Český basketbalový tým je domácím sportovním hitem roku 2019. Hrát na mistrovství světa při první účasti samostatné země čtvrtfinále, navíc po poutavých, srdnatých výkonech proti favorizovanějším soupeřům?
Koho by to nebavilo!
Zároveň by byla docela škoda zůstat jen u efektních smečí a ladně nastřílených trojek. Národní tým totiž posílá přes půl světa hned několik zajímavých vzkazů, jimž by mohli naslouchat nejen sportovci - vlastně se hodí prakticky všem.
1. Dřina je hodnota sama o sobě
Každý, kdo sportoval aspoň na určité úrovni, částečně chápe výroky typu: „Neměli jsme den.“ Sport je totiž nádherná kombinatorika o desítkách, možná i stovkách neznámých.
Pojmy jako forma či nálada se nedají kvantifikovat, proto ani sebebohatší majitel klubu nemůže mít garanci, že jeho peníze automaticky přinesou úspěch (Daniel Křetínský by mohl vyprávět).
Zároveň bývá nepochopitelné, jak často profesionály napříč obory potkají duševní výpadky, konkrétně absence základní bojovnosti, touhy.
Basketbalisté na tohle netrpí: i když prohrávají, odevzdají vše, co v sobě mají. Někdy to stačí, jindy ne; tak jako v životě. Ale odcházet domů, ať už ze hřiště, či ze zaměstnání, výhradně s čistým svědomím, to je přece pocit k nezaplacení.
2. Nespoléhejte na náhody
Že byl turecký soupeř psychicky nalomený po předchozí těžké porážce a veteráni z Brazílie utahaní náročným přesunem? Nejspíš ano. Jenže redukovat triumfy basketbalistů na shodu příznivých okolností si žádá o výkřik: Svatá prostoto!
Jistě, že se i tohle hodí; celoživotním klikařům se logicky žije lépe než pecháčkům. Ale tým vedený nesobeckou hvězdou Tomášem Satoranským si úspěch vysloužil kromě jiného až pedantskou péčí o detaily v přípravě. Proto se ostatně říká: Kdo je připraven, není překvapen.
Takto dnešní sport funguje, nasazení je potřeba za každou cenu a vždy zkombinovat s precizností. Nejen v basketbalu se prostě vyplatí dělat si domácí úkoly tak, jak se patří.
3. Když jsi u dna, můžeš se odrazit
Před dvěma lety prožili čeští basketbalisté opravdu zlé, ba příšerné mistrovství Evropy, vypadli už v základní skupině a prohráli v ní čtyřikrát po sobě. Kdo by tehdy věřil v nějaké čínské pohádky...
MS basketbalistů v ČíněZpravodajství, komentáře, program a výsledky, reportáže od našeho zpravodaje |
Pro část mužstva šlo o první seznámení s velkými mezinárodními kulisami. Úspěchy se rodí rovněž z neúspěchů - místo malověrnosti, že na slovutnější protivníky nemají, se reprezentanti tím spíš „zakousli“ do ještě větší dřiny.
Takoví Hruban či Patrik Auda oslavili v Číně třicetiny a hrají nejlépe v kariéře (což platí také o dalších). Kde je vůle, tam je často i cesta.
4. Vyplatí se věřit, i davu navzdory
Izraelský trenér Ronen Ginzburg při nástupu k reprezentaci před čtyřmi lety pronesl: „Tenhle tým má na olympiádu.“
Smích pochybovačů odnesl čas, Česko čeká druhá olympijská kvalifikace jeho éry. Mohl se ukrývat za fráze, místo toho si ztížil výchozí pozici. Potenciál, který tou dobou viděl hodně jasnozřivě, se rozhodl vyždímat na maximum, ať si kolem něj říkal kdo chtěl, co chtěl. Je malý ten, kdo má malý cíl? Dvoumetroví basketbalisté tohle úsloví jistě s chutí podepisují.
A my můžeme docela klidně s nimi.
