Zeithammerová na klubové úrovni působí v brněnských Žabinách, s nimiž letos okusila také Euroligu, tudíž pro ni bude domácí šampionát ještě speciálnější.
A přestože nevyniká vytáhlou postavou, na palubovce bude jistě vidět – z pozice rozehrávačky diriguje snažení celého týmu.
„Vždycky, když někomu řeknu, že hraju basketbal, tak se diví. Zeptají se mě na výšku a jestli mě omezuje,“ popisuje v rozhovoru pro Českou basketbalovou federaci.
A co na tyto dotazy odpovídáte?
Že už jsem si na to zvykla. Řekla bych, že u chlapů to vadí víc, u žen se výška zas tolik neřeší. Samozřejmě je spojená i se silou. Čím víc jsou soupeřky vyšší, tím jsou i silnější, a pro mě je fyzicky náročnější se s nimi prát.
Centimetry si kompenzujete rychlostí. Kde se ve vás vzala?
Jako menší jsem začala s atletikou, běhala jsem šedesátky a stovky. Ale byla to spíš jen taková průprava, než můžu jít na basket. Mamka ho odmala hrála, takže chtěla, abych v tom prostředí vyrůstala taky. Atletika mě bavila a chodila jsem na ni ráda, ale trénovala jsem s klukama a ti byli rychlejší. S věkem jsem si říkala, že už bych chtěla soutěžit s holkama, ale to jsem nestihla, protože mě mamka v šesti letech dala do přípravky USK.
K. Zeithammerová
|
Nelitujete, že jste u sprintů nezůstala?
Někdy nad tím přemýšlím. Atletika by mě bavila a v tu dobu mi opravdu šla. Když jsem odcházela, trenérky říkaly, jaká je to škoda a že jsem měla ještě vydržet. Zajímalo by mě, jestli bych se v atletice taky našla, ale už se to asi nikdy nedozvím. Nicméně tehdy jsem o tom takhle nepřemýšlela. Měla jsem mít 175 centimetrů, jenže se někde stala chyba. (smích)
Jak se z vás stala profesionální sportovkyně?
V USK jsem byla v dorosteneckém věku, takže jsem basket ještě moc neřešila, protože jsem zároveň studovala a bydlela u rodičů. Bylo to volnější, stejně tak ve Slovance. V 19 letech jsem přešla do Hradce a začala bydlet sama. Neměla jsem ani školu, takže jsem se intenzivněji věnovala právě basketu. V Žabinách jsem si vlastně prožila plynulý přechod do profesionality. Někdy je náročné, že nemám něco, co by mě odreagovalo, jako mají jiné holky třeba tu školu.
A za čím tedy od basketu utíkáte?
Jdu si zacvičit, ale nehrotím to. Během sezony máme skvělé tréninky v klubu a já to nemůžu nějak překombinovat, aby mě to omezovalo, nemůžu si dovolit být unavená. Když je hezky, tak si jdu zaběhat, ale zase jenom rekreačně. Taky trávím čas na sociálních sítích. Dřív daleko víc, teď už to tolik neřeším. Jen když se hodně nudím nebo když si ten den připadám hezká. (smích)
Na TikToku máte docela úspěch, sleduje vás na něm přes 44 tisíc lidí. Jak jste k tolika followerům přišla?
Když byl covid, tak se v karanténě člověk nudil. Takhle se k tomu dostalo asi nejvíc lidí, i mě to vtáhlo. Jak jsem dřív hodně cvičila, tak tomu odpovídal i vzhled a lidi jsem asi zaujala tím, že do toho hraju basket. Začala jsem natáčet vtipná videa, teď už mě to tolik nebaví a ani nemám takové nápady, takže spíš jen tančím.
Zmínila jste, že natáčíte, když se cítíte pěkná. Malujete se ráda?
Ano. Jak mám víc volného času, tak se ráda upravím, namaluju se, postarám se o vlasy a zajdu si na nehty. Baví mě se o sebe starat, i to je vlastně taková moje forma odreagování se.
EuroBasket 202518. - 29. června Skupiny se odehrají v Brně, Boloni, Hamburku a Pireu, kde se uskuteční i finále. Češky se ve skupině utkají s Belgií, Černou Horou a Portugalskem, vstupenky už jsou v prodeji ZDE. |
Co by se muselo přihodit, abyste přišla na zápas nenamalovaná? Stalo se vám to někdy?
Jako úplně nenamalovaná? To asi ne. Bez obočí bych se necítila vůbec ve své kůži. Nechci říct, že bych přišla radši třeba o pět minut pozdě, ale možná i jo. (smích) Naštěstí na zápasy v pět šest večer nemám jak zaspat, tak je to dobrý.
Co by vás do budoucna bavilo mimo basket?
Chtěla bych si udělat licenci na fitness trenérku a zůstat tak u sportu. To mě baví a hlavně zajímá. V minulosti jsem se i přihlásila na kurz do Pardubic, když jsem hrála v Hradci. Ale nemohla jsem dojíždět kvůli tréninkům. A když jsme u dojíždění, taky bych si konečně mohla udělat řidičák.
Pořád ho nemáte?
Myslím, že jsem tak tři roky zpátky v nějakém rozhovoru říkala, že je to moje priorita. Potřebovala bych ale někoho, kdo by mě k tomu dokopal. Mamka se snaží, jenže je daleko. Už jsem se i přihlásila tady v Brně, ale zatím se k tomu moc nemám.
