S úsměvem rozdá statistiky mezi pracovníky médií, na tiskovkách čeká, až někdo bude mít otázku, aby mu mohla podat mikrofon, příležitostně usedá na židli spolukomentátorky a kochá se hrou.
Přijatelným způsobem si basketbalistka Pamela Therese Effangová kompenzuje v Brně fakt, že se jí na evropském šampionátu nepovedlo reprezentovat, a je součástí dění v jiné roli.
„Klíčové je pro mě roznést statistiky po odehraných čtvrtinách jednotlivých zápasů. Kolegové jsou vstřícní, chápou můj vztah k basketbalu, a díky tomu takových 75 procent hry vidím,“ líčí jedenatřicetiletá pražská rodačka, bývalá ligová vicemistryně s Hradcem Králové, jejíž posledním působištěm byla v uplynulé sezoně azorská Sportiva.
Předloni, když při nominaci pro EuroBasket zůstala jako poslední hráčka pod čarou, mluvila o svém vyřazení z kádru jako o bodnutí nožem. Letos už mohla být s tím, že si na vrcholné akci (opět) nezahraje, smířená už během sezony, v níž si zranila koleno a musela na operaci. Kvůli rekonvalescenci nestihne ani začátek příštího ročníku klubových soutěží.
Postupový plán splněn. Češky na ME řídily i duel s Portugalskem, pojistku dala Belgie![]() |
„Není tak těžké akceptovat, že zde nereprezentuji, když mám po operaci. Pořád se sice na ME vidím jako hráč, nepotřebuji to však nikomu zdůrazňovat. Beru život, jak je, a příležitosti, jak přicházejí. Jako takový ‚yes man‘ kývu na nabídky, snažím se mít život pestrý, stále prožívám něco nového,“ usmívá se Effangová.
Ve volném čase si s kolegyní z tiskového oddělení (mimochodem plážovou volejbalistkou) chodí zastřílet na koš, ze studia České televize komentovala v řeckém Pireu hraný zápas Turecko – Francie a o víkendu se chystá moderovat trenérskou konferenci.
„Od půl deváté ráno do jedenácti hodin večer jsem v permanenci. Není legrace se tak dlouho koncentrovat a nevypadnout z toho,“ říká o svém údělu křídelnice, jejíž reprezentačním vrcholem byl start na univerziádě.
Velké seniorské akce ji míjely; dřív na ně byla příliš mladá a potřebovala sbírat zkušenosti, pak se naopak po omlazení národního týmu stala starší a méně perspektivní.
„Holek, co hrály nebo hrají basket na ligové úrovni, jsem tady v Brně mezi dobrovolnicemi viděla víc. Je to taková hradecká sebranka, hodně jich prošlo Hradcem Králové,“ rozhlíží se nepřehlédnutelná Češka s konžskými kořeny kolem sebe.
Práci v tiskovém oddělení považuje za lukrativnější než tu, kterou při ME zastávala jako „osobní asistentka“ španělského týmu před osmi lety. „Jsem vděčná společnosti MD Production a paní Míše Drobné, že jsem tuto možnost dostala. Pomáhá mi to ukázat, čemu bych se po kariéře mohla věnovat. Navíc mě baví networking, vytváření vztahů a nové možnosti. Jednou bych se ráda zúčastnila velké akce v organizačním štábu i v zahraničí,“ uvažuje Effangová nahlas.
Role doprovodu by se bez problémů zúčastnila znovu, jen přiznává, že ji takovou práci letos nikdo nenabídl. Kdyby ano, už má autorka více než tří tisíc bodů v české ženské lize jasno, že by se ráda „starala“ o sobě sympatický tým. Jelikož se na vysoké škole věnovala polštině, neváhala by kývnout na nabídku tlumočit Polsku.
Češka s konžskými kořeny se učí u Španělek. A sní, že porazí „své“ USK![]() |
„Na škole jsem dělala průvodkyni polskému folklórnímu souboru, takže se nebojím, že bych to nezvládla. Doteď se dívám na filmy nebo videa v polštině. Také provázet portugalský nároďák si umím představit. Ale třeba Belgičanky moc ne, tam mám některé hráčky jako rivalky z palubovek a asi bych se necítila moc dobře,“ přiznává Effangová otevřeně.
Do štábu MD Production se teoreticky mohla vrátit hned v červenci a opět v Brně, kde se bude konat mistrovství světa basketbalistek do 19 let, to však bude Effangová zaneprázdněna svým kempem pro děti v Hodkovicích nad Mohelkou na Liberecku. Následně se zapojí do trénování mládeže v Sadské a doplní si trenérské vzdělání.
Kdy a kde vstoupí do příští sezony sama jako hráčka nemá ještě Effangová jasno.
„S agentem jsme si řekli, že se napřed úplně uzdravím. Smysl by kvůli mému trénování a studiu licence dávalo, abych hrála v české lize, dostala se do pohody a pak se pokusila zase dostat do zahraničí. To mě motivuje,“ odhaluje svoje plány 178 centimetrů vysoká křídelnice.
Ven ji to táhne po zkušenosti na Azorských ostrovech. Effangová si ji jak po sportovní, tak po lidské stránce nemůže vynachválit. „Mám radost, že jsem se prosadila. Myslím si, že jsem měla (před operací kolene) velice dobrou formu, vyšel mi eurocupový zápas proti Galatasarayi, po němž mi pochvalně psali i turečtí fanoušci,“ vzpomíná Effangová na vystoupení s 12 body na kontě.
Na „zabalení kariéry“ se ještě necítí. „Doba se mění. Nejsme ve třiceti trilobiti,“ směje se. „Nechávám tomu volný průběh. Dokud bude zdraví, chci hrát, až ne, tak přestanu. Nechci se zmrzačit. Momentálně mě však basket stále ohromně baví,“ říká žena, mezi jejíž další záliby patří práce na opravách chaty nebo spolupráce s firmami na výrobu a propagaci oblečení na Instagramu.