V pátek odpoledne společně s další zraněnou oporou Julií Reisingerovou asistovala Zdeňku Břízovi, předsedovi basketbalové federace, při otevření Českého domu, večer už se přesunula do Max-Schmeling-Halle, kde sledovala statečný výkon svých parťaček proti Itálii (54:63).
„Jsem ráda, že tady můžu být s holkama,“ usmála se dvaadvacetiletá Čechová.
Největší zklamání už ji přebolelo. Byť přiznala, že těsně po zranění smutnila, že šampionát zmešká. „Vynaložily jsme velké úsilí, abychom se na mistrovství dostaly. Celý proces byl velice náročný,“ připomněla.
Julia Reisingerová a Emma Čechová pomáhají Zdeňku Břízovi, předsedovi ČBF, při slavnostním otevření Českého domu v Berlíně.
Týmu pomohla ve vítězné předkvalifikaci v Mexiku, kde byla třetí nejlepší českou střelkyní, prosazovala se na doskoku a dařily se jí i bloky. Ještě více zářila při kvalifikaci, kde tým bodově táhla a dostala se do nejlepší pětky skupiny ve Wu-chanu.
„I tak si to chci v Berlíně užít,“ uvedla.
Jak daleko jste v rekonvalescenci?
Dál rehabilituju. Začínám se hýbat, cítím se trošku víc jako sportovec. Už nemusím dělat jen statické věci. Zatím jde všechno dobře.
Zranila jste se v Americe, kde o vás také pečují.
Nemám si na co stěžovat. O všechno je postaráno, nemusím sama nic řešit. Lidé, kterými jsem obklopená a se kterými pracuju, jsou strašně fajn, přátelští. A samozřejmě to umí s léčbou zkřížených vazů.
Zraněné české pivotky Emma Čechová (vlevo) a Julia Reisingerová na MS v Berlíně.
Směřujete svůj návrat k určitému termínu?
Listopadové reprezentační okno určitě nestihnu, protože se doporučuje minimálně devět měsíců nehrát, což v mém případě vychází až do přelomu ledna a února. Nechci pospíchat, důležité je, aby se vazy dobře zahojily. Nejlepší by pro mě bylo, kdybych stihla začátek nové sezony WNBA. Pokud se stihnu uzdravit dřív, začnu řešit co dál.
Vedení Minnesoty s vámi počítá?
Ano, mají na mě práva i na další roky. Teď jsem zůstala v týmu, chtějí se mnou pracovat během pauzy. Přesný plán neznám, zatím počítám s tím, že se budu do Ameriky pravidelně vracet, aby v Minnesotě měli nějaký dohled. Zatím se mnou počítají, doufám, že to tak bude i do budoucna. V WNBA nikdy nevíte...
Reisingerová na MS. Holkám věřím, líbily se mi při tréninku, řekla v Českém domě |
Berete úvodní rok s Lynx jako svou nultou sezonu?
Trochu ano, sezona je to hodně atypická. I tak z ní chci vytěžit co nejvíc. I když nemůžu hrát, pořád vidím, jak funguje tým, trenérka, jak se hrají zápasy. Zaměřuju se na věci, na které bych se jinak neměla příležitost soustředit. Myslím si, že mi to může hodně pomoct v přípravě na příští rok, abych byla úspěšná. Nebo abych minimálně odstartovala na úrovni, na které jsem tam přišla.
Vzala jste za své i týmové tradice – specifický nástup, tanec po zápase?
Nebyla jsem na něco podobného zvyklá, ale přijde mi, že je to super tradice. Hráčky se sblíží, v týmu je před zápasy dobrá nálada. I když jsem nikdy netančila ani se nějak výrazněji neprojevovala, je to jedna z věcí, kterou se v Americe ráda učím. Zdá se mi, že teď mnohem víc projevuju emoce, hlavně ty pozitivní. Dříve jsem taková nebyla.
Let’s ride! Předzápasová tradice týmu Minnesota Lynx:
Pomáhá, že jste tam společně s Eliškou Joklovou?
Určitě, je super mít k sobě někoho, kdo umí česky a ještě k tomu je vám blízký.
Život v Americe vám sedí?
Trávím teď moc času na hale. Přijde mi, že tam jsem mnohem víc než zdravé hráčky. A kvůli zápasům dost cestujeme, volna nemám tolik. Obecně můžu říct, že život je tam rozhodně jiný než v Čechách, taky ale záleží na jednotlivých státech. Celkově je to super zkušenost. Pak si uvědomíte, které věci nedoceňujete, když jste doma.
