„Jelikož nevím, jak dlouho ještě budu hrát, znamenal by pro mě tenhle titul příjemnou odměnu za celou kariéru i za úspěšné angažmá v Hradci,“ zasní se 35letá basketbalistka se 186 čísly výšky, která by oslavy přála i všem svým parťačkám ze Sokola ZVUS Hradec Králové.
„Náš tým, který je složený ze samých poctivých hráček, by si trofej za všechnu tu úspěšnou práci v posledních letech zasloužil.“
K dosažení této vysoko ležící mety však vede cesta přes dvě těžké překážky. Tou první bude v nedělním semifinále v Karlových Varech (od 14:30) Valosun KP Brno. Toho se ale Hradecké lvice nemusí přehnaně obávat. V Bonver ŽBL jej skolily rozdílem 13 bodů venku a čerstvě o tucet i doma.
„Do Varů jedeme kompletní a v poměrně dobrém rozpoložení, jelikož jsme na Final 4 vůbec postoupily a kromě Nymburka jsme hlavně doma vyhrály nad všemi soupeři, nad kterými jsme vyhrát měly. Při neúčasti USK je postup do finále a po případě i celkové vítězství velkou motivací. My ale ještě o finále nepřemýšlíme, půjdeme jako vždycky krok za krokem,“ nechce příliš předbíhat Křížová.
Ač soupeře, který v ŽBL ztrácí na Hradec jen dvě výhry, označila za silného, zároveň jej považuje za hratelného. „Pro Valosun to bude výzva k odvetě za zápasy ŽBL. Bude to velice náročný zápas, který podle mě rozhodne doskok na obou koncích hřiště a momentální forma jednotlivých hráček i celého týmu.“
Největší hrozbu vidí Křížová v útočném doskoku a podkošové síle soupeře, ztělesňované ve dvou 190centimetrových vazbách Lenitě Sanfordové a Editě Šujanové. A pozornost bude muset hradecká obrana věnovat i jediné výraznější trojkařce Veronice Vlkové.
Oba ligové duely této sezony Východočešky ovládly hodně díky doskoku. Navíc se mohou opírat o střelecky vyrovnanější kádr, což je rozdíl oproti Valosunu, u nějž 27 ze 76 bodů zajišťuje vyčnívající duo Šujanová a Vlková.
Pro hradeckou rodačku Křížovou bude výjezd do lázeňského města spojený i s připomenutím jednoho speciálního momentu, starého zhruba deset let.
„V sezoně, tuším, 2005/06 jsme s Hradcem ve Varech hrály ligový zápas a před ním jsme vyrazily s pár holkama do centra. A abychom se nevracely unavené, najaly jsme si kočár tažený koňmi a nechaly se odvézt až k hale na Jízdárenské. Vedení z toho bylo trochu překvapené a řeklo nám, že jestli nevyhrajeme, tak si o tom ještě promluvíme. Naštěstí jsme ale vyhrály,“ směje se nejlepší hradecká skórerka a doskakovačka (11+7), která už v kariéře oblékala i dresy Strakonic, Valosunu, Trutnova, Ružomberka a Gdyně.
V případě dobytí pohárové trofeje by si s týmem mohla dát po čase kočárové repete. A na domácí půdě by ji pak čekalo splnění jednoho slibu.
„Pokud bychom vyhrály, poběžím na trénink přes město v hradeckém dresu, což by v mém případě znamenalo asi pět kilometrů,“ hází sama sobě rukavici.
