Zesnulá basketbalová ikona bude vzpomínána jako pětinásobný šampion NBA, jako člen suverénních amerických výběrů na olympiádách v Pekingu a v Londýně, jako majitel individuálních ocenění.
Apoštol globálního věku sportu, dříč, šampion... Modlitba za Kobeho |
Ještě více však Bryanta zpětně vystihuje 22. leden 2006. Neboli Zápas 81. Lepší byl v celé věhlasné historii zámořské soutěže jen stobodový večer Wilta Chamberlaina. „Měl v sobě nezkrotný oheň,“ vzpomínal pro ESPN jeho slavný kouč z LA Lakers Phil Jackson. „Tento zápas pro mě zůstává důkazem o tom, jak mohou věci vypadat, pokud neuznáváte strop.“
Zmíněný duel proti Toronto Raptors byl americkými médii zvláště při desátém výročí v roce 2016 rozpitván jako při státnici z novinářské anatomie. Kdo co dělal, kdo co prožíval...
Vše je dohledatelné. To, že Bryanta bolelo koleno, a všechny dietology by asi kleplo, neboť si před úvodním rozskokem dopřál hamburger a hranolky (a zase mrazí v zádech - tehdy slavila narozeniny jeho prvorozená dcera, která v neděli přišla o tátu i o sestru Giannu). Že Lakers tou dobou hráli takovou tužku, takže na zápase chyběl i jejich věrný fanoušek Jack Nicholson. Že Bryanta naopak z hlediště při jeho galashow zuřivě povzbuzoval mladší bratr jednoho z hráčů Raptors...
Byl to magický večer. I v rámci Bryantovy kariéry, neboť čísla nelžou. Proti Torontu měl úspěšnost střelby z pole 61 procent, trojek 54 procent a trefil 18 trestných hodů z 20. Byl famózní.
Což neplatilo vždy. Určujícím faktorem basketbalového umění kouzelníka Kobeho totiž kolikrát byla v první řadě četnost. V ročníku 2005/06, do nějž spadá i jeho nejlepší střelecké představení, měl průměr 35,4 bodu na zápas, ale při (ne)úspěšnosti z pole 45 procent, což se téměř shoduje s celokariérním průměrem. Pro srovnání: třeba LeBronu Jamesovi svítí ve stejné kolonce za kariéru údaj 50,4 procenta, a to za všechny roky znamená opravdu HODNĚ bodů k dobru...
Zároveň to značí mnohé o výjimečnosti zesnulé legendy, neboť přes osmdesátku na zápas se nevyšplhali ani James, ani Michael Jordan, ani Karl Malone. Nikdo s výjimkou jeho a Chamberlaina.
Táto, nauč mě hrát basket. Dcera Gianna byla jako Kobe |
Ale jeho bájná stovka? To byla jiná liga i pro Kobeho. „Takových bodů... Podobnou záležitost lze zvládnout jen za předpokladu, že proti vám hraje opravdu slabý soupeř a všichni spoluhráči se podřídí takovému cíli,“ říkal po Zápase 81 legendární kouč Jack Ramsay, jenž vedl Chamberlaina i Jordana.
Vůle zasypávat soupeřův koš jednou ranou za druhou činila z Bryanta jednoho z mála basketbalistů (ne-li dokonce jediného), který o stovce mohl aspoň snít. Dělal, co šlo, třeba jednou na tréninku odmítal opustit tělocvičnu dříve, než zkompletuje 800 pokusů. I díky tomu měnil dějiny NBA.
Nezodpovězenou otázkou pro alternativní historii basketbalu navždy zůstane to, jak by (ne)obstál třeba v éře ztělesňované týmem superstřelců Golden State Warriors. Bryant nebyl žádným excelentním trojkařem (průměr 32,9 procenta za kariéru), tenhle styl nebyl pro něj.
Ale kdo ví - třeba by se přizpůsobil. Třeba by dřel ještě jinak a ještě více, aby ho trendy doby neuštvaly. Vždyť sám věřil, že nic není nemožné; ani nastřílet sám za jediný večer tolik bodů, kolik často může stačit na týmové vítězství.
