kdy jsem dal 42 bodů, což si nemyslím, že bylo jen díky tomu,“ míní. „V mých očích jsem měl občas hluchá místa, ale bohužel nikdo z nás není superhvězda, aby měl výkonnost celý rok na nejvyšší úrovni.“
Ví, kde má rezervy, na čem zapracovat. „Pravá ruka, kterou nepoužívám skoro vůbec. Přijde mi, že ji mám jen proto, abych si přidržel balon,“ tvrdí potetovaný čahoun, který dorostl do 197 centimetrů. „Ale o tom to je, aby člověk znal svoje minusy a makal na nich. Je to jen o tom zvednout zadek a jít trénovat.“
Ladislav Pecka (ve žlutém) z Ústí v souboji s Erminem Jazvinem z Brna.
Se Slunetou podepsal smlouvu až do roku 2021, jeho ústecká mise má dlouhou trvanlivost. A chce, aby byla úspěšná. „České jádro zůstalo, zase se obměnili kluci ze zahraničí. Zatím to vypadá dobře; chtějí makat, držíme spolu a je to znát na chemii,“ cítí. „Chápu vedení, že nakupuje v cizině, čeští hráči nejsou. A když ano, tak drazí. Američané jsou levní. Co jsem v Ústí tři roky, úspěšnost není ani padesátiprocentní. Kluků z ciziny je dobrých fakt málo.“
Letos se snad povedli, Ústí má bilanci 2-2 i díky Peckovu průměru 18,5 bodu. A novic Robinson ho má dokonce 21,8 bodu. „Na to, že rok nikde nehrál, je pro mě technicky a basketbalově jedním z nejlepších hráčů, co jsem viděl. A v kabině se borec baví, borec si dělá srandičky, žádný namyšlenec. Snad to Američanům nepřestane jít jako loni. Ale jak říkám, letos kluci z ciziny chtějí - a snad budou chtít celou sezonu.“
Pokud ne, karma jim to spočítá.
