Právě kritizované opatření ho vrátilo účastníkovi NBL Děčínu, neboť v amatérském Chomutově, kde jinak působí, se soutěž stále nerozběhla. Obnovená válečnická premiéra se nepovedla, Děčín dostal od Kolína nakládačku 75:105.
Říkal jste, že vás ubíjí vidina ničeho. Proto jste zpátky?
Potřebuji mít cíle. Já neměl cíle s mládeží ani svoje osobní. Samozřejmě jsem pracoval, chodíme čtvrtý pátý týden pomáhat každé ráno do nemocnice, to mi trošku dávalo energii. Ale už jsem chtěl něco dělat. Vždycky jsem se těšil, jak se sejdeme v neděli s kluky a budeme hrát. Nakonec jsem se rozhodl takhle. Byl bych rád aspoň trošku nějakým přínosem. A nejen mentorem kluků. Chtěl bych pomoct i na hřišti a doufám, že se mi to brzy povede.
Naštvala vás vláda s polovičatým uvolněním amatérského a rekreačního sportu?
Nechci nikoho kritizovat, z politiky sám vím, jak je těžké o něčem rozhodovat. Nadáváme jim, ale oni de facto nevědí, co mají dělat. Za mě trénovat v rouškách s mládeží - šílenost! Nedovedu si to moc představit, ale děti chtějí. Druhý týden už trénují u mě na zahradě. Máme ji velkou, děláme tam blbosti, běhají kopečky, hrajeme basket, máme tam totiž basketbalové hřiště. A jsou strašně šťastný. Uvidíme, jestli nás pustí do haly. Upřímně, vůbec se mi tam nechce, i když mrzne. Co budeme v rouškách dělat? Můžeme se protahovat, což je asi tak všechno. Když si představím, že bych měl třeba vyběhnout schody v roušce, není mi dobře.
Děti chtějí i v roušce trénovat?
Ano. Chtějí hrát basket, strašně jim to chybí. Sport a parta. Samozřejmě od nich slyším, jestli budou muset tu roušku mít, a já říkám, bohužel, je to nařízení. Ve škole jsou taky v roušce, všude v roušce. Jsme takový rouškový národ. Asi to tak má být.
Už dohromady skoro půlrok jsou děti bez organizovaného sportu. Jak je to ovlivní?
Jsem hrozný bojovník za to, aby děti mohly zase sportovat. Musíme je dostat zpátky. Někteří rodiče se třeba i bojí, některé děti zpohodlněly, to je fakt špatný. Proto jsme během sportovního lockdownu udělali Stezku Válečníka po Děčíně, aby aspoň chodily, vyfotily se s rodinou na označených místech. Ale není to ono.
Jak to máte v prvoligovém Chomutově, kde jste působil?
Kluci začínají ve čtvrtek v rouškách, budeme individuálně trénovat a čekat, jestli se to otevře, nebo ne, jestli budou nějaké společné tréninky. Ví Bůh. Anebo ministr.
Zato NBL běží a vy jste zpátky, už podruhé letos po ukončení profesionální kariéry.
Říkal jsem, že stokrát se vracet nebudu, takže můžu ještě 97krát (smích). Nepředpokládal jsem to, ale prostě ta situace taková je. Chci pomoct, i když dneska jsem moc nepomohl.
Co se proti Kolínu stalo?
Hráli jsme špatně, já jsem hrál špatně, takže celkově špatný taky. Myslel jsem, že zápas bude vyrovnanější, ale oni hráli perfektně, extrémně jim to padalo.
Bývalý děčínský kapitán Jakub Houška coby „fotograf“ na zápase s Ústím.
Bude těžké Děčín zvedat?
Mně osobně určitě nestačí jeden trénink. Vím ze své kariéry, že potřebuji potrénovat. A hlavně my potřebujeme dostat do těch borců děčínskou mentalitu. A jestli ji nedostaneme, bude to zlý. Byl totiž obrovský rozdíl v jejich a naší agresivitě do koše. Hlavně mladí kluci by se měli zamyslet, jestli chtějí dávat koše, nebo ne, nebo jestli tady chtějí být jen nějaká stafáž pro ty tři čtyři kluky, co hrají. Moc tomu nerozumím. Když jsem dneska viděl podávání míčů na krátko a tak... V tomhle by se měli zamyslet. Nechci to házet jen na ně, hráli jsme všichni špatně. Ale rádi bychom je s Bobem Landou nějakým způsobem nakopli. I když já osobně musím jednoznačně hrát líp. To je bez diskusí.
Děčínský kouč Grepl dal navzdory výhře v derby důtku mladíkům |
S Robertem Landou, dalším navrátilcem, je dirigujete i na lavičce. A dokážete je seřvat.
Naše role je mentorská, ale chtěli bychom k tomu přidat i to, že hrajeme sami dobře. Bobo nechal na place všechno, co mohl. Ono je to těžké. Když jsem se poprvé vracel v září, měl jsem v nohách letní přípravu s Chomutovem. Relativně jsem byl natrénovaný. To samé, kdyby měl Bobo čas v hlavě si srovnat, jestli bude nebo nebude hrát, taky by měl natrénováno. Já se rozhodl fakt v neděli, když vláda vydala nová opatření. Do té doby jsem nic nedělal. Doma mě to ale nebavilo. Já věřím, že se s klukama zvedneme a vyjasníme si spoustu věcí, co si vyjasnit potřebují. Hlavně ti mladší. Oni vážně nemůžou být jen stafáž pro ty starší. Musí máknout. Mají obrovskou šanci, ale vůbec si to neuvědomují. Říkal jsem jim to i na tréninku. My měli na sebe obrovský tlak. Každý mladý, když přišel, měl ohromně těžké se prosadit. Teď je tady mužstvo mladých ze dvou třetin, kteří by tady - to říkám na rovinu - v normální situaci nebyli. A trenér jim dává šance. Oni trénují, dřou, hrají zápasy, ale pořád mi něco chybí. Uvědomění, že tohle není konečná, ale že se mají zvednout a za tři čtyři roky táhnout Děčín. To je o hlavě. Jako spousta věcí. I na mojí hlavu to bylo hrozné, ale chtěl jsem. Někdy to stačí, někdy ne, dneska to z mého pohledu nestačilo.
Ubližuje mladým, že není v týmu konkurence?
Jak už jsem říkal, za normální situace by tady ani nebyli. Musí si to srovnat v kebuli. Kdyby se město zmátořilo a konečně řeklo, že tady chce mít basket, může to tu normálně fungovat. Dokud se město nezmátoří, budou tady starci na chmelu jako já s Bobem a budeme něco předávat. Ale Děčín si zaslouží mnohem víc za ty roky, co tady klub udělal. Nikdy jsem to neřekl na plnou hubu, říkám to teď. Všichni na městě by si měli uvědomit, co je tady důležité a co ne.
Bojíte se o Válečníky, aby nespadli do baráže?
Nebojím. I kdybych tady měl chcípnout, vybojujeme to! Děčín jako město by si to nezasloužilo. Ale chtělo by to určitě jednoho dva kvalitní hráče, ne starý 38letý borce, co to mají za sebou. Bohužel se teď nemůžou pořídit. Věřím, že po Novém roce se situace uklidní a pořídí se. Anebo začnou být mladí produktivní. Možná jsem strašně kritický; nikdy takový nebývám, ale teď mám v sobě nějakou zlost.
 |
Víte, jestli má klub podporu města, když jste zastupitel?
Nevím nic. Jako zastupitel mám hlasovací právo. To je asi tak všechno. Je nová koalice, která musí rozhodnout o tom, jestli chce podporovat profesionální sport v Děčíně. Jsou hlasy, že by se podporovat neměl. Přijde mi to úplně scestné. A to není tím, že jsem baskeťák. Jestli se nebudou dávat peníze do profesionálního sportu, tak to město za chvíli umře. Tady nebude vůbec nic. Basket je vidět v televizi, na mezinárodním poli. V ostatních městech dostávají miliony. Kdyby se tady hrál extraligový hokej, podporoval bych ho stejně.
Kdy bude jasno, zda město Válečníky finančně podpoří?
V prosinci se bude dělat rozpočet, tam se uvidí, kolik se dá peněz. Jestli se radní domluví, že škrtnou profesionální sport, tak ho škrtnou. A já můžu maximálně kolem sebe kopat.
