V pátek v Praze proti Švédsku zaznamenal pouze tři body, v pondělním duelu v Tallinnu s Estonci se dostal na jedenáct. I díky němu Češi ofenzivní festival ovládli poměrem 97:92, přestože ještě tři minuty před koncem prohrávali o pět bodů.
Když Hruban v novinářské mixzóně utkání hodnotil, zatímco skleslí domácí hráči se opodál podepisovali věrným fanouškům, mísily se v něm úleva, radost z výhry i hrdost na zlepšený herní projev a celkový obraz mužstva.
Estonské povstání odraženo. Češi v bojích o MS podruhé slaví, Satoranský má rekord |
„Tyhle zápasy v reprezentačních oknech se rozhodují jednou dvěma pozicemi na konci, kdy prostě musíte trefit těžkou střelu, a pak je to najednou vaše,“ podotkl.
Co jste si v týmu říkali, když jste v závěru přišli o náskok a Estonci vás tlačili?
Jen, že musíme nechat hlavy nahoře a zůstat v klidu, což je to, co nám v posledních pár letech nejvíc chybělo. Dřív jsme v tom byli extrémně silní, žádná šňůra soupeře nás nedokázala zaskočit a teď se k tomu vracíme. Opět máme naši tvář, která nám nějakou dobu chyběla.
Cítíte satisfakci, že jste Estoncům oplatili nelichotivou porážku 75:89 z nedávného EuroBasketu?
Já myslím, že jsme do zápasu nešli s tím, že bychom se jim chtěli nějak mstít. Je to úplně jiná soutěž.
Kapitán Vojtěch Hruban se rozcvičuje před utkáním kvalifikace o postup na mistrovství světa 2027 proti Estonsku.
Přesto vás musí těšit, že jste je přehráli.
Určitě. Na mistrovství jsme si to vyžrali až do konce, ale teď byl náš výkon úplně jiný. Bojovali jsme, a i když jsme několikrát byli dole, tak jsme se vrátili zpátky, což jsme na EuroBasketu nedokázali ani jednou.
Hodně se vám dařilo v útoku, který organizovali Tomáš Satoranský a Ondřej Sehnal.
Oba byli výborní na balonu. My jsme dlouhodobě měli problémy s tím, když soupeři přebírali, ale tady jsme to dokázali zvládnout, půjčit si balon a trefit i nějaké těžké střely. Dali jsme 97 bodů, takže útok byl dobrý. Z obou stran to bylo velice útočné utkání a na konci jsme byli o trošku šťastnější.
Nepostradatelný Satoranský řádil. Takové srdce jsem ještě neviděl, smekl kouč |
Tomáš Satoranský navíc 16 asistencemi vytvořil nový rekord kvalifikace mistrovství světa. Co tomu říkáte?
Překvapuje to někoho? Saty v českém dresu, to jsou rekordy v asistencích na počkání. A my víme, co umí. Zase to dokázal oddřít v obraně i v útoku, vždycky, když bylo potřeba, dal koš. Ale na druhou stranu si na sebe ušil bič, protože podobné věci už od něj každý čeká.
Jak jste zápas hodnotili v šatně?
Že to je teprve začátek cesty. Máme za sebou první dva z potenciálních dvanácti nebo kolika zápasů, které nás můžou posunout k cíli v podobě mistrovství světa. Takže nás čeká ještě spousta práce, ale samozřejmě je dobré začít dvěma výhrami.
Co to znamená pro další vývoj skupiny, z níž postoupí tři ze čtyř týmů?
Vzhledem k tomu, že Estonci v pátek vyhráli ve Slovinsku, které má být favoritem naší skupiny, tak tahle výhra se bude hodně hodit. A možná potom i do další skupiny. V podstatě jsme tady hráli o dvě vítězství.
Po nepovedeném mistrovství Evropy se rozloučil s reprezentací jen Jaromír Bohačík, i když se asi čekalo, že skončí více opor. Jste i díky podobným zápasům ve výborné kulise a s vítězným koncem rád, že jste se rozhodl ještě pokračovat?
Já byl po Eurobasketu přesvědčený, že budu končit. Ne proto, že by mě to nebavilo, ale už jsem sám pro sebe nějak ztratil motivaci. A musím poděkovat Lubošovi Bartoňovi a Jurovi Welschovi, kteří mě co čtrnáct dní naháněli a v podstatě mě skončit nenechali. Oni jsou důvod, proč jsem ještě pořád tady, stejně jako ostatní kluci. Saty řekl, že bude pokračovat, na první zápas nám přijel zafandit Honza Veselý, jsou tady Martin Kříž, Tomáš Kyzlink a další. A velký faktor, proč ještě v reprezentaci jsem, je má manželka, která mě od začátku přemlouvala, ať nekončím.
