Všechny tři slavné hráčky se poprvé sejdou na velké akci v Obchodním centru Futurum v Hradci Králové, kde bude v úterý od 17 hodin pokřtěn maskot šampionátu, poprvé zazní i jeho hymna a chybět nebude ani po porodu se vracející reprezentační hvězda Kateřina Elhotová.
„Je to pro mě čest být jednou z patronek mistrovství. Za tuhle možnost jsem opravdu ráda,“ přiznala Ivana Večeřová. Na Eurobasket žen, jež od 16. do 25. června hostí Hradec Králové a Praha, měla tak či tak v plánu vyrazit jako vášnivá fanynka. Navíc už teď chystá i jednu osobní aktivitu.
„Zkouším svolat setkání všech holek z týmu pro mistrovství světa 2010, aby se nás potkalo co nejvíc v rámci některého českého zápasu. Když se s některými potkávám, tak říkají, že by bylo super se sejít. Už jsem tedy všem napsala email a teď čekám na odpovědi. Třeba si teď o mé výzvě přečtou,“ usměje se sympaťačka, která se s reprezentací rozloučila právě na světovém šampionátu v Česku. A vrcholové kariéře pak dala sbohem necelý rok nato, tehdy jako hráčka KP Brno.
Že by ale zavřela vodu nad milovaným sportem docela, to nepadalo v úvahu. Bývalá podkošová hráčka tak předává své znalosti hned šesti mládežnickým týmům naráz. Ale popořadě.
„Začínala jsem jako asistentka u čtrnáctiletých kluků, ale protože jsem se nechtěla vázat na celé víkendy, soustředila jsem se na individuální činnosti, což mě baví nejvíc. Momentálně vstupuju do možná až šesti týmů, což znamená vždy jeden trénink týdně na individuální dovednosti, se specializací na pivotmany. Jeden tým kluků do 16 let mám v Brně na Basketbalové škole mládeže a několik ženských až po kategorii do 19 let v brněnském KP. Navíc jednou týdně pracuju i s ženským ligovým áčkem,“ vypočítává mistryně Evropy z roku 2005.
Po vlastním týmu prý netouží, ač už má zaděláno i na trenérskou licenci A. „Na svůj tým si ani netroufám. Baví mě to, v čem jsem, myslím, dobrá, a to je trénink speciálních dovedností. Trenérské áčko studuju hlavně proto, abych se něco dozvěděla a někam se posunula. Uvidím, jestli to někdy využiju víc. Lákalo by mě pohybovat se i kolem nároďáku, protože dnešní trend je mít specialisty, třeba i na pivoty. Je to důležitá věc,“ neskrývá své ambice do budoucna.
Jak ji vůbec berou šestnáctiletí kluci, nacházející se v divokém a nespoutaném teenagerském věku? Večeřová v tomhle ohledu nemá větších stížností.
Ivana Večeřová, Jana Veselá a Hana Horáková (zleva) se stříbrem z MS 2010.
„Třeba je velmi milé, že když jsem dřív vedla čtrnáctileté kluky, kterým je dneska devatenáct, tak mě pořád zdraví ,Dobrý den, paní trenérko ́. S těmi, co trénuju dneska, to ze začátku bylo docela těžké v tom, že jsem musela zjistit, jak co funguje, jak je zabavit a co tihle už docela velcí kluci potřebují. Musím ale říct, že to berou. Hlavně jsou velmi dobře vychovaní od svých trenérů, protože na to se na BŠM dbá. A když přicházejí na můj trénink, tak sice někdy dělají blbosti, ale potom třeba zjistím, že to je moje trenérská chyba a že tihle kluci už potřebují herní fyzický kontakt a ve chvíli, kdy jim ho neumožním, a unudím je nějakými technickými cvičeními, nemají možnost se vybít. Pak po sobě začnou házet míče, strkat do sebe a podobně,“ popisuje své tréninkové jednotky.
Zřejmě i kvůli vzrůstajícím basketbalovým povinnostem si postupně zkrátila na půl úvazku svou práci v „civilním“ sektoru. „Dělám procesního manažera v bankovnictví, kde třeba vedu různé workshopy, na kterých se s jednotlivými týmy snažíme hledat lepší řešení některých pracovních postupů. Takže je to taky taková trenérská práce. A v pátek jsem zpracovávala nějaká naměřená data do tabulek. Souvisí s tím i analýzy, které se v basketu používají taky.“
Ale zpět k mistrovství Evropy. Na něm se jako „spojovací články“ s týmem z roku 2010 nejspíš ukážou pivotky Petra Kulichová s Ilonou Burgrovou a také ústřední střelkyně z perimetru Kateřina Elhotová.
O kolik jiný turnaj to letos bude ve srovnání se slavným MS?
„Jiné to bude v tom, že jde o mistrovství Evropy. Samozřejmě jiný je i tým, který ale věkově nebude výrazně mladší, než jsme byly my. A oproti MS nám do karet úplně nebude hrát to, že toho spolu tolik neprožil. My jsme přece jen měly na co navazovat, byly tam evropské šampionáty 2003 a 2005 nebo i dvě olympiády. Pro tenhle celek, který ještě nezažil nějaký výraznější úspěch, to tak bude novější zkušenost. Na druhé straně i my jsme začínaly úspěchem na evropské scéně a tohle může být taky začátek nějaké cesty,“ zavěštila si Večeřová.
Podle ní bude klíčem k dobrému výsledku atmosféra v týmu, která vynesla až k senzačnímu stříbru skvadru z roku 2010.
„My jsme měly perfektní atmosféru. Ta pak vyhrává zápasy a dělá tým TÝMEM. A většinou se říká, jak to sleduju i teď při studiu trenérství, že tým je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek. Proto je hrozně důležité mít i toho jedenáctého dvanáctého hráče, který má svou roli, něco do družstva vnáší a jeden pak dýchá za druhého. Tohle dělá hrozně moc,“ vysvětluje.
Ivana Večeřová se stříbrem z MS 2010 loučila s reprezentační kariérou.
Po stránce ambic týmu míří vicemistryně světa docela vysoko. S tím, co má za sebou, ale nemůže jinak. „Pokud máme mistrovství doma, tak nevidím postup do play-off jako zásadní úspěch. To bych řekla, že je taková samozřejmost,“ usměje se.
Pak ale trochu zvážní, když hovoří o jedné okolnosti, z které má poněkud obavy.
„Nesedí mi - a vlastně to nesedí celkově naší české mentalitě - ten termín na začátku léta. Všechny úspěchy, které jsme udělaly, byly vždycky na podzim. Na přípravu bude velmi krátká doba, nám naopak vyhovuje, když jsou přípravná období dlouhá a tým má čas se spolu sžít. I kdyby to byl celek plný hvězd, tak ten červen by pro mě byl daleko horší než září. Nicméně dostat se mezi osm v Evropě poté, co jsme měly na přípravu dva roky, a ty zkušené hráčky tam jsou, by mělo být naším cílem, a to tím základním. Holky by si na to prostě měly věřit a jít si za tím,“ hlásí Večeřová bojovně, což odpovídá jejímu celoživotnímu založení.
„Jako emotivní sportovec prožívám na reprezentační úrovni všechny zápasy i sportovní disciplíny a ani na hokej nebo biatlon se moc nedokážu dívat v televizi. S těmi hráči to hrozně prožívám a je tak pro mě lepší být na hřišti nebo přímo v hale. Je mi taky líto, když to našim sportovcům na hřišti nevyjde, protože jim všem přeju úspěch. Hlavně ale fandím té dobré atmosféře a náladě, s tím pak přichází všechno. Když někdo chce a dře, dává do toho všechno a hlavně ten sport miluje, tak se na to potom i krásně dívá a je to pro mě větší zážitek, než se dívat na někoho, koho to nebaví a je celý utrápený,“ vypráví.
Tyhle myšlenky v očích Večeřové pasují i na předpokládaného lídra českého týmu Kateřinu Elhotovou, která už zahájila individuální přípravu po listopadovém porodu syna Daniela.
„Pamatuju si, že (bývalá reprezentační rozehrávačka) Romča Hamzová se po porodu taky dokázala na vrcholovou úroveň vrátit, i když to zdravotně neměla jednoduché. Katka je mladá, a jestli chce na Evropě hrát, je to pro ni cíl a sen, a ten sport miluje, všechno se pak dělá daleko jednodušeji a s radostí. Pokud by se na ni tlačilo, nebylo by to ono. Já Katce fandím a možná to pro ni může být v hlavě i určitá úleva. Bude ji mít jinak nastavenou a může hrát ještě líp než předtím. Otázkou bude jen fyzička,“ nezapře své znalosti studentka nejvyšší trenérské licence.
