„Trošku se popichujeme, ale je to brácha, tak to nemůžeme úplně šponovat,“ nepřehání to Josef Gabriel, devatenáctiletý křídelník Válečníků. Jeho starší bratr Jakub je už v jedenadvaceti asistentem trenéra v ústecké Slunetě, což je arcirival Děčína. „Proto naše zápasy moc nerozebíráme, neodkrýváme karty. Bavíme se raději o Eurolize,“ usměje se trenérský benjamínek.
Po derby mu však do smíchu nebylo, Armex letošní první El Nordico sezony ovládl 87:78. Válečník Josef mohl být na koni, ale mírnil se. „Sázku jsme žádnou neuzavřeli, což je asi škoda pro mě. Nic moc jsme si k tomu neřekli, ani jsem nechtěl, když jsem viděl, jak byl brácha z prohry smutný. Ale to ke sportu patří.“
Do zápasu naskočil ani ne na minutu, takže bratr - trenér těžko mohl zhodnotit jeho výkon. „I tak může být rád, že v takovém zápase na hřiště vůbec vyběhl. Že dostal jen tak krátký čas, to se nedá nic dělat. Snad si pozici vybojuje a ukáže se i na déle.“ V to věří i Josef. „Jsem rád, že se zapojuju aspoň na nějaké kousky zápasů, snad to bude přibývat.“
Do Děčína přišel před čtyřmi lety právě z Ústí. „Nebyla tam žádná mládežnická extraliga a já se chtěl posouvat,“ vysvětluje, proč porušil nepsané pravidlo, že mezi rivaly se nepřestupuje.
Pecháček si nos nechal rovnat bez narkózy: Chytil jsem se židle a... |
Pro fanoušky Děčína je Ústí červený hadr na býka, což platí i obráceně, Gabrielovi to berou spíš s nadhledem. „Věřím, že někteří lidé v Ústí trhají děčínské plakáty, já to tak nemám,“ vrtí hlavou Jakub. A Josef přitakává: „Nemám proti Ústí nic, ale samozřejmě když jdeme proti nim hrát, tak bojuju a snažím se je porazit.“
V největší mlýnici jsou rodiče obou sourozenců, sami bývalí basketbalisté. Táta jejich vzájemnou bitvu v Děčíně sledoval v hledišti. „Většinou fandí tomu, kdo hraje doma. Tak dneska asi mně,“ culí se Gabriel nejmladší.
Kromě Jakuba má ještě nejstaršího bráchu, jak jinak než také basketbalistu - ve 23 letech hraje za Litoměřice, kde i koučuje, a trénuje ústecké dívky. „Jsme tři bratři, tak to nebylo úplně jednoduché, pořád jsme se doma pošťuchovali. Kdo má bráchu, tak to zná. Ale zvládli jsme to a máme se rádi,“ ujišťuje Josef, fanoušek Kobeho Bryanta a Luky Dončiče.
Josef Gabriel, křídelník Děčína.
Jakub Gabriel, asistent trenéra ústecké Slunety.
Jeden na druhého pějí ódy, pokud jde o jejich basketbalové schopnosti.
„Jsem rád, že brácha trénuje. Pamatuji si z minulého roku, jak ho děti měly hrozně rády, když je vedl. Šlo mu to náramně, což mu přeju. Snad to dokáže přenést i do dospělého basketu. Jsem na něj pyšný, že může růst u áčka,“ popsal Gabriel – hráč Gabriela – trenéra.
Rod GabrielůJosef je devatenáctiletým basketbalistou Děčína, o dva roky starší Jakub asistentem trenéra Ústí. Má na starosti hlavně scouting soupeřů, analýzy herních detailů a individuální rozvoj. Nejstarší Jan hraje 1. ligu za Litoměřice a trénuje jak v Litoměřicích 2. ligu mužů, tak v Ústí dívky. Jejich táta Martin je sekretářem klubu a také trénuje ústecké dívky. |
A teď naopak: „Brácha je hodně dobrý. Přeju mu to a doufám, že na sobě bude makat jako dosud. Já asi takový hráč nebyl, proto jsem rád, že jsem u basketu mohl zůstat v jiné roli a užívat si ho.“
Jakub pomáhá ústeckému Tomáš Reimerovi, který patří spíš mezi klidné trenéry, zato Josef nastupuje pod impulsivním Tomášem Greplem. „Grepl je přísnější, ale to ke sportu patří. Jak znám bráchu, tak on takový není. On je spíš metoda cukr než bič,“ tvrdí talent Děčína.
Grepl, z kterého jde občas při pohledu na střídačku strach, mu občas vyčítá slabší práci v obraně. „Je jasné, že do útoku se dostanete jen díky obraně, v tom má pan trenér pravdu. Já jsem si na něj za dva tři roky zvykl, už se nebojím. Díky tomu vím, jak hrát pod tlakem, což mi může pomoct.“
Z odpovědi, jestli by chtěl Greplovi trenérsky asistovat, se Jakub vyvlékl. „Já jsem rád, že jsem zůstal v Ústí. Záleželo by na okolnostech, zda bych šel do Děčína. U nás trénuji i nadějné kluky, proto radši nic měnit nebudu,“ mrkne trenérský zelenáč a student regionálního rozvoje a veřejné správy na ústecké univerzitě.
Pomikálkův sezonní rekord: Motivace proti Ústí je velká, ale nevraživost nechci |
Ani mladší Josef, který na stejné škole studuje geografii, by se momentálně do Slunety vracet nechtěl. „Musel bych hodně přemýšlet, ale teď už asi ne.“
A tak se bratři v lednu znovu potkají na opačných stranách basketbalové barikády, tentokrát v ústeckém El Nordiku. Opět budou doma – žijí totiž stále u rodičů - držet bobříka mlčení ohledně svých týmů. „Už náš první vzájemný zápas byl speciální pro oba, těším se na odvetu!“ hlásí Jakub. „Teď tu bráchovu půlminutu plno lidí ani nezachytilo, takže doufám, že dostane větší prostor. Ale taky, že konec už pro nás nebude tak hořký.“
