Patnáct předchozích zápasů v sezoně jste prohráli. V tabulce jste poslední. A pak přijede Ústí nad Labem. Pátý tým tabulky. Ve formě a v pohodě.
A vy ještě pět minut před koncem zápasu saháte po prvním vítězství v sezoně. Po výhře, od které čekáte, že vás nakopne, vrátí sebedůvěru.
Jenže pak přijde několik zmařených střeleckých pokusů, nepokrytý hráč při obranném doskoku. Chyba v rozehrávce i frustrace z toho, když protihráč trefí koš ve chvíli, kdy ho bráníte, jak můžete. Během chvíle je po nadějích.
Výsledek? Jindřichův Hradec - Ústí nad Labem 89:100. Porážka číslo šestnáct. Série bez vítězství, kterou ještě nikdo v klubu nezažil, se natahuje. „Každý rok jsme tu nějakou podobnou sérii měli. Třeba deset zápasů. Tohle je frustrující. Nejen pro mě, ale i pro hráče přímo na hřišti,“ vysvětloval po zápase s Ústím trenér Karel Forejt. „Všichni, co se tady o basketbal staráme, věříme, že obrat přijde. A snad přijde brzy.“
V zápase kouč neustále chodil kolem postranní čáry. Hráče povzbuzoval, upozorňoval na volné soupeře, nutil k rychlejším návratům do obrany, ale v některých pasážích musel jen pokrčit rameny, otočit oči v sloup a vzteky zakřičet. Někdy na chyby svých svěřenců. Jindy na okolnosti duelu, které jim nepřály.
„Všichni to koušeme těžce. Ale řeknu vám svůj názor a někdo samozřejmě může mít jiný. To, co jsme předváděli s Ústím, to bylo maximum současného mužstva. Kluci odehráli dobré utkání. Hráli jsme bez zraněných Šouly a Zuzáka. Je to něco, jako kdyby Ústí přijelo bez Pecky a Robinsona,“ konstatoval Forejt.
Jeho celek v duelu s Ústím nehrál špatně, ale doplatil na kombinaci úzkého kádru, docházející fyzické kondice a absence klíčových hráčů. Projevilo se to hlavně pod oběma koši, kde mělo Ústí převahu ve chvíli, kdy už měl čtyři fauly a střídal domácí obr Ratko Petrič vysoký 213 centimetrů. Mladý Vojtěch Novák sice nezahrál špatně, ale v souboji s ústeckými protivníky mu výrazně scházely kilogramy. A to byl jeden z rozhodujících faktorů.
„Proti takhle těžkému soupeři hrajete na hraně možností. Pak se může stát, že klíčovým hráčům chybí síly. Možná jsem měl někoho víc šetřit pro závěr, ale já se zase bál, že zápas ztratíme v jiných pasážích. Takže jsem šel do rizika,“ popisoval Forejt další z aspektů porážky.
Duel s Ústím byl pro Hradecké druhá těžká rána po Kolínu. Tam hráli ve středu. Po třech třetinách vedli o 16 bodů. Nakonec prohráli o pět. Podle trenéra i proto, že se sami lekli možnosti vyhrát.
A tak musí u Vajgaru myslet dopředu. „Snažíme se hledat pozitiva. Kdybychom se měli utápět v chybách, tak se z toho zblázníme,“ uvedl Forejt.
Z Kolína pro ně bylo potěšující zjištění, že vydrží se silným soupeřem tři čtvrtiny. Proti Ústí zase zlepšující se obrana. „I když jsme dostali sto bodů, bylo to hlavně tím, že hráči soupeře dokázali trefit hodně těžké střely přes obranu,“ vysvětlil Stanislav Zuzák, asistent a kapitán mužstva.
Trenér nabídl rezignaci
Nikdo není se současnou situací spokojený. A nedá se říct, že by management Lions nic nedělal. Trenér sám nabídl rezignaci, ale vedení klubu ji nepřijalo. Hradečtí hledají i možnosti, jak doplnit realizační tým, a ve snaze s výkony něco udělat překopali část týmu. „Děláme různé kroky, ale pohybujeme se v našich finančních možnostech,“ přiblížil Forejt.
A tak i v současné chvíli působí jako zjevení fakt, že po prohraném zápase si velmi slušně zaplněná hala, do níž přišlo 650 diváků, po šestnácté porážce v řadě stoupne a hráčům, kterým se nedá upřít snaha, zatleská. Ti poděkují, ale do smíchu jim není. Tváře ukrývají v dlaních na střídačce nebo mizí v šatně.
Před sezonou uvažovali o play-off. Teď se jejich cíl změnil na hlavně nespadnout. Ovšem i k tomu potřebují rychle najít lék. Vítězství.
