Karl patří mezi nejúspěšnější trenéry ligové historie. S malými přestávkami trénoval v NBA od roku 1978 až do minulé sezony a odkaučoval v základní části bez jednoho zápasu dva tisíce utkání. Dalších téměř dvě stě přidal v play-off a s 1 175 výhrami patří na pátou příčku historické tabulky.
Jednu knihu o své kariéře už napsal, a to v roce 1997. Jmenuje se Tato hra je nejlepší! s podtitulem: Tak proč ji nepřestanou kazit! Dílo se ale prakticky neprodávalo, zlatému fondu basketbalových memoárů se vyhnula.
Přesto to Karl o téměř dvacet let později zkusil znovu a ještě kontroverzněji. Název tentokrát zní Zuřivý George a autor se opřel do spousty svých bývalých svěřenců a spolupracovníků a také do dalších lidí v okolí NBA.
Karl nepatří mezi sympaťáky, ale úspěchy měl. Asi nejlepší léta zažil v Seattlu, kde trénoval v devadesátých letech a jeho týmy byly ve špičce celé ligy. Nejlepší sezonu měli Sonics v čele s Gary Paytonem a Shawnem Kempem v letech 1995/96, kdy ovládli Západní konferenci a ve finále NBA nestačili v šesti utkáních na legendární Chicago Bulls s Michaelem Jordanem.
Dobré roky prožil Karl i na přelomu tisíciletí v Milwaukee. Tamní Bucks měli tenkrát velké trio Glenna Robinsona, Raye Allena a Sama Cassella a tým postoupil do až finále Východní konference, kde nestačil v sedmém rozhodujícím zápase na Philadelphii s Allenem Iversonem.
V roce 2002 dokonce vedl reprezentaci USA na domácím mistrovství světa, ale v Indianapolis se Karlovým svěřencům nedařilo a konečné šesté místo patří mezi největší ostudy amerického basketbalu.
Relativně úspěšných bylo i jeho osm sezon v Denveru, kde dokázal dvakrát přebudovat tým, ale úspěch v play-off se mu stále vyhýbal. Nejprve v roce 2009 celek vedený mladým Carmelem Anthonym a Chaunceym Billupsem postoupil do finále Západu, ale v něm nezvládl několik koncovek a v šesti zápasech padl s Los Angeles Lakers vedeným trenérem Philem Jacksonem, jenž trápil Karla už za své kariéry v Chicagu.
Na tenhle rok v Denveru neradi vzpomínají, protože Lakers poté celkem jasně přehráli ve finále NBA Orlando a Nuggets věří, že by i oni Magic dokázali porazit.
Karl musel následně vyřešit požadavek hlavní hvězdy Carmela Anthonyho na výměnu a celek po velkém trejdu postavit znovu. To se povedlo a v sezoně 2012/13 zvítězili Nuggets v 57 zápasech základní části, což je klubový rekord. Tým však v play-off celkem nečekaně nestačil na stoupající kometu Golden State Warriors a Karl byl propuštěn i přes výhru v anketě o kouče roku.
Během trénování v Denveru prodělal Karl úspěšnou léčbu rakoviny krku. Tehdy si, možná poprvé a naposledy, získal sympatie i od fanoušků ostatních týmů NBA.
Jeho poslední štace v Sacramentu už příliš úspěšná nebyla, když celek v čele s nadaným, ale kontroverzním pivotem DeMarcusem Cousinsem nedostal do play-off, u týmu skončil. Kings však ve své knize nekritizuje, ač by se dalo čekat, že to bude možná nejzajímavější pasáž. Vzhledem k tomu, že jsou v knize i fotky Cousinse, vypadá to, že měl s Kings dohodu o mlčenlivosti, takže o situaci nemůže mluvit. Anebo si Kings nechává na samostatnou knihu.
Teď už však zpátky k současnosti. Pětašedesátiletý George vydal knihu před necelým měsícem a podle jazyku, který používá vůči svému okolí, si chce do NBA cestu zabouchnout. Zato si přeje, aby se memoáry hodně dobře prodávaly.
George Karl versus hvězdy
Takhle počastoval například střelce New Yorku a americké reprezentace Carmela Anthonyho, kterého trénoval v Denveru.
„Carmelo byl pro mě šest let v Denveru opravdovou záhadou. Byl to nejlepší ofenzivní hráč, jakého jsem kdy trénoval. Jenže také zneužíval lidi ve svůj prospěch, byl závislý na záři reflektorů a nebyl rád, když se o svou slávu musel s někým dělit. Opravdu mě štval svým přístupem k obraně. Nechtělo se mu tvrdě pracovat, aby byl obráncem takovým, jaký má potenciál. Chtěl jsem, aby byl Melo lídrem týmu, ale protože makal jen na jedné straně hřiště, nemohl být lídrem, jak stále říkal, že chce. Trénování Carmela znamenalo kompenzovat jeho nedostatky v obraně a v přístupu. Říkal jsem mu, že když se bude snažit jen v útoku, bude hvězda, ale ne vítěz a jemu se to nelíbilo,“ napsal Karl ve své nové knize.
Anthony, který je zvyklý na konfrontaci s médii, se do Karla zpět neopíral a pouze přes noviny vzkázal: „To je prostě celý on. Doufám, že George najde štěstí v tom, co právě dělá.“
To by pro některé stačilo jako kritika na celou knihu, pro Karla to však byl teprve začátek.
Celé trio tahounů z Denveru - Carmela Anthonyho, Kenyona Martina a J. R. Smithe - popsal jako rozmazlené nevychované děti, takové, co vidíte v soukromých klubech se spoustou peněz. U Anthonyho a Martina sváděl jejich chování na vyrůstání bez otců, kteří by je naučili, jak jednat s penězi a chovat se jako chlapi. Smith byl zase podle Karla rozmazlován tak, že poté na hřišti pálil pokaždé, jakmile se mu dostal míč do ruky, aby měl co nejvíc bodů.
Carmelovi zemřel otec na rakovinu, když mu byly dva roky a spolu s Martinem založili nadaci na pomoc rodinám vyrůstajícím bez otce.
Jako reakci na komentáře o Anthonym nahrál jeho klub New York Knicks na twitter tohle video „Mela“ hrajícího si se svým synem.
Martin už nebyl vůči svému bývalému trenérovi tak shovívavý jako Anthony a v televizním rozhovoru se do Karla pustil.
„George ukazuje přesně to, jaký je. Takhle jsem ho znal přes šest let v Denveru. Nebyl k lidem v klubu otevřený, choval se k nim zle. Teď to může vidět celý svět. Má matka mě vychovala skvěle a on nemá žádné právo se vyjadřovat k tomu, jak jsem vychovaný. Karl se dívá na věci negativně, protože je negativní osoba. Je prostě jen frustrovaný,“ řekl Martin a nedbal ani částečnou omluvu, kterou vydal Karl v dalším rozhovoru. Tam říká, že měl lépe nastudovat fakta a že ho překvapila velká reakce okolo vydání knihy.
Aktuálně zraněný Smith se ocitl pod palbou i celkově za své chování a přístup k basketbalu. V tom nemusí být Karl tak daleko od pravdy, protože J. R. býval hodně kontroverzním hráčem a nebýt LeBrona Jamese a Clevelandu, už by možná ani nehrál v NBA.
Karl Smithe označil za velmi náročného hráče na koučování, kritizoval jeho nejbližší skupinu přátel, jenž mu prý neumožňovala soustředit se na hru, a také se pustil do jeho výběru střel na hřišti. Navíc při kritice přátel použil slovo „posse“ o které se nedávno přeli LeBron James s prezidentem New Yorku Philem Jacksonem a které dodalo celé věci lehce rasový nádech.
J. R. Smith reagoval také na twitteru a Karla označil za člověka, co se zoufale snaží zůstat na výsluní médií.
Překvapivě se Karl pouštěl i do komentářů situací, do kterých neviděl nebo nevidí. Relativně bez důvodu kritizuje hru týmu svého bývalého spolupracovníka Terryho Stottse a jeho Portlandu.
„Díval jsem se na Portland a snažil jsem se přijít na to, proč se jim nedaří. Můj závěr je takový, že se Damianu Lillardovi dostává moc pozornosti. Proč? Tým řídí vždy trenér a rozehrávač. Terry je skvělý trenér, takže tam to nebude a problém musí být v Damianovi. Minulý rok byli úplně jiný tým. Co se změnilo?“ ptá se Karl.
Lillard se sám vůči komentářům nevyjadřoval, ale jeho agent označil Karla za idiota a bránil ho i trenér Stotts. „Georgeovi dlužím hodně. Kdyby nebylo jeho, tak netrénuji v NBA, ale pokud jde o můj tým a mé hráče, musí dodržovat nějaké hranice. Nezná Damiana ani neví, jak skvělý hráč a spoluhráč to je. Jeho komentáře, ať byly myšlené jakkoliv, nemůžu tolerovat,“ postavil se Stotts na stranu svého nejlepšího hráče.
Doping v NBA? Určitě ano
Ze vzpomínek na vzdálenější minulost zaujala Karlova zmínka o chystané velké výměně. Chicago prý chtělo poslat Scottieho Pippena do Karlova Seattlu v době, kdy Michael Jordan zkoušel kariéru v baseballu. Jordan prý výměnu Pippena za střeleckou hvězdu Sonics Shawna Kempa schvaloval s tím, že na tom budou obě strany lépe. K výměně nakonec nedošlo a pro Bulls zřejmě dobře, když poté, už zase s Jordanem, vyhráli další tři tituly.
Zajímavě zní i Karlovy komentáře o rozhodčích a jejich ovlivňování zápasů v NBA.
„Je to taková moje konspirační teorie. NBA je byznys, ve kterém se točí neskutečné peníze. Liga má zájem, aby se některým hráčům a některým klubům dařilo. Jsem si jist, že liga dělá něco špatně? To ne, ale je to podezřelé. V osmdesátých letech se NBA nedařilo a Davidu Sternovi se podařilo změnit soutěž v business. Ale za jakou cenu?“ píše Karl.
V knize uvádí jako příklady roky 1993 a 2001, kdy jeho týmy hrály série play-off proti hvězdným hráčům. Seattle v roce 1993 proti Phoenixu s Charlesem Barkleym a v roce 2001 Milwaukee proti Philadelphii s Allenem Iversonem. V obou případech Karlův tým střílel výrazně méně trestných hodů a v sériích prohrál.
Možná jeho nejkontroverznější téma bylo ohledně dopujících hráčů v NBA.
„Je očividné, že někteří hráči v NBA dopují. Jak je možné, že když hráč stárne, tak je méně zraněný a hubenější? Jak je možné, že se zotavují ze zranění tak rychle? Proč sakra všichni jezdí na nějakou speciální léčbu do Německa v letní pauze? Pochybuji, že tam jedou na klobásu. Zřejmě jezdí pro krevní doping, který je v Evropě dokonalejší, než v USA,“ píše Karl s kritikou testování dopingu v NBA, které je považováno za minimální.
Karle, skončíš zapomenut
Jakou stopu na NBA kniha George Karla zanechá? Asi nejlepší shrnutí celé kontroverze nabídl uznávaný sportovní novinář Adrian Wojnarowski.
„Jsem ze všeho, co Karl řekl a napsal, velmi zklamaný a překvapený. Působil tak, že miluje hru nade všechno a nechtěl by basketbalové bohy takhle urážet. Je mi za něj smutno. Zřejmě už nikdy nebude trénovat, ale nemá to nic společného s tím, jak se ostře opřel do svých bývalých svěřenců, jako je Carmelo Anthony a Kenyon Martin, nebo s kritikou svého bývalého asistenta a nyní trenéra Portlandu Terryho Stottse v rámci propagace své nové knihy. Karl dokaučoval, protože je starý a zahořklý a myslí si, že mu liga něco dluží. Lidé z okolí ligy byli znechuceni, jak se v zákulisí i veřejně tlačil na různé trenérské pozice, často stále ještě obsazené kolegy. To se mezi trenéry v NBA považuje za velkou zradu. On sám je tím, čím častoval své svěřence. Stále myslel na svůj příští kontrakt v lize, chtěl, aby na něj byla směřována pozornost a myslel více na sebe než na svůj tým. Denver Karla vyhodil v sezoně, kdy získal ocenění pro trenéra roku, protože už se to s ním nedalo vydržet. Prostě za to Karl nestál a raději se ho zbavili i za cenu kritiky veřejnosti. Sacramento poté zoufale hledalo slavné jméno na pozici kouče, aby zkusil uklidnit hvězdného Cousinse, ale ztratili s ním trpělivost za necelý rok. Karl má sice pravdu, že majitel Kings není moc dobrý, ale nebýt Viveka Ranadivého, neměl by smlouvu, tu by mu nikdo v lize už dávno nenabídl. Jeho poslední činy ho zřejmě eliminovaly z boje o další trenérskou štaci a ani nepomohly jeho kandidatuře do Síně slávy. Jeho kniha bude brzy zapomenuta a on zřejmě také, což je to, co ho tíží nejvíce.“