„Za ty roky, co jsem reprezentoval Rakousko, jsem se na žádný EuroBasket nikdy nedostal. Teď jsem si šampionát velmi vychutnal,“ říkal v útrobách Haly míru a přátelství téměř perfektní češtinou. „Mluvím takhle od malička. I když mi většinou říkají, že to zní jako moravština.“
K 52letému rakouskému rodákovi sahají z matčiny strany české kořeny a navíc tvrdí: „Moje basketbalové kořeny jsou hodně ovlivněné z české strany. V Mistelbachu, kde jsem se narodil a basketbalově vyrůstal, jsme byli hodně roků pod důležitým vlivem Čechů. Přišli Vlastimil Havlík či Jiří Jandák, kteří mě hodně formovali nejenom jako hráče, ale i jako člověka. A to mi dodneška pomáhá.“
Teď zase vy pomáháte českému basketbalu. Jak se zrodila vaše spolupráce s ženskou reprezentací?
Před dvěma roky, kdy jsem ještě pracoval víc v CZ Academy, která byla tenkrát nově založená, jsme si s panem Ježdíkem sedli a začali se bavit o tom, jestli uděláme tento krok a zda u reprezentace pomůžu. Zpětně jsem rád, že jsem se pro spolupráci rozhodl.
Nejenom z toho, že dávala trojky, ale hlavně tu střelbu přidala ke hře. Byl to obrovský krok. Ona vždycky říká, že největší změna pro ni je, že už se nebojí.
