Tři prodloužení během jednoho zápasu jsou v NBA neobvyklé, o žádnou velkou raritu se však nejedná. O šedesáti odehraných minutách jednoho hráče už to však tvrdit lze.
"Nemůžu se hýbat," zněla Butlerova první slova po vydřené výhře nad Orlandem. Přes únavu to sice nedokázal dát najevo, z vítězství však měl velkou radost. Přitom nechybělo mnoho a muselo by se hrát i čtvrté nastavení. Zvládnul by jej čtyřiadvacetiletý hráč vůbec odehrát?
"Hrál bych," tvrdil jistě Butler. "Ale museli bychom mít na zrychlené volbě záchranku."
Bulls vstupovali do sezony s velkými ambicemi, po dalším zranění hvězdného Derricka Rose a výměně Luola Denga do Clevelandu se však objevují hlasy, že spíš než o play-off půjde týmu z Chicaga o co nejlepší postavení na letošním silném draftu. V překladu: o co nejvíc porážek.
Proti možnosti vypouštění zápasů, pro který mají Američané výraz "tanking", se však hráči Bulls důrazně vymezují a důkaz, že to myslejí vážně, ukazují na palubovce. Od odchodu Denga vyhráli čtyři z pěti duelů.
"Hrajeme jako tým," použil Butler klasickou frázi. "Není mezi námi nikdo, kdo by do každé jednotlivé chvíle nedal všechno. Když hrajete takhle, basketbaloví bohové vás odmění."
Basketbaloví bohové možná nad Butlerem drží ochranou ruku, své současné postavení si však musel tvrdě vybojovat. Ve třinácti letech jej vlastní matka vyhodila z domu, což měla údajně doprovodit slovy: "Nelíbíš se mi. Musíš jít."
Butler se pak pár noci potloukal, než se ho ujala Michelle Lambertová, matka jednoho z jeho kamarádů. Ona jej vychovala pro život i pro kariéru profesionálního basketbalisty. V roce 2011 ho Bulls draftovali na konci prvního kola.
Od té doby si poctivě budoval pozici nepostradatelného hráče, což dokládá i jeho současné vytížení. Kouč Tom Thibodeau se už dostává pod palbu kritiky, která jej viní, že své hráče neúměrně zatěžuje. To se mělo údajně projevit v opakovaných zraněních Derricka Rose a Butlerových šedesát minut je z tohoto pohledu další přihrávkou na smeč.
Na absolutní rekord NBA však nadějnému basketbalistovi ještě trochu schází. Držitelem je Dale Ellis, který v roce 1989 odehrál v dresu Seattlu bez jedné sedmdesát minut. Stalo se tak při thrilleru s Milwaukee, který vyústil až v páté prodloužení. Ani jeho třiapadesát bodů však tenkrát nestačilo, jeho SuperSonics prohráli o jediný bod.
