Namotivujte 213centimetrového obra z bosenské Tuzly přehlížením - a získáte si „kamaráda“ po zbytek života. Na tomhle kousku usilovně pracovali v Denver Nuggets, když nevytěžili potenciál Jusufa Nurkiče pro NBA.
A on jim za to bude pár let děkovat. Už jednou poděkoval. V úterním utkání se s Portlandem proti bývalým spoluhráčům postavil, zasypal je osobním rekordem 33 bodů, přidal i 16 doskoků a tři bloky.
Jeho Trail Blazers zvítězili 122:113. Co je důležitější: po dvanácté výhře z posledních patnácti zápasů se osamostatnili na osmé pozici v Západní konferenci, poslední pro play-off. Ze stupínku vyšoupli - modří už vědí - Denver. A ještě získali výhodu v případě rovnosti v konečné tabulce.
Nurkič si to všechno užil a v pozápasovém rozhovoru popřál soupeřícímu týmu krásné léto. „Rozhodně vím, co Denveru chybělo,“ hecoval na dálku. „Prý jsou rádi, že jsem našel uplatnění. Já jsem za to taky rád.“
„Jusuf nám nakopal zadky,“ shrnul duel do jediné věty denverský kouč Mike Malone. Nejlepším střelcem byl sice 39bodový C. J. McCollum, i jeho útoky ale čerpaly z Nurkičovy energie.
Teď vyzní asi bláznivě, ale Nuggets opravdu udělali dobře, že dvaadvacetiletého Nurkiče poslali pryč. Na jeho pozici totiž září o rok mladší srbský talent Nikola Jokič. A oběma balkánským rivalům se prostě nedalo nabídnout dost minut. Nuggets to zkusili, nefungovalo to. Jít musel Nurkič, přestože v Coloradu zazářil o rok dřív.
Zásadní chybou od Denveru bylo posílit Portland, soupeře z vlastní konference, ba dokonce divize. A tohle jsou ty konce. Nebo spíš teprve začátky.
V Oregonu se Nurkič dostal do ideální situace. Tým dosud neměl spolehlivého podkošového hráče. Letní koupě Festuse Ezeliho z Golden State se proměnila v hořký žert osudu, nigerijský gigant nenastoupil ani jednou a nedávno podstoupil závažnou operaci kolene.
Bosenský obr se přesně podle očekávání zabejčil a nejbouřlivější publikum v NBA si rychle získal. „Těším se. Blazers potřebují mě, já potřebuju je,“ pronesl při únorovém příchodu. Od té chvíle je ho plné hřiště.
V duelu s Torontem přišel o dva zuby. Zvedl nejdřív sebe, pak ty zuby. Svěřil je do péče jednomu z atletických trenérů, utkání dohrál a poté zamířil k doktorovi.
Vyražené zuby Jusufa Nurkiče
Jusuf Nurkic (@bosnianbeast27) takes a shot to the face, looses two teeth and stays in the game! Twitter handle checks out. #ripcity https://t.co/Pv0eoruMYk
Pak smetl protihráče z Philadelphie - čtyřmi osobními rekordy, 28 body, 20 doskoky, osm asistencemi a šest bloky, napodobil velikány Charlese Barkleyho a Shaquillea O’Neala.
Teď si střelecké maximum vylepšil znovu. A jeho tým po temném startu sezony vítězí a vítězí a vítězí.
Jusuf Nurkič a jeho velký večer proti Denveru
Přitom je to velká klika, že šanci stát se miláčkem davů a vydělávat miliony Nurkič vůbec dostal. Co se jeví jako přirozené - vysoký mladík z bývalé Jugoslávie hraje basket - zase tak samozřejmé být nemusí. Dokazuje to Jusufův příběh.
Bosenská bestie, jak se Nurkičovi v Americe přezdívá, byl objeven tak, že... Že jeho otec přepral čtrnáct chlapů.
To bylo takhle: Nurkič starší, skoro dvousetkilový pořízek, pracuje jako policista a když si na něj jednou troufla skupinka narušitelů pořádku a on je všechny zpacifikoval, dostal se do lokálních zpráv.
Tuhle informaci si přečetl agent Enes Trnovčevič a vydal se prozkoumat terén osobně. Neměl by snad pan Hariz syna? A neměl by tenhle syn chuť zkusit basketbal? Měl a měl.
Čtrnáctiletý Jusuf jde do světa, nejprve do slovinského Laška, pak do chorvatské Cedevity Záhřeb, odkud si ho v roce 2014 vzal Denver jako šestnáctku draftu a hned mu dal šanci. Nurkič v první sezoně zazářil, ve druhé se ale zranil a prostor rychle zaplnil Jokič. A zbytek už znáte.
A věřte, bylo to tehdy před osmi lety opravdu hloupé zkoušet se prát s papá Nurkičem. Vždyť se auta prohýbají pod ním a stoly před ním.
Nurkičovi přihlížejí zápasu staršího syna. Ten malý chlapeček po boku pana Harize by prý mohl být ještě větší než Jusuf a basketbalu se na rozdíl od bratra věnuje už dětství.
Jusuf Nurkic's family is at the Nuggets-Mavs game. http://t.co/QRioCTAg7y
Další kolodějovskou historku o Harizi Nurkičovi poskytl autoru těchto řádek Mirsad Alilovič, slovinský trenér USK Praha. Nurkičovi mají u Tuzly hospodářství, ve které chovají skot. Nurkič senior tu do lopat, které má místo rukou, chytá býky za rohy. Takže uznejte, že přeprat čtrnáct hulvátů pro něj vlastně ani výzva nebyla.
A naučení na závěr: kdyby snad náhodou zkřížil nějaký Nurkič cestu vám, asi bude lepší nedráždit ho.
