Teď už je na stejné pozici jako dřív znovu v Brně, odkud si jej ale půjčuje i nový hlavní kouč mužské reprezentace Luboš Bartoň. „Málokdo má tu ambici být dobrým asistentem,“ usměje se 47letý „pomocník“ Pavlík.
Brňané i pod jeho taktovkou válčí na dvou frontách. Zatímco v lize jsou výsledkově bezchybní, v Evropě dostávají políčky. Čtvrtá úroveň kontinentálních soutěží FIBA Europe Cup je nad jejich síly. V úterý prohráli i čtvrtý z pěti duelů. Na půdě španělského Bilbaa padli důstojně 100:115 a v soutěži pokračovat nebudou. Kouč, jemuž se v basketbalovém prostředí neřekne jinak než Vasil, hledá odpovědi, proč české týmy Evropě nestačí.
Nepřevládne u vás potřeba stát se jednou hlavním trenérem?
Každý asi dojde do věku, že už mu asistování stačí a chce být tím hlavním. S Lubošovou nabídkou k nároďáku mě ale opět přemohl pocit, že tahle cesta asistenta nemusí být z hlediska budoucnosti špatná. Zkusím to tedy dotáhnout co nejdál.
Jaká tedy bude vaše role v reprezentaci?
V podstatě stejná, jakou mám v Brně. Vím, že dostanu na starosti skauting soupeře, analýzu jeho hry jak v obraně, tak v útoku.
A co v Brně? Jak jste v klubu nadšení z úspěšného startu v lize, kde máte sedm výher?
Zní to skvěle, ale my si teď po utkání s Olomouckem říkali, že bychom strašně potřebovali trénovat. Nemáme čas a bojím se, že nás to dožene. Nechci se soupeřů dotknout, ale úroveň zkrátka nebyla nejlepší, měli jsme také výhodu mnoha zápasů doma. Potřebujeme se dostat do nějakého pořádného tempa. Náš výkon v lize nám sice stačí, uhrajeme to, ale s trenéry vidíme, že na hřišti nenecháváme ještě dvacet procent z našeho maximálního výkonu, který bychom tam dát měli. A právě to potřebujeme oživit na tom tréninku. Jenže není čas.
Vyhlížíte reprezentační pauzu, v níž by pro klub nějaký prostor na trénink být měl?
Do přestávky (kemp reprezentace začíná 23. listopadu, tým čekají duely kvalifikace na mistrovství světa doma se Švédskem a venku s Estonskem – pozn. red.) musíme vše dohrát téměř silou vůle, dotlačit to nějak na co nejvyšší možné úrovni. Pojďme vyhrát v lize všechno a pak se uvidí. Po pauze totiž potkáme dvakrát mistrovský Nymburk a to bude ten pravý test.
Je to tak, že nedotrénovanost a absence maximálního výkonu pak ústí v roli otloukánka ve vytouženém FIBA Europe Cupu?
Vypadáme jako dva odlišné týmy, že? Předposlední prohra 73:80 proti gruzínskému Kutaisi byla skutečně o nás. Nezvládli jsme to. Takového soupeře bychom devětkrát z deseti zápasů porazili a my odehráli ten desátý. Tím tedy nesnižuji jejich práci, byli výborně připravení.
Brno v Europe Cupu marně dotahovalo, Kutaisi se mu v tabulce bodově vyrovnalo![]() |
Nejsou to právě ty cenné zkušenosti, které tým z evropských soutěží potřebuje?
Kromě Kutaisi máme Bilbao a řecké Peristeri. A to jsou extrémně kvalitní týmy, s nimiž se snažíme spíše držet krok. Mně se třeba líbilo, že když jsme doma proti Bilbau dostali rychtu o 54 bodů, hned jsme zareagovali v domácí soutěži proti Pardubicím. Tohle je něco, co si chceme odnést – aby si fanoušci i my zapamatovali, že Brno do toho jde, když má příležitost hrát evropské poháry. Je to cesta o sbírání zkušeností, které až potom můžete ukázat dál.
Jakou reflexi to tedy dává klubu i české lize? Takhle to vypadá, že byť jde až o čtvrtou úroveň soutěží v Evropě, tak Češi na ni zkrátka nestačí.
Zřejmě se česká liga tváří lépe, než jaká ve skutečnosti je. Alespoň v této sezoně. Evropa nám nastavuje zrcadlo. Kluci, co dominují tady, jsou v Evropě na začátku cesty. Netvařme se, že za Bilbao hrají roboti, ale jsou to hráči, kteří ke každému utkání přistupují s maximální profesionalitou a jdou do všeho každou vteřinu každého duelu.
V Maďarsku jste také měli zkušenosti s Europe Cupem...
Hráli jsme ho chvilku, tehdy se jmenoval jinak. Každopádně se tam hraje jinak, je to tvrdší a dobré týmy zkrátka dají dohromady vynikající hráče. Nicméně není to tak, že by tam bylo pět Američanů. V Bilbau jsou nejlepší hráči z Evropy – Nor, Polák, Islanďan. Prostě to mají výborně spojené ze států, kterým dokážeme v pohodě konkurovat. Jenže my jako Češi tu soutěž ani nehrajeme. Naposledy do ní naskočily Pardubice, a to je devět let zpátky. Tahle konfrontace by tu ale měla být pořád.
Na konci minulé sezony mi nejlepší ligový střelec české historie Josef Jelínek přesně s touto myšlenkou říkal, že zkrátka nejsme tak dobří, jak se prezentujeme, a v evropské konfrontaci nám ujíždí vlak. Není tohle potvrzením jeho názoru?
Zase s ním nesouhlasím, když nás označuje za Ázerbájdžán, ale s konfrontací s Evropou má pravdu. Ta chybí českému basketbalu ze všeho nejvíc. A je to jediná účinná cesta, a jde o cestu, co stojí peníze.
Česko je basketbalový Afghánistán! Jelínek o síle agentur a talentech bez naděje![]() |
Jenže právě to je kámen úrazu českých klubů...
Řeknu to jinak. Já hodně dlouho v české lize nebyl, vracel jsem se z Maďarska. Jenže když jsem teď po těch deseti a někde i dvaceti letech zpátky, tak přijíždím do stejných hal. Tady se skoro nic nezměnilo, i když se tváříme, že je vše daleko lepší.
Jak tedy z vašeho pohledu mají fanoušci zhodnotit letošní brněnskou účast v evropských pohárech?
I když je Europe Cup až čtvrtá nejvyšší kontinentální soutěž, tak je na vyšší úrovni nejen herně, ale i zajištěním celého zápasu. Ambice je taková, aby měl Europe Cup organizaci na úrovni ženské Euroligy. A to je dost slušné, protože u žen je to vrcholná soutěž. Pokud bychom takhle pokračovali v lize a dostali jsme se na pozice zaručující na příští rok místo v Evropě, šli bychom do toho znovu. Navíc letos se hraje o Ligu mistrů, kde Česko dostane přímo dvě místa ve skupině.
Mají v ní ale Brno či další české týmy co dělat?
Liga mistrů je ve finále levnější než Europe Cup. Narazíte na silnější soupeře, jasně. Jenže my si nemůžeme dovolit říct, že tady budeme osm let hrát Europe Cup a třeba se potom dostaneme do Ligy mistrů. Pokud by se příležitost naskytla, musíme po ní skočit hned.
Jak se proměnilo Brno během vaší absence u ženského USK?
Sebedůvěrou. Družstvo tolik jiné není, nejde o jiný tým, ale je z něj cítit sebedůvěra – ze všech, z hráčů i trenérské kanceláře.
























