„Takhle prohrát je možná to nejhorší, co se může stát,“ netají trenér hradeckých Královských sokolů svoji rozmrzelost z porážky v Děčíně, kde jeho tým padl konečným poměrem 94:99 až v prodloužení.
A čím je oproti prohře v běžném ligovém zápase na hřišti soupeře, kde se tak často nevyhrává, tato porážka zvláštní? Hlavně tím, že Královští sokoli hráli od začátku výborně, a tak první poločas vyhráli o 20 bodů a na začátku druhého své vedení zvýšili na 25 bodů.
Dokonce ještě 58 vteřin před koncem o čtyři body 85:81 vedli, ale nic ze zmíněných skutečností jim na výhru nestačilo. Zápas skončil v základní hrací době nerozhodně 86:86 a v pětiminutovém prodloužení domácí Děčín dokonal obrat.
Tohle každý trenér přijme asi těžko, jak vy?
Podobně, tohle je věc, která se neměla stát. A i když v druhé části zápasu šla řada věcí proti nám, beru to jako naši velkou chybu, vítězství jsme si nechali utéct doslova mezi prsty.
První poločas jste vyhráli o 20 bodů, ještě začátek druhé půle pro vás vypadal nadějně, ale pak přišel obrat. Proč?
Protože domácí začali hrát jinak. Důrazněji, tvrději a my jsme jejich tlak neustáli. Navíc jim ve třetí čtvrtině a na začátku čtvrté spadlo do koše snad všechno a najednou bylo vyrovnáno.
V prvním poločase jste nastříleli 56 bodů, ve druhém jen třicet, vlastně jen polovinu.
To s tím souvisí. Sice jsme nedali nějaké otevřené střely, ale jinak jsme se nedokázali vyrovnat s tím, co domácí hráli. Najednou se to začalo mnohem víc mydlit, Děčín totiž přitvrdil a v tom dominuje, zatímco my tohle moc neumíme. Navíc se záhy vyfauloval Barac.
Hodně velké oslabení?
V takovém zápase, jaký jsme ve druhé půli v Děčíně hráli, velké. Jde o našeho nejsilnějšího obránce, který dokud byl na hřišti, úspěšně pokrýval nejnebezpečnější hráče soupeře. Pak nám hodně chyběl, my jsme se však začali bát i v útoku. Asi jsme se trochu rozklepali z toho, že bychom v Děčíně mohli vyhrát, strachovali jsme se o výsledek a podle toho to dopadlo.
Přesto jste ale měli ještě závěr základní části dobře rozehraný.
To je pravda, ale nevyšlo to. Možná kdyby Stamenkovič třináct vteřin před koncem proměnil obě šestky a ne jen jednu. Tou sice zvýšil naše vedení na dva body, ale už ne na tři. Ale to jsou kdyby, je to pryč, i když z toho všeho máme trochu splín.
Není úplně běžné, aby tým, který na začátku druhé půle vede o pětadvacet bodů, přesto prohrál. Zažil jste někdy něco podobného
Jednou ještě v první lize jsme vedli o čtyřicet bodů a nakonec o sedm prohráli. Ale to i proto, že jsme dohrávali ve čtyřech, protože zbývající hráči se vyfaulovali.
Tentokrát to byla škoda i proto, že jste měli na dosah šestou výhru, která by vás poslala do středu tabulky a dostali byste se na velmi pěknou padesátiprocentní úspěšnost.
Tohle mrzí hodně, protože si myslíme, že jsme v Děčíně vlastně hráli přímý zápas o osmé místo, které by mělo zajistit play off. Tedy pokud se bude hrát. My se chceme každý rok posunout nahoru a tohle by byl další krok.
Musíte to napravit v dalších zápasech. Jak se na ně cítíte po tak nepříjemné zkušenosti?
První hrajeme už zítra, není čas se v tom moc hrabat. Bohužel přijede USK Praha, který jednak letos hraje velmi dobře a jednak na něj dlouhodobě neumíme, jeho hra nám nesedí. A pak jedeme do Brna, které nakoupilo řadu posil a je hodně ambiciózní. O to víc tahle ztráta mrzí.
