Tohle je nyní česká mantra. Tým dobře ví, že nevyhraje skupinu a pokud ve středu zdolá Japonsko, téměř jistě vyzve domácí Srby již v semifinále.
„Na tomhle turnaji se ale hraje jenom o jednu cenu, o postup na olympijské hry. Kdo chce postoupit, musí porazit ten nejlepší tým. A pokud to chceme zvládnout my, je jedno, jestli porazíme Srbsko ve finále, nebo v semifinále. Ale nejdřív je na řadě Japonsko,“ řekl Welsch.
Ale i proti Lotyšsku šlo o dost, ne?
Samozřejmě jsme věděli, že první zápas bude klíčový. Japonsko je ve skupině papírový outsider, takže se hrálo o hodně, o vítězství. Nicméně to už je teď jedno. Musíme vyhrát ve středu a teoreticky se pro nás v podstatě nic nemění.
Co rozhodlo, ve které fázi se duel zlomil?
Určitě pasáž ve čtvrté čtvrtině, kdy za vyrovnaného stavu pískli Satymu (Tomáš Satoranský) faul a technickou, pak dali tři šestky, vybojovali si další faul a odskočili na pět. Tam se to lámalo, ale momentů bylo víc. Jeden z našich nejlepších hráčů Jan Veselý neměl vůbec šanci dostat se do hry, to nás určitě taky ovlivnilo.
Verdikty sudích se zdály nejisté na obě strany...
K rozhodčím se nebudu vůbec vyjadřovat.
I vy jste dostal technickou chybu za úder do obložení koše, bylo těžké udržet nervy?
Já nevím, za co jsem ji dostal, vždyť tohle s rozhodčím nemá nic společného. Udělal jsem předtím chybu a myslím si, že sport je emotivní hra, sudímu jsem neřekl jedno jediné slovo. Mám právo být naštvaný sám na sebe.
Už ve středu čekají Japonci, měli jste čas o nich něco zjišťovat, když příprava cílila celou dobu na Lotyšsko?
Já ani nevím, kdo tam hraje. Máme teď 24 hodin, čeká nás odpočinek a příprava. Musíme být ready.
Je lepší, že další duel přijde tak rychle a není čas dumat nad porážkou?
Spíš byl problém, že jsme tu seděli a čekali. Já sám za sebe můžu říct, že ty tři dny strávené čekáním mi připadaly jako týden nebo deset dnů. Možná bylo na Lotyších trochu vidět, že za sebou měli přece jen lehčí zápas, kterým se dostali do rytmu. Byli o trochu lepší.
Atmosféra v Kombank Areně nakonec byla solidní, souhlasíte?
Díky patří všem lidem, co přišli. Při prvním úterním zápase prázdná hala vypadala v televizi docela hrůzostrašně. Vím, že například moji rodiče absolvovali cestu autobusem celou noc z pondělí na úterý. Děkujeme všem a doufám, že s námi zůstanou dál.
