V národním týmu toho zažil spoustu, a tak může dobře odpovědět na otázku, zda je momentální basketbalová reprezentace vskutku tak silná, jak mnozí tvrdí.
„Určitě. Tým je vyzrálý, mladí hráči jsou v nejlepších letech,“ praví Luboš Bartoň, mimo jiné euroligový šampion s Barcelonou. A s úsměvem dodá: „Jen škoda, že my s Jurou nejsme o pár let mladší, byli bychom ještě silnější. Ale takhle by mohlo mluvit hodně reprezentací. V 35 letech už tomu člověk tomu nemůže dát tolik jako třeba v pětadvaceti.“
Jaký šampionát očekáváte?
Jsem tady a budu se snažit co nejvíc přispět, být platným hráčem. Jestli to bude na 5, 10 nebo 15 minut, jestli půjde o to dávat body nebo bránit... Jsem univerzální hráč. V jakékoli pozici pro mě půjde o extra bonus. Jsem rád, že tu můžu být.
V sobotu od 14.30 se startuje proti Estonsku. Jaký to bude sok?
Jsou menší, ale běhaví - hodně přebírají, zdvojují, hrají agresivní obranu. Vědí, že jejich slabost je pod košem a tímhle se to snaží vyvážit; tak, abychom my udělali chyby. Všichni jsou šutéři, umí střely z dálky za dva i za tři body ze všech pozic.
Jak tedy na ně?
Musíme si pohlídat, abychom nespali a nehráli podle jejich noty. Neměli bychom s nimi mít problémy, ale v basketu se děje hodně věcí. Musíme být připravení hlavně mentálně.
Půjde o duel, který určí další ráz šampionátu?
Myslím, že půjde o stěžejní zápas: začneme proti relativně nejslabšímu soupeři a skupinu zakončíme s tím nejtěžším (s Litvou). Tendencí tedy bude, že co zápas, to trochu těžší protivník... Rozhodně si nepřipouštíme, že bychom v sobotu měli prohrát. Do play-off postupují čtyři, což chceme. A z co nejlepšího místa.
Jak zatím hodnotíte prostředí v Rize?
Jo, dobrý. Nemůžu si stěžovat. Měli jsme sice dva tréninky v tréninkové hale a jen jeden ve velké, což není úplně ideální, ale v basketu ani v životě nic ideálního nemůžeme hledat. Kluci jsou v pohodě, jsme připravení.
Je rok do Ria, olympiáda je ve hře. Je tahle vidina velkým bonusem?
Postupu na olympijské hry, to by bylo super. Ale měli bychom se držet malinko zpátky a hlavně si ohlídat postup ze skupiny - je vyrovnaná a nebezpečná. Jakékoli zaváhání může být osudné. Nejdřív je třeba postup, a to z prvních dvou míst, abychom mohli pomýšlet na osmifinále proti soupeři, jehož můžeme porazit.
Takže jít, ač je to zprofanovaná fráze, zkrátka od zápasu k zápasu?
Samozřejmě. Nejdřív se postaráme o Estonce, pak půjde na mušku další tým. Já vlastně ani nevím, proti komu hrajeme druhý zápas... Teď si dělám legraci, ale asi to vnímáte tak, že koncentrace na první zápas je stoprocentní.
