Veselý končí jako jeden z nejlepších basketbalistů v historii samostatného Česka. V roce 2017 vyhrál Euroligu, o dva roky později byl zvolen jejím nejužitečnějším hráčem. Má tituly ze španělské i turecké ligy, tři sezony strávil v NBA.
„Patří do úplné špičky naší mužské složky,“ oceňuje ho Bartoň v rozhovoru pro iDNES.cz. „Můžeme se bavit o tom, jestli má lepší kariéru on, nebo Saty (Tomáš Satoranský), ale do toho se určitě nechci pouštět. Honzova kariéra byla veleúspěšná. Rád bych věřil, že se ho někdo bude snažit napodobit nebo se mu přiblížit. Kluk z Ostravy se přes Bělehrad a Euroligu dostal do NBA a pak zase zpátky do Euroligy.“
Barcelonou to končí, Veselý uzavře kariéru. NBA mu nesedla, v Eurolize je legendou |
Jeho závěrečným angažmá zůstane Barcelona, kde působí od roku 2022. Zatím poslední zápas za ni odehrál 26. dubna, další tři vynechal vinou potíží s pravým kolenem. A až týmu aktuální sezona skončí, právě kvůli zdraví se odebere do basketbalové penze. Nebo ještě ne?
Bartoň se ho snaží přesvědčit, aby se v létě naposledy ukázal v reprezentaci, což by pro 213 centimetrů vysokého pivota mohla být lákavá a příhodná rozlučka.
„Byla to jedna z prvních věcí, kterou jsem mu říkal, jestli by nechtěl mít poslední zápas v létě v dresu národního týmu. Trochu se tomu zasmál. Ne že by nechtěl, ale neví, jestli ho zdraví vůbec poslechne. Každopádně zbývá ještě měsíc a půl, takže nějaká šance, že by se takhle rozloučil s profesionální kariérou, existuje,“ popisuje trenér s výhledem na červencovou kvalifikaci mistrovství světa.
Luboš Bartoň (vlevo) a Jan Veselý si kdysi spolu dokonce zahráli v národním týmu.
Veselý byl jedním z klíčových strůjců velkých basketbalových úspěchů z posledních let. České reprezentaci pomohl na mistrovství světa v roce 2019, byť o šampionát a historické šesté místo kvůli zranění přišel. Nicméně další vrcholnou akci, olympijské hry v Tokiu 2021, už nezmeškal.
„Nejvíc ho zdobila obrana a týmovost. Byl schopný dávat body, ale vždycky hrál pro tým,“ zmiňuje jeho přednosti Bartoň. „Nechci říct, že byl obránce, ale byla to jedna z jeho kvalit. Typ hráče, kterého každý tým chtěl. Přinášel spoustu drobných, ale nezbytných věcí.“
Vysokou úroveň si dokázal držet i v aktuální sezoně, mimochodem své už patnácté v Eurolize. V letošním ročníku v ní byl s průměrem 8,7 bodu na zápas pátým nejlepším střelcem Barcelony, v prosinci jako šestý hráč v historii této elitní soutěže překonal metu 4000 vstřelených bodů a zkraje února odehrál jubilejní čtyřstý zápas.
„Ví přesně, co má na hřišti dělat, cit pro hru má neskutečný,“ dál chválí podkošového bijce Bartoň. „Že dokáže hrát na takovéhle úrovni i ve 36 letech, kdy má kolena ve špatném stavu… To nezvládne každý.“
Reprezentační kouč a sám bývalý šampion Euroligy i hráč Barcelony se zároveň moc dobře dokáže do Veselého vcítit. Ví, jak je pro basketbalisty v pokročilejším sportovním věku čím dál náročnější udržovat si takový standard, na který jsou zvyklí.
„Je těžké končit, protože člověk třeba ještě má chuť do hraní, ale já už jsem tehdy uznal, že nemůžu být na takové úrovni, na jaké jsem býval,“ vzpomíná Bartoň. „Začínal jsem v šestnácti letech, takže to bylo dvacet sezon včetně reprezentačních oken v létě. Musel jsem uznat, že tělo řeklo: Už po mně nechtěj moc. Možná jsem mohl hrát ještě chvíli dál, ale riskoval bych vážné zranění.“
Jan Veselý si se spoluhráči z Barcelony užívá euroligovou výhru nad Realem Madrid.
A podobným procesem prochází i Veselý. „Vím, co za poslední rok musel obětovat ohledně kolen, chodil na různé plazmy, injekce, vytahování vody a další věci. Muselo to přijít, ale osobně jsem čekal, že bude hrát ještě minimálně jednu sezonu,“ přemítá Bartoň.
Místo toho Veselému zbývá do konce kariéry už jen pár utkání. Barcelonu čekají ještě tři v základní části španělské ligy ACB a pak červnové play off. Potom se Veselý zařadí k dalším vysloužilým basketbalistům. Zdůrazní se tak ještě víc, jak to letí: Ondřej Balvín a Jaromír Bohačík zatím skončili jen v reprezentaci, Tomáši Satoranskému je 34 let, Vojtěchu Hrubanovi 36…
„Jestli je to odcházení zlaté generace? Kluci po jednom ubývají, je to tak. V reprezentaci už jich moc nezbývá,“ uvědomuje si Bartoň. „Každý odchází po svém, nějakou svojí cestou. Čas je neúprosný, na každého někdy dojde.“
