„Jen nejmladší hraje fotbal za Zbrojovku, je v týmu U10. Tam jsou moje postřehy spíše fanouškovské,“ usměje se kouč před dalšími zápasy kvalifikace o mistrovství světa 2027 v rozhovoru pro iDNES.cz
„U starších synů jsem měl období, kdy jsem jim chtěl pomoct možná až moc na sílu. Ale zpětně si uvědomuju, že to mohlo být v některých momentech kontraproduktivní. Teď už si našli vlastní cestu a sami se rozhodují, jak chtějí na hřišti vypadat.“
Ale nenechte se zmást. Sedmačtyřicetiletý Pavlík není jen osvědčený pan asistent.
Když trávil roky v maďarském Paksi, odkud pochází jeho manželka, vyzkoušel si i jiné role – dělal technického vedoucího, trenéra mládeže, chvíli i generálního manažera. A jako hlavní kouč pomáhal zachraňovat tým během play out.
Co z toho vám sedí nejvíc?
Jsem rád, když mám kontakt s basketem, nicméně mě baví i to zařizování okolo, aby všechno fungovalo. Od mládeže až po áčko. Když jsem se před třemi roky vracel do Brna, taky jsem původně neměl dělat asistenta, plány byly jiné. Ale nepovedlo se přivést kolegu, který byl původně vyhlédnutý, a tak jsem do toho skočil já. Celkově mám práci pestřejší, kromě trénování pomáhám i s věcmi, řekl bych... Zákulisními.
Kdybychom v tom obrovském Brně spojili síly, určitě bychom produkovali daleko víc kvality.
