Horáková ještě před rokem ještě startovala na olympijských hrách v Londýně a v minulé sezoně pomohla po návratu ze zahraničí IMOS Brno ke stříbrným medailím.
"Tělo mi řeklo dost. Ráno při vstávání mě bolela záda. Moje loučení není smutné a uplakané. Chci všem poděkovat. Na mém rozhodnutí skončit po této sezoně by nic nezměnil ani případný mistrovský titul Brna," řekla na tiskové konferenci Horáková.
Vicemistryně světa už si dokáže představit život bez basketbalu. "Jsem ve věku, kdy každý rok vrcholového basketbalu byl navíc. Stačilo mi to. Při mých absencích na tréninku ze zdravotních důvodů spoluhráčky trpěly. Například se nedalo hrát 5 na 5," uvedla Horáková, která v září oslaví 34. narozeniny.
Bez basketbalu má mnohem více volna. "Mohu si čas plánovat podle sebe. Nemusím brát ohledy na to, kdy máme trénink. Je to velice příjemné," libuje si. Bez sportu ale být nemůže. Po dnu zahálení se jí hned vrátí bolesti zad. V odstraňování potíží si pomáhá jógou, plave, jezdí na kole a někdy si zaběhá. I když přiznává, že jen málokdy. "Na běhání musím svádět vnitřní boj," přiznala.
Na svůj sport nedá dopustit. "Basketbal je styl života. Díky němu se podřizovala mému programu celá rodina, která měla pro mě pochopení a každý zápas prožívala s námi. Basketbal mně toho dal strašně moc. Tolik lidí bych nikde jinde nepoznala," konstatovala Horáková.
Do Brna přišla ještě pod dívčím jménem Machová v létě 1999 z USK Praha. V necelých dvaceti letech rodačka z Bruntálu tehdy neřešila, jak dlouho bude v moravské metropoli hrát a kdy skončí.
"Pro nás bylo vynikající, že jsme mohly hrát v Čechách na výborné úrovni. Basketbalistky se vyhrály, bylo to k oboustranné spokojenosti," ohlédla se za svou kariérou desetinásobná mistryně české ligy.
Ve vzpomínkách na úspěšné zápasy řadí nejvýše finále Euroligy v roce 2006, které Brňanky před domácím publikem vyhrály. "Atmosféra v hale byla neskutečná, všichni diváci v hledišti žili basketbalem a toužili po vítězství. Zápas měl energii. Občas si jej pustím v televizi a slavné okamžiky si připomenu," usmála se Horáková.
S reprezentací si nejvíce cení startů na mistrovstvích Evropy. "Vždy jsme před šampionátem nevěřily, že bychom mohly uspět a hrát o medaile. Z tohoto pohledu si hodně vážím našeho postupu do finále v Řecku před deseti lety. O dva roky později jsme svedly v Turecku vítěznou bitvu s Ruskem. Po poločase jsme prohrávaly o dvanáct bodů. Řekly jsme si, že to zkusíme a vyšlo nám to," vzpomínala Horáková.
POHODA PŘI EXHIBICI. Hana Horáková (uprostřed) uspořádala ku příležitosti konce své kariéry rozlučku. Na exhibici dorazily spoluhráčky různých generací. Hrálo se na dvakrát deset minut a tým zelených s Horákovou vyhrál 34:33.
JEŠTĚ PŘED ROKEM NA OLYMPIÁDĚ, TEĎ KONEC. Basketbalistka Hana Horáková (s kyticí) ještě před rokem startovala na olympijských hrách v Londýně.
Na její rozlučkovou exhibici dorazily spoluhráčky různých generací. Hrálo se na dvakrát deset minut a tým zelených s Horákovou vyhrál 34:33. Hned na úvod celé akce a v samém závěru zhruba pět stovek diváků připravilo hráčce dlouhotrvající ovace ve stoje.
V září chce Horáková začít hledat nové uplatnění v životě. Zatím nemá jasno, ráda by zůstala u basketbalu a předávala zkušenosti mladým hráčkám.
