Hantec? Ten mi trhá uši, přiznává Machová

Brno - K úspěchům dotáhla Brno i reprezentaci, může být zvolena nejlepší hráčkou Evropy. S takovou vizitkou by každý jiný sportovec z Brna prchl, ne tak basketbalistka Hana Machová. "Proč bych měla jít hrát jinam? V Brně mi to vyhovuje. Mám tu přítele a jsem v klubu, který hraje špičkový basket," tvrdí 26letá vůdkyně.

Za současnými úspěchy ženského basketbalu stojí Brno. Kouč Bobrovský dovedl zdejší tým k deseti českým titulům v řadě, reprezentaci k triumfu na mistrovství Evropy. Je ta zásluha opravdu tak velká?
Je to úplně megazásluha. Družstvo je v Brně celý rok pohromadě a pak tvoří základ národního týmu. Když máte peníze, máte dobré podmínky. V dnešní době je to hodně o penězích.

Vadí vám to?
Nedovedu si představit, že bych šla na osm hodin do práce a pak na trénink. Navíc máme každý druhý týden Euroligu a jsme někde pryč, to by mi ani dovolená nestačila.

Narodila jste se v Bruntálu, bydlí tam vaše rodina. Jste hrdá rodačka?
Všude propaguji Bruntál, protože jsem se tam narodila, je to moje město. Ale v Brně už jsem taky hrozně dlouho. Ale hantec je něco strašnýho, to mi trhá uši.

Bojovností strhává ostatní. Jako kapitánka je od huby

Hanka se vypracovala v naprosto nepostradatelnou hráčku nejen pro Brno, ale i pro reprezentaci. Pro reprezentaci ještě víc, protože je vlastně jediná rozehrávačka v zemi. Není typická rozehrávačka, dlouho ji nechtěla hrát. Dřív to dávala najevo, ale musela si zvyknout. Rozehrávačka musí zapojit i mozkové muzeum a to někdy bolí.

Je obrovská bojovnice, to je její největší přednost. Dokáže strhnout celý mančaft. V obraně je lepší než v útoku. Tam jí ještě trochu chybí ta schopnost rozlišit, kdy má najet, a kdy by spíš měla přihrát.

Jako kapitánka by měla být spojnice mezi trenéry a týmem. Ale někdy to tak nefunguje, ona je spíš taková od huby. Jednu dobu jsem jí dokonce říkal, že je držkatá.

Ale dokáže se krotit, všechno je v mezích. Někdy jí to ujede, pak ji to mrzí. Jako kapitánka byla vybrána demokraticky. Měla by přenášet na hřiště pokyny trenérů a stmelovat kolektiv mezi holkama. Pro mě je to nejlepší hráčka v Evropě a to ještě zdaleka není na svém vrcholu.

JAN BOBROVSKÝ, kouč české reprezentace a Brna

A je pro vás Brno nový domov?
Určitě ano. Po skončení kariéry bych tady asi zůstala. Brno je v pohodě, oproti Praze je akorát velké. Když nechci, nikoho nepotkám. Pokud chci, tak se mi to povede.
 
Kouknete se v Brně občas také na nějaký jiný sport?
Občas jdeme na basket chlapů, na A Plus a Housery. Na volejbal na holky. Ale moc toho nestíháme.

A co na hokej nebo fotbal?
Jednou jsem byla povinně na fotbale kvůli škole a to bylo něco tak strašnýho!

Strašného? Jak to?
Brno hrálo na Srbské proti Baníku. Bylo nějaké přerušení, pak se rozehrávalo, a nějakej hráč kopnul do zad svýho spoluhráče, kterej stál tři kroky před ním. Řekla jsem si: To si dělá srandu, ne? To je jako kdybych trefila střelou hlavu spoluhráčky.

Jaké si dáváte další mety v kariéře? Třeba vítězství v Evropské lize?
Vyhrát Euroligu by bylo příjemný. Ale nebudu hrát do padesáti, než se mi to povede.

Někteří hokejisté tak skoro dopadli.
Ti nemusí rodit děti. Jednou bych nějakého špunta chtěla. Sice ne za rok, ale v pětatřiceti by taky mohlo být pozdě.