Ústí po Antonínu Pištěckém, který odstoupil, vytasilo dalšího trenéra z kategorie mladých. Šotnarovi je třiatřicet a ve Slunetě se o dva dny minul s bratrem Michalem; rozehrávač kvůli zranění skončil.
Jak si užíváte na lavičce v NBL?
Já jsem za tuhle šanci obrovsky rád. Pro mě je jakýkoli trénink, jakákoli minuta strávená s týmem skvělá. První zápas byl úžasný, drželi jsme se do poslední chvíle. Před začátkem jsem byl trošku nervózní, po chvíli to ze mě spadlo a bylo to skvělé.
Doporučil vás Pištěcký, s kterým jste asistenti u reprezentace do 20 let?
Nevím, jak komunikace probíhala. Řešil jsem tu situaci jak s mým bratrem Michalem, tak s Tondou Pištěckým, než jsem ten job vzal. Chtěl jsem mít čistý stůl, jsme kolegové v U20, známe se dlouho. Bavili jsme se o tom spolu, ale jestli bylo nějaké doporučení, nevím.
Basketbalisté ústecké Slunety pod debutantem Šotnarem skřípli giganta |
Pištěcký svému nástupci nabízel pomoc. Využil jste ji?
Sešli jsme se víckrát, protože pro mě jsou některé věci nové. Třeba skauting hráčů, vyhledávání nových posil. V tom určitě potřebuji pomoc a Tonda mi ji nabídl, za což jsem hrozně rád.
Vedl jste prvoligové Litoměřice, tam jste Američany nehledal.
Těším se, je to něco nového. Chtěli bychom tým posílit.
Jak vás nabídka Ústí překvapila?
Velmi! Já jsem člověk, který chtěl v basketbalu jít dlouho výš, ale těch trenérských pozic není moc, takže to je těžké. Když se ta nabídka naskytla, byl jsem z toho v šoku. A jsem za to překvapení rád.
Pištěcký začínal taky jako mladý a rychle získal velké renomé. Je to i váš cíl?
Určitě. Teď je mým cílem připravit tým, aby byl konkurenceschopný a zabojoval o play off. Když se osvědčím, rád bych pokračoval. Mám opci na příští rok, to pokud by se něco vysloveně nepovedlo, abychom se rozloučili. K té práci přistupuji s absolutním respektem, ale beze strachu a věřím si.
Nebude mládí hendikepem?
V ústeckém týmu mám vrstevníky, s každým hráčem jsem mluvil. Říkal jsem jim, že jsem mladý kouč, že ten respekt a autorita asi nejsou přirozené. Ale já je chci přesvědčit tím, že basket miluju. Posledních šest let se v něm enormně vzdělávám. Myslím, že o basketu něco vím, tím si chci hráče získat na svoji stranu i přes svůj mladý věk.
Ústecké basketbalisty povede Šotnar, bratr opory, která právě skončila |
Na lavičce působíte jako kliďas.
Snažím se. Myslím, že jsem taková klidná povaha. I kvůli covidu jsem měl dost času na jiné věci, malinko se uklidnit, odpočinout si. Teď jsem na tu práci ideálně připravený, užívám si to.
Vybouchnete někdy?
Nejsem úplně typ impulzivního kouče, ale když se mi něco nelíbí, dokážu se ozvat, zvýšit hlas. Což při mé premiéře nebylo zapotřebí. Ale tuším, že to někdy přijde.
Zato generální manažer Tomáš Hrubý je výbušný jako sopka. Jak „Slamáka“ ustojíte?
Nezastírám, že všechny gratulace, co jsem dostal, byly spojené s přáním: A pevné nervy! Směřovalo to na manažera Hrubého. Jsem tady pár dnů a všechno funguje skvěle. Z minulosti, když jsem z pozice Sportovního centra mládeže v Litoměřicích jednal s Tomášem, tak co jsme si řekli, to platilo. Samozřejmě Tomáše zná každý, co na srdci, to na jazyku. Možná v českém prostředí na to nejsme tolik zvyklí. Ale já jsem s ním v pohodě a doufám, že to tak bude pokračovat.
Už jste to naznačil - v Ústí budete muset pracovat s cizinci, jak jste na to připravený?
Nezastírám, že s hráči poprvé v kariéře mluvím anglicky, zatím jsem používal pouze češtinu. Ale hráči mi rozumí, je to v pohodě. Jejich mentalita je jiná, musím si na to zvykat. Snažím se s hráči hodně mluvit, abychom se na sebe napojili a věděli, co po nich chci.
Těsně před vaším příchodem tým opustili klíčoví hráči Spencer Svejcar a váš bratr Michal. Jak se s tím vypořádáte?
Oba byli skvělými hráči, patřili do základní rotace. Na druhou stranu se otevřela cesta pro Autreyho, chci na něm stavět, aby měl taktovku pod sebou. Nebudeme hledat rozehrávače, ale posilu na jinou pozici. Ovšem posílit potřebujeme, abychom byli konkurenceschopní s týmy ve skupině A2.
Nepřemlouval jste bratra, aby si konec v Ústí ještě rozmyslel?
Probírali jsme to, říkal jsem mu, ať si dá ještě čas na rozmyšlenou. Ale on byl skálopevně rozhodnutý. Pro mě je to škoda, mít jednoho z lídrů týmu jako svého bratra by bylo fajn. Aspoň mi uděluje nějaké rady, ví, jak to v týmu fungovalo.
Nezvažoval jste, že byste si ho vzal jako svého asistenta?
Michal do téhle sféry zatím nevstupoval. Našel si civilní zaměstnání, které ho bude bavit, od basketu si chce odpočinout. Asistent nebyl na stole. Spíš ho v příští sezoně uvidíme jako hráče v Litoměřicích, jestli si vyléčí tu patu. Bude obrovská posila v jeho formě.
Jaká byla zatím vaše trenérská kariéra?
Pracoval jsem jako profesionální trenér v Litoměřicích ve Sportovním centru mládeže. Jsem bývalý učitel, ale už pět let se věnuju jen trénování. Chci hrozně poděkovat Slavoji a mému šéfovi Pepovi Mayerovi, že mi tu příležitost dal, protože jsem tam pod smlouvou pořád. Ale jednání bylo skvělé, nedělali mi potíže. Ani pro mě to nebylo snadné, jsem litoměřický rodák, hrál jsem tam i trénoval, moji oba rodiče jsou basketbalisté, vyrostl jsem v hale. Můžu říct, že jsem byl 33 let v litoměřickém basketbalu. Takže pro mě je to první změna.
Jak jste si užil debut na velké scéně zrovna proti Nymburku?
Mrzí mě jediné, že to bylo bez diváků. Takový zápas by si užili. Co se týká mě, přijde mi, že ještě spím. I před zápasem jsem říkal, že mi to nepřijde jako realita. Musím poděkovat ženě, protože studuje poslední ročník medicíny, má toho nad hlavu, přesto řekla, běž do toho. Podpořila mě i za cenu toho, že se chystá na státnice a ještě do toho hlídá našeho čtyřletého syna Adama. Občas ho sem vezmu, aby si tu zaběhal, těší se na pandu, našeho maskota.
