Představte si basketbalistu před 80 lety, který byl vlastně dost podobný současné hvězdě Stephenu Currymu.
Byl menší, mrštný, měl skvělý driblink, úžasné přihrávky. Dokázal driblovat za zády, přihrávat bez dívání a střílel jednou rukou!
Ano, jednou rukou.
V době, kdy se basketbalový míč často ještě dost špatně držel, byl těžší, basketbal byl pomalejší a všichni, opravdu skoro všichni stříleli oběma rukama.
Všichni, až na něj.
Na Angela-Giuseppiho Luisettiho neboli Hanka, nejlepšího hráče té doby.
Hank Luisetti starred at Stanford University and was one of the pioneers of the game of basketball with his one-handed running shot. Learn more at https://t.co/ljY5RsvTG5 #hofbbplayers pic.twitter.com/mF4FXDT5rK
— HOF BB Players (@HOFBBPlayers) December 30, 2019
Byl jedináčkem v rodině italských přistěhovalců.
Otec Stefano dorazil do Spojených států krátce po zemětřesení v San Francisku v roce 1906 a právě při odklízení trosek v ulicích města si vydělal první peníze. Díky tomu si pak mohl otevřít italskou restauraci v Market Street, kde malý Angelo čas od času pomáhal.
Gastronomie ho ale tolik netáhla a odmala věděl, že basketbal může být možná jedinou cestou, díky které získá vysokoškolské stipendium.
A tak se na něj upnul.
Problémem ale bylo, že byl menšího vzrůstu.
„Když jsem střílel oběma rukama, málokdy míč doletěl až ke koši, vždycky ho někdo zblokoval, protože jsem byl menší,“ popisoval Luisetti.
Jeho slavná střela jednoruč v pohybu tak nevznikla díky kreativitě. Byla to nutnost, jediná šance, jak se opravdu prosadit. Jak se stát fenoménem.
„Když jsem dostal míč, okamžitě jsem začal driblovat a pak jsem ve výskoku střílel. Nečekal jsem, až vyskočím co nejvýš a až pak vystřelím, střílel jsem v době, kdy jsem stoupal nahoru,“ popisoval, jak trénoval na svou patentovanou střelbu.
Okouzlil Madison Square Garden
Ta ve 30. letech minulého století basketbal navždy změnila.
Do té doby se střílelo hlavně obouruč, s oběma nohama na zemi. To bylo sice hodně přesné, ale podobný pokus se dal vcelku lehce ubránit.
Luisetti tak přinesl něco nového. Dribloval za zády, střílel v pohybu a tak, že to často překvapilo i jeho spoluhráče.
„Dělal věci, které v té době vypadaly pro sportovce nemožně. Ale u něj to vypadalo tak lehce,“ vzpomínal Richards Lyon, bývalý spoluhráč. „Když se teď podívám na Curryho, hodně mi Hanka připomíná.“
V té době neexistovala NBA, takže vysokoškolský basketbal byl o to sledovanější.
Zvlášť v New Yorku, kde Long Island University držela v roce 1936 sérii 43 zápasů bez porážky…
…než ji utnul Luisetti se svým Stanfordem.
30-12-36 Se enfrentaron en el Madison Square Garden, las universidades de Stanford y Long Island (que llegaba con un invicto de 43 partidos). En Stanford jugaba Hank Luisetti que estaba empezando a usar un lanzamiento poco ortodoxo para la época. pic.twitter.com/4KYqZuwqgl
— Diego Brunetti (@diebrunetti) December 30, 2019
Bylo 30. prosince 1936, v Madison Square Garden se sešlo namačkaných 17 623 diváků, kteří sledovali něco, co do té doby neviděli, neznali.
Jistě, přišli jednak protože byl jejich tým do té doby neporazitelný. Ale chtěli také vidět Hanka Luisettiho, o kterém se už tehdy šuškalo. V zápase tehdy zaznamenal 15 bodů, ale jeho dovednost při střelbě jednoruč byla ohromná.
Když opouštěl palubovku, dav fanoušků stál a tleskal.
O den později New York Times napsal: „Vypadalo to, že Luisetti snad nechybuje. Některé jeho střelby by vypadaly hloupě, kdyby se o ně pokoušel někdo jiný, ale Luisetti byl fantastický. Dav si ho zamiloval.“
Ne všichni ale byli jeho novému stylu nakloněni.
„Tohle není basketbal. Pokud mí kluci začnou takhle střílet, skončím s trénováním,“ prohlásil třeba kouč City College Nat Holman.
Joe Lapchick, českoamerická hvězda Celtics a tehdy kouč St. Johns, se přidal: „Nikdo mě nepřesvědčí, že je to lepší. Když držíte míč oběma rukama, máte lepší kontrolu a větší úspěšnost střelby.“
Jenže roky plynuly, objevovalo se čím dál víc podobných basketbalistů a trenéři museli myšlení pozměnit.
„Musím uznat, že to byl fantastický střelec, výborný driblér a skvělý nahrávač. Jeden z nejlepších basketbalistů, jaké jsem kdy viděl,“ připustil později i Holman. Také Lapchick si zvykl a stal se první trenérskou legendou New York Knicks.
Na vysoké se Luisetti stal dvakrát nejlepším hráčem v celých Státech. V jeho posledním roce byly všechny zápasy vyprodané. Do haly ve Stanfordu se vešlo jen 2700 fanoušků, jinde na něj ale chodily desetitisíce. V Clevelandu ho dokonce musela ze stadionu dostat policejní eskorta, jak se na něj fanoušci tlačili.
První s 50 body
Jeho hvězdný status téměř neznal hranic.
Zvlášť po 1. lednu 1938, kdy dokázal něco, co do té doby žádný vysokoškolský hráč nezvládl. Dal 23 košů ze hry a proměnil čtyři trestné hody. Stal se prvním basketbalistou, který v jednom zápase zvládl nastřílet 50 bodů.
To stále v době, kdy měly jednotlivé týmy problém na tuhle hranici během zápasu dosáhnout. Do zavedení časového limitu na útok bylo tehdy ještě hodně daleko. Proto i po 70 letech držel Luisetti na Stanfordu rekord.
„Byl to revolucionář, co se střelby týče. Byl prvním, kdo něco podobného vyzkoušel na nejvyšší úrovni a díky tomu byl poté tak úspěšný,“ říká současný kouč Stanfordu Mike Montgomery, jehož otec hrál proti Luisettimu na vysoké škole. „Měl ohromný vliv na hru jako takovou. Když ho to lidé viděli dělat, byli v úžasu. Po něm to rychle převzali i další kluci.“
#TBT to Jan. 1 1938 when Hank Luisetti scored a Stanford single-game record 50 points in a 92-27 win over Duquesne pic.twitter.com/IH1LFhYjil
— Stanford Men's Basketball (@StanfordMBB) December 31, 2015
Třeba Earl Monroe, showman Julius Erving, Larry Bird, Chris Paul a koneckonců i akrobat Michael Jordan.
Luisetti přitom sám vždycky říkal, že je důležité být na správném místě ve správnou chvíli.
„Kdybychom tehdy nehráli v New Yorku a neporazili Long Island, těžko by se mi dostalo takového uznání. Nebyla televize, vysokoškolský basketbal neměl takovou publicitu. O to důležitější ta výhra před tolika lidmi byla,“ popisoval.
Takhle se ale o Luisettiho nevšední dovednosti rychle vědělo, hlavně na východním pobřeží.
„Když jsem se po vánočních prázdninách vrátil do školy, všechna děcka střílela jednou rukou,“ vzpomínal Ray Lumpp, budoucí hvězda NY Knicks. „Všichni jsme chtěli být jako Hank.“
Po ukončení studia hrál Luisetti v San Francisku za Phillips Oilers. Během druhé světové války se připojil k námořnictvu, kde se mu také rozvinula spinální meningitida.
Když se zotavil, odmítl 10 tisíc dolarů za přestup do Chicaga. Stal se trenérem, udělal kariéru v cestovním ruchu, ale proslul něčím jiným.
Úchvatným uměním střílet jednou rukou v pohybu.
