V neděli v Jihlavě prohra o dva body, předtím ve Slovinsku o čtyřicet. Která z těch facek bolí víc?
Asi ten fakt, že jsme nezískali ani jedno vítězství. To byl náš cíl pro tohle okno, ať už venku, nebo doma. Vnímáme to tak, že jsme si tu příležitost nechali proklouznout mezi prsty v krásné hale a před skvělými fanoušky. Nejvíc mrzí to, že jsme z toho okna nedostali to, co jsme potřebovali.
Zápas byl přitom skvěle rozehraný, v poločase jste vedli o osmnáct bodů. Co se po pauze tak zásadně zlomilo?
Kdybych měl říct jednu věc, tak agresivita. V prvních dvaceti minutách jsme soupeře atakovali a dostali ho do defenzivy. Jenže po poločase ji převzali Slovinci a my jsme nebyli schopni odpovědět. Fyzicky i mentálně jsme ve druhé půli zaostali a nevyrovnali se jejich týmové kvalitě.
Satoranský smutnil: Věděli jsme, že Slovinci přitvrdí, ale odešla nám fyzička |
Nebyla v tom i fyzická únava z náročného programu posledních dnů?
Nemyslím si, že to bylo primárně o fyzičce. Šlo o kombinaci obojího. Hrálo se ve vysoké intenzitě, bylo tam hodně kontaktů, které rozhodčí pouštěli. Byla to spíš ta psychická agresivita – schopnost vyrovnat se s tím, že soupeř tlačí a vrací se do zápasu.
V Jihlavě se reprezentace ukázala poprvé v nové hale. Jaký dojem na vás aréna udělala?
Vizuálně působí naprosto nádherně. Je to nadstandardní prostředí na český sport. Patří dík všem v Jihlavě v čele s primátorem Ryškou, že se o stavbu zasloužili. Naše základna jsou dlouhodobě Pardubice, ale tohle byla velmi zajímavá zkušenost.
Uvidí fanoušci na Vysočině národní tým brzy znovu?
Závisí to na více faktorech než jen na sportovním rozhodnutí. Ale vzhledem k těm omezeným možnostem, které v Česku máme, si určitě dokážu představit, že se s reprezentačním týmem do Jihlavy zase vrátíme.
Tomáš Satoranský si pochvaloval, že atmosféra byla díky kontaktu s diváky možná i lepší než v Pardubicích. Souhlasíte?
Je pravda, že postranní tribuny jsou v největším kontaktu s hřištěm. Atmosféra i návštěva byly skvělé. Děkujeme všem, kteří sem přijeli a tu cestu si našli.
Michal Šob a Jiří Welsch sledují trénink české reprezentace na EuroBasketu.
Zkomplikovala nedělní porážka cestu k postupu?
Význam té prohry je velký, protože výsledky se přenášejí i do druhé části kvalifikace. Pokud postoupíme, tuhle porážku si poneseme s sebou. Budeme teď muset hledat vítězství někde jinde.
V dalším okně bude klíčové složení týmu. Je šance na posily ze zámoří?
Doufáme, že budeme schopni zapojit kluky z Ameriky – ať už Víta Krejčího z NBA, nebo Jakuba Nečase z univerzity. Snad se podaří získat zpět i Jamese Kárníka, u kterého se teď nepodařilo vyřešit kolizi s mongolskou ligou. Pokud tým posílíme o tyto „Američany“, budeme velmi úspěšní.
