„Podzimní úklid!“ bral to s nadhledem, když se o berlích dobelhal na zápas svých Válečníků s nymburskými titány. „Jak se promazávají stroje, potřebuju promazat taky.“
Trable se zdravím pivot řeší už skoro pravidelně, nejtěžší chvíli prožil před pěti lety, když v Pardubicích po nešťastném pádu na hlavu bojoval o život. A pak dlouho nastupoval s helmou a la Petr Čech.
Teď šlo o dlouhodobou záležitost. „Koleno mě trápilo a bolelo už déle, zhoršovalo se to. Snažili jsme se ho dát do kupy bez zákroku, ale to nám nešlo. Takže jsme se domluvili s vedením a trenérem, že bude lepší to udělat teď než jindy,“ vysvětlil Houška, proč pauzíruje zkraje letošní ligové sezony.
Minulý čtvrtek musel pod kudlu. „Operace byla v plánu hned po zápase s Olomouckem, počítali jsme s tím. Bohužel ne se zraněním kotníku Krakoviče,“ jmenoval trenér Pavel Budínský dalšího pivota. „Naštěstí to není nic dramatického.“
Bez dvou dlouhých proti Nymburku? Děčín reprízu finále projel 64:99. „I kvůli rychlým faulům Pavla Houšky jsme šli do abnormálně malé sestavy, limitovalo nás to v silovosti a fyzičnu,“ tvrdil Budínský. Posily pod koš neplánuje: „Schválně jsme trochu předimenzovali podkošovou sestavu na pět pivotů, protože víme, že klukům je pětatřicet a nebudou tady navěky.“
Jakub Houška by rád ani ne za dva měsíce naskočil zpátky do ligového kolotoče. „Zatím to vypadá dobře. Měl jsem nějaké odlomeniny v koleni, vyčistilo se, za pár týdnů bude dobré, tak za šest,“ slyšel kapitán od doktorů. „Předtím když bolelo, jsem na něj při blokování spadnul. Bylo to na pytel. Radši jsem zvolil variantu s operací než říct v únoru: Sorry, nejde to.“
Aby při 207 centimetrech výšky, 102 kilogramech váhy a 35 letech věku neměl Houška potíže s koleny, to by musela být klika.
Děčínští marodi Jakub Houška (vlevo) a Jakub Krakovič (uprostřed) vedle Ondřeje Šišky.
„Koleno už bylo, to je základ,“ pousmál se. „Poprvé před 14 lety. Teď mě v nemocnici potkal pan primář Edelmann a říká: Jééé, tohle koleno znám. Když jsem si kdysi utrhl vaz, udělal to výborně. Drží. Teď už je prostě omlácené. Auto taky nevydrží pořád. Holt se chvíli budu válet, odpočívat, rehabilitovat, mazat, ledovat. Nuda, která mě baví.“
A s holemi může hrozit svým dětem. „Když se doma moji kluci rvali, říkal jsem jim: Když vám dávám rukou, je to v pohodě, ale počkejte, až dostanete berlí!“
Spoluhráče peskovat nemusí, svému týmu věří. „Nemyslím si, že jsme oslabili,“ tvrdí navzdory odchodu elitního rozehrávače Vyorala do Nymburka. „Nebrali nás ani loni, a pak jsme zase došli do finále. A chceme do něj zase, proč slevovat ze svých úspěchů.“
