"Přece jen by to bylo jiné, kdyby nás v neděli čekala další šíleně těžká čtyřicetiminutovka o bronz. Finále už můžeme hrát v klidu."
To už musí být, aby se Ivana Večeřová pod návalem emocí po zápase rozplakala, viďte?
Já ani nevím, že brečím. Jestli jsou to slzy štěstí nebo únavy. Ale z člověka spadne to napětí, uleví si.
Vy brečíte i únavou?
Nevím, kde ještě beru sílu. V noci nespím, ve čtyři ráno jsem si šla pro prášky na spaní. A v šest pak na masáž.
Potkala jste takhle v noci některou ze spoluhráček, další nespavce?
Pro ty prášky jsme se sešly s Janou Veselou. Ležely jsme s iPodem na postelích, snad jsem hrála nějakou hru. Jana mi pak říkala, že jsem usnula s iPodem v ruce.
večeřová je nejkrásnější, rozhodli čtenáři idnes.cz o miss šampionátu1. Ivana Večeřová 8408 |
Na začátku zápasu se zdálo, že už se ta únava projevuje. Bělorusky se celkem snadno dostaly do vedení.
Protože jsme tam chodily. Naštěstí jsme se včas zvedly a bylo to super. Dotáhly jsme je, fanoušci na tribunách začali bouřit a člověk se pak hecne.
Je tohle váš nejšťastnější sportovní okamžik v životě?
Já už jsem si myslela, že stříbrnou medaili z mistrovství Evropy v Aténách nic nepřekoná. Protože při zlatu v Turecku jsem se zranila a moc jsem k tomu nepřispěla. Dneska jsem proměnila dvě nejdůležitější šestky v životě, cítím se krásně.
Ty trestné hody jste házela v prodloužení, když soupeřky vedly 73:72. Lidé v hale stáli, tleskali, řvali, hučelo to. Jak se v takové chvíli na šestky připravíte?
Soustředila jsem se, fakt jsem se pořádně vydýchala a řekla si, že to dám. A dala. Ale ten koš chcete dát vždycky, nejenom teď. Byly to strašně důležité body. Ovšem musím přiznat, že tam bylo i milion kiksů.
Když zápas skončí takhle těsně, může být domácí prostředí tím klíčovým faktorem, který vás posune o těch pár bodů dopředu?
Určitě. Nás publikum žene dopředu a pro soupeřky je to naopak hodně těžké. Na každého to působí jinak. Třeba Eva Vítečková, ta se nechá vyhecovat a pak jí tam padne každá trojka. Prostě trefí všechno.
Vaše zlatá generace už byla odepisovaná, výsledkově šla spíš dolů. Čím to, že se teď podařil takový fantastický comeback mezi elitu?
Vrátily jsme se, plno holek v nároďáku nebylo, teď jsme zpátky. Vezměte Míšu Ferančíkovou, zvenku třeba nikdo netuší, jak ona je důležitá. Ona je nasáklá tou americkou pozitivní atmosférou, v kabině udělá plno práce, poblázní to.
Je tu finále, může z toho být zlato?
Budeme hrát nejspíš s Amerikou (ještě nebyl znám výsledek druhého semifinále), asi se už může stát všechno. Já už před mistrovstvím říkala, že když budeme hrát krásnej basket, vezmu třeba i desáté místo. Ze začátku jsme ho nehrály. Teď se vezeme jako zlatí hoši v Naganu, už teď jsme jako oni.
