Basketbal však pro Čechovou nebyl, a nikdy asi ani nebude, prioritou číslo jedna. Díky rodině – otec pracoval jako ekonom pro Evropskou komisi – vyrůstala v mezinárodním prostředí.
Naučila se mluvit čtyřmi jazyky a v životě tak cílí spíše na profesi právničky, ideálně při Mezinárodním trestním soudu v Haagu. O tom všem se rozpovídala v rozhovoru pro Českou basketbalovou federaci.
Co konkrétně by vás v oblasti práv zajímalo?
Chtěla bych se zaměřovat na trestní nebo civilní právo. Ráda bych se dostala třeba na stáž do Mezinárodního trestního soudu v Haagu a zabývala se tam válečnými zločiny a lidskými právy. Na střední škole jsme si vybírali obory a mě zaujala diplomacie a geopolitika. Řešili jsme právě genocidy a války a jak vznikaly například tribunály, které tuhle problematiku řeší. Dalo mi to takový první náhled do práva a moc mě to zaujalo.
Jak vám pomáhá, že kromě češtiny plynule mluvíte anglicky, francouzsky i německy?
Určitě je to výhoda, ale pokud chce člověk pracovat v mezinárodním prostředí, měl by to být určitý standard. Čím víc jazyků umíte, tím více možností v různých odvětví se vám otevírá. Třeba v Rakousku jsem měla spolužačku, která měla jednoho rodiče z Rakouska a druhého z Polska. Chodily jsme na francouzské lyceum a ona se k tomu učila ještě anglicky a španělsky, takže pak uměla pět jazyků.
Emma Čechová
|
Rodina vás ve vašem sportovním i studijním úsilí podporuje?
Jsme hodně rozlítaní, s mladším bráchou jsme studovali ve Vídni, mamka pracuje v Praze a taťka v Bratislavě. Rodiče dbají na školu, která je pro ně priorita. Samozřejmě mě podporují i v basketu, jezdí na zápasy i do zahraničí, ale vždycky mi připomínají školu. Adam (bratr) využil svého sportu veslování a dostal se do Ameriky na Harvard.
Dá se basketbal skloubit se školou?
Je to samozřejmě náročné. Ráno vstaneš na trénink, potom jdeš do školy, pak zase na trénink, mezitím úkoly... Když máš zkouškové, tak se po tréninku učíš, pak je zase období, kdy je toho méně. Každopádně musíme hodně makat a někdy si odpustit třeba chození s kamarády ven.
Umí čtyři jazyky, chce se učit i čínsky. O osmnáctileté světoběžnici Čechové |
Co děláte, když už volno máte?
Ráda zajdu s přítelem nebo kamarády na jídlo, na kávu nebo na procházku a do wellness. V poslední době jsem si hodně oblíbila divadlo. Doporučila bych například Prachy, to je skvělé, nebo Velkého Gatsbyho. Nedávno jsem byla na Lakomci s Bolkem Polívkou a bylo to naprosto úžasné.
Považujete se spíše za studentku, nebo basketbalistku?
Chtěla bych říct, že jsem studentka, ale asi jsem víc basketbalistka. Škola je pro mě priorita, ale upozaďuji ji tím, že jsem přešla na bakalářská práva, která nejsou tak náročná jako magisterský program. Ale doufám, že se k tomu vrátím. Bylo to sice hodně náročné, hlavně časově, ale dost jsem si z těch předmětů a zkoušek odnášela.
Češky se na EuroBasketu v Brně utkají s Belgií, Černou Horou a Portugalskem |
Vaše cesta k profesionálnímu basketbalu je na české prostředí poměrně netradiční. Místo tuzemské dorostenecké extraligy jste hrála ve Vídni bundesligu, z níž jste až pak zamířila do A týmu Žabin. Jak složitý to byl přestup?
Hodně. Úroveň rakouské ligy je nižší, už za mě to bylo spíše amatérsko-profesionální prostředí, přestože se to teď snaží i mediálně pozvednout. S příchodem do Žabin jsem si musela zvyknout na více tréninků a posilovnu, kterou jsem do té doby vlastně vůbec neznala. Bylo to náročné a bývala jsem hodně unavená, ale byla jsem hrozně ráda, že mi trenéři dali šanci i velký prostor na hřišti.
EuroBasket 202518. - 29. června Skupiny se odehrají v Brně, Boloni, Hamburku a Pireu, kde se uskuteční i finále. Češky se ve skupině utkají s Belgií, Černou Horou a Portugalskem, vstupenky už jsou v prodeji ZDE. |
Co jste říkala na to, že jste hned v prvním ročníku ŽBL dostala pozvánku i do seniorské reprezentace?
Úplně jsem to nechápala. Po dvou měsících v Žabinách mi přišla zpráva, že jsem byla přidána do skupiny repre, a vůbec jsem netušila, co tam dělám. Šlo to hrozně rychle, byla jsem překvapená.
Kdy přišel zlomový okamžik, kdy jste si uvědomila, že basket můžete dělat i na profesionální úrovni?
Když jsem se začala více prosazovat v EuroCupu i nároďáku. Začala jsem si uvědomovat, že na tu úroveň snad mám. A že pokud zamakám a zapracuju na sobě, tak bych hrát profesionálně opravdu mohla.
A jak to berete teď, když už profesionálka jste?
Basket pro mě nikdy nebyl prioritou. Vždycky jsem ho brala jako koníček, chtěla jsem především vystudovat práva. Tím, že jsem šla do Žabin, jsem si řekla, že to zkusím. Teď jsem i v nároďáku, ale škola je stále to hlavní.
