Když vloni před sezonou vystřídal kouč Flip Saunders Larryho Browna, zdálo se to jako mistrovský tah Joa Dumarse. Pistons odpověděli na "volnější" a ofenzívnější přístup Saunderse famózními výkony a vyhráli 37 (!!) z prvních 42 zápasů sezony. Moc nechybělo a celá základní pětka se dostala do výběru Východu v All-Star Game.
Ve druhé polovině sezony ale přišel útlum. Z posledních 40 zápasů už jich Pistons vyhráli "jen" 27 (27/13), což stále nebyla rozhodně žádná tragédie, ale také zdaleka ne tak úžasná bilance jako na začátku. Nikdo si nedělal větší starosti, protože Detroit celkem v pohodě vyřadil v prvním kole play-off Welschovo Milwaukee 4:1 a v prvním zápase semifinále konference zničil Cleveland 113:86.
V tu chvíli se (podobně jako v Miami) všechno změnilo jako mávnutím kouzelného proutku - jenže na rozdíl od Heat Pistons zamířili opačným směrem. Jejich ofenzíva najednou jako by vůbec nevěděla co hrát. Z posledních 12 zápasů v play-off Pistons ani jednou nenastříleli 100 bodů a navíc devětkrát (!) dokonce nepřekonali hranici 86 bodů.
Výsledkem bylo to, že Pistons jen stěží udolali Cavaliers v čele s LeBronem Jamesem (v posledních 5 zápasech měli střelecký průměr jen 79,2 bodů na utkání!) a ve finále konference je vyřadilo 4:2 na zápasy Miami, když průběh série byl s odstupem času ještě jasnější než výsledné skóre.
Když se nějakému týmu náhle přestane dařit v play-off, obvykle je za tím zranění klíčového hráče anebo ztráta formy jedné či dvou opor. Je pravda, že si Rasheed Wallace podvrtnul ve 4.zápase proti Clevelandu kotník a od té chvíle hrál o poznání hůř, ale v podstatě se dá říct, že téměř všichni hráči, kteří tak zářili v základní části sezony, najednou nebyli schopni trefit koš.
Všichni čtyři hráči, kteří se zúčastnili All-Star Game (Billups, Hamilton, oba Wallaceové) prožili v play-off podstatný pokles v užitečnosti (PER - player efficiency rating) oproti základní části sezony.
První vysvětlení, které se přímo nabízí, je únava - a to nejen proto, že základní pětka odehrála v sezoně tolik minut (konec konců Pistons tolikrát smetli své soupeře a mohli dohrávat s náhradníky, že nikdo ze základu nakonec nehrál více než 36,1 minuty na zápas), ale spíš protože se nahromadila únava za celé tři sezony.
Základní pětka táhla tým Pistons téměř bez střídání a také bez absencí způsobených nějakým zraněním, třikrát za sebou odehrála více než 100 zápasů a uprostřed května jako by jí prostě došly síly. Jen nejmladší z nich, Tayshaun Prince, měl v závěru play-off ještě trochu "šťávy".
Kvůli neúspěchu v play-off trochu zaniká skvělá hra Pistons v základní části, a tak si ji připomeňme. Detroit vyhrál 64 zápasů a byl v čele ligy od prvního do posledního zápasu. Saunders dokázal z obranářského týmu udělat mnohem útočnější - Pistons byli poměrně dlouho vůbec nejlepší v lize v "efektivitě útoku" a nakonec skončili třetí.
Zajímavé je to, že hráči Detroitu nestříleli s nějak zvlášť oslnivým procentem úspěšnosti a kromě Billupse se ani příliš nedostávali na čáru trestného hodu. Pistons však výborně útočně doskakovali a velmi málo ztráceli míče, takže měli v každém zápase hodně střeleckých pokusů - jen Dallas jich měl v sezoně víc.
Zvlášť onen minimální počet ztrát byl u Pistons obdivuhodný - o míč přicházeli jen v 12,6% případů, kdy ho měli v držení, a to je něco, čemu se dokonce ani Phoenix nedokázal přiblížit. Hlavní zásluhu na tom má v každém případě Chauncey Billups.
Pistons také stříleli podstatně více trojek než o rok dříve a vysvětlení je jednoduché - týmy Larryho Browna vždy střílejí málo pokusů (viz New York) a jeho odchod doslova uvolnil Pistons ruce.
Detroit si navíc stále udržel velice dobrou obranu (i když ne tak skvělou jako v předchozích sezonách) a v její efektivitě ("defensive efficiency") skončil na 5.místě z 30 týmů ligy. Pistons však měli podstatně horší obranné doskakování a také procento střelby soupeře z pole, které je velmi důležitým ukazatelem.
V obou těchto kategoriích byli v předchozí sezoně vynikající, ale tentokrát sklouzli k průměru ligy. To, co udrželo obranu Detroitu na špici, to byla mimořádná schopnost vyhýbat se faulům a navíc bránit trojkovou střelbu. Jen San Antonio dovolilo soupeřům menší počet vystřelených trojek a Pistons udrželi své soupeře na úspěšnosti 32,5%, což je o celé procento méně, než měl kdokoli jiný - a o více než 3% pod průměrem ligy.
Pistons navíc povolili soupeřům jen 0,26 trestného hodu na jednu střelu z pole, což bylo jasně nejméně z celé ligy (druhý Phoenix 0,274) - to umožnilo týmu odehrát sezonu s rotací pouhých 3 hráčů pod košem (Wallaceové, McDyess), protože se velmi zřídka dostávali do problémů s fauly.
KIíčem k těmto statistickým údajům je to, že hráči Pistons byli schopni skvěle bránit jeden na jednoho a tedy si museli jen minimálně vypomáhat. Když tým nezdvojuje, je pro soupeře velice těžké mít volné pozice na trojce. K faulům nedocházelo z velké části díky tomu, že Detroit nemusel nijak zvlášť hazardovat a vnikající hráče prostě "směroval" k Benu Wallaceovi.
Celkově se dá říct, že Pistons stříleli téměř se stejnou úspěšností z pole jako jejich soupeři (45,5% - 45,2%), ale v ostatních oblastech byli natolik dominantní, že nakonec byli jako v obraně tak v útoku mezi špičkou ligy.
ZMĚNY V KÁDRU:
1. Odchod Bena Wallace.
Tou nejvýznamnější změnou je pochopitelně odchod klíčového muže sestavy, pokud jde o obranu a "chemii" týmu. Čtyřnásobný "Obránce rokuL Wallace se rozhodl přijmout nabídku Chicaga na čtyřletou smlouvu za 60 milionů dolarů a zanechal za sebou v Detroitu pořádně velkou díru.
Pro Pistons je tato díra o to větší, že kvůli udržení Wallace (a také Billupse v příštím roce) udělali během posledních dvou sezon hned několik zásadních kroků. Už po titulu v roce 2004 nechali odejít Mika Jamese a vytrejdovali Corlisse Williamse či Maurice Evanse.
To nejhorší ale je, že vloni během sezony vytrejdovali Darka Miličiče a Carlose Arroya do Orlanda za Kelvina Cata a právo výběru v prvním kole draftu. Miličič sice v úvodu své kariéry v Detroitu nedostával šanci a jeho vývoj neprobíhal tak rychle, jak Pistons chtěli, ale přesto ho považovali za velmi nadějného hráče a chtěli si ho nechat - hlavním důvodem jeho odchodu bylo získat prostor pod platovým stropem k udržení Wallace.
Prezident klubu Joe Dumars navíc neměl žádný "plán B" a teď nemá ani Miličiče ani Bena Wallace. Celou tzv. "midlevel exception" (základní výjimku v platovém stropu, kterou má tým jen jednu) musel použít na získání náhrady za Wallace a na ostatní potřeby už nezůstalo.
Mimochodem - hlavním důvodem k Benově odchodu údajně nebyly peníze (i když Chicago nabídlo víc než Pistons), ale rozpory s koučem Saundersem. Wallace doteď "nepřekousl", že ho nový kouč nechal celou 4.čtvrtinu klíčového utkání play-off proti Miami sedět na lavičce náhradníků.
2. Podpis smlouvy s Mazrem Mohammedem.
Detroit využil na podpis smlouvy s bývalým pivotem Spurs celou "midlevel exception" (více než 5 milionů dolarů), ale nedá se říct, že by si Mohammed tyhle peníze nezasloužil. Mohammed velmi dobře útočně doskakuje, nepotřebuje příliš míčů a v tomhle smyslu by mohl být za Wallace solidní náhradou. V žádném případě to ale není další "Big Ben."
3. Podpis smlouvy s Ronaldem Dupreem.
Dupreeho získali Pistons levně a je to solidní obránce, který bude plnit úlohu desátého či jedenáctého hráče.
4. Vytrejdování Evanse do Lakers za právo výběru ve druhém kole draftu.
Jediné pozitivum z tohoto obchodu je to, že dává Pistons tzv. "cap exception" (další typ výjimky z platového stropu), takže během sezony budou moct získat nějakého relativně slušného hráče. Těžko ale tak dobrého, jako je Evans. Hlavní důvod trejdu byl získat prostor pod platovým stropem pro Wallace - a teď toho můžou Pistons jen litovat.
5. Podpis smlouvy s Ronaldem Murraym.
Detroit potřeboval získat krajního rozehrávače, který umí najíždět, a právě na tuhle pozici chtěl použít svou "midlevel exception." Jenže tu musel použít pro Mohammeda a tak nejlepší, co mohl získat, byl právě Murray. O tom, jak Murray se svým stylem hry zapadne do týmu, jako jsou Pistons, zatím rozhodně panují pochybnosti.
NEJSILNĚJŠÍ STRÁNKA:
Obrana na perimetru. Detroit v posledních letech strašil své soupeře především obranou pod košem, kde dominovali skvělí blokaři Ben a Rasheed Wallaceové, ale po Benově odchodu už soupeři takový strach mít nebudou. O to víc teď možná vynikne, jak skvělé obránce má Detroit i na perimetru.
V čele je rozhodně Tayshaun Prince, který je daleko lepším atletem, než na první pohled vypadá, a navíc má až neuvěřitelně dlouhé paže, které mu umožňují od hráče odstupovat poměrně daleko, ale přesto mu ještě citelně ztížit střelu či dokonce blokovat.
Skvělý obránce je i Billups, který má sílu i výšku na to, aby bránil "krajní rozehrávače" (shooting guards), ale zároveň rychlost a šikovnost, aby bránil i ty nejlepší střední rozehrávače. Richard Hamilton sice není úplně ve stejné kategorii jako on, ale má natolik rychlé nohy, že se s Billupsem dobře doplňuje a je schopen "nahánět" i takové hráče, jako je třeba Allen Iverson či Tony Parker.
Nesmíme zapomenout ani na veterána Lindseyho Huntera, který už sice téměř zapomněl na doby, kdy byl nebezpečným střelcem, ale patří k nejnepříjemnějším obráncům "na míč" v lize, a vůbec špatný obránce není ani další náhradník Carlos Delfino.
NEJVĚTŠÍ SLABINA:
Šířka kádru. Lavička náhradníků byla slabinou po celé tři roky, ale základní pětka byla natolik zdravá, že se to až tak neprojevilo. Letos to nebudes lavičkou lepší a Pistons budou opět doufat, že se "osa" týmu opět vyhne zranění.
Na rozehrávce bude prvním náhradníkem Hunter, kterému v prosinci oslaví 36.narozeniny, a už 7 let neměl úspěšnost střelby přes 38,2%. Na dvojce je Murray, který sice občas umí nastřílet nějaké body, ale většinou na to spotřebuje až příliš pokusů - vloni měl úspěšnost střelby trojek jen 27%. Delfino je talentovaný hráč, ale těžko říct, co se dá od něj letos čekat, protože zatím svůj talent rozhodně příliš nevyužil.
Pod košem mají Pistons špičkového náhradníka v Antoniovi McDyessovi (pokud nebude nucen hrát v základu na pivotu), ale od dalších dvou hráčů - veterána Dalea Davise a mladíka Jasona Maxiella - se těžko dají čekat nějaké zázraky.
Pokud budou hrát jako vloni 5-10 minut, tak na tom příliš nezáleží, ale těžko říct, co se bude dít, pokud opory Pistons nedokážou zopakovat další téměř zázračnou sezonu bez zranění - konec konců vždyt základní pětka Pistons vytvořila rekord NBA 73 zápasů v řadě, kdy nastoupila bez jediné změny.
LETOŠNÍ SEZONA:
Pro Pistons by bylo velice těžké zopakovat loňskou bilanci i s Benem Wallace, natož bez něj. Jakékoli zranění jedné z pěti základních opor bude znamenat, že ho bude muset nahradit mnohem méně kvalitní hráč. Pistons jsou v tomhle směru určitě zranitelnější než většina týmů ze špičky.
Obavy ze zranění ale nejsou jediným problémem. Jen těžko si lze také představit, že by klíčový hráč Pistons Chauncey Billups dokázal zopakovat své loňské výkony, natož hrát ještě lépe. Pistons budou určitě znovu dobří , ale podstatná část expertů hledá jejich počet výher v sezoně někde kolem 50, a zdaleka ne na čísle 64 jako vloni.
Mohammed je solidní hráč, ale v obraně není ani zdaleka ve stejné kategorii jako Big Ben a navíc je mnohem náchylnější k faulům - a co si budeme povídat, rozhodčí mu písknou i to, co by Benovi nepískli.
Asi není pochyb, že Detroit postoupí do play-off a anebo že může bojovat o další titul v divizi, ale na to, aby mohli Pistons znovu myslet na titul, by zřejmě potřebovali, aby Joe Dumars během sezony vytáhl nějakého králíka z rukávu.
PŘEDPOKLÁDANÁ ZÁKLADNÍ PĚTKA:
Chauncey BILLUPS
Richard HAMILTON
TAYSHAUN PRINCE
Rasheed WALLACE
Nazr MOHAMMED
Ve druhé polovině sezony ale přišel útlum. Z posledních 40 zápasů už jich Pistons vyhráli "jen" 27 (27/13), což stále nebyla rozhodně žádná tragédie, ale také zdaleka ne tak úžasná bilance jako na začátku. Nikdo si nedělal větší starosti, protože Detroit celkem v pohodě vyřadil v prvním kole play-off Welschovo Milwaukee 4:1 a v prvním zápase semifinále konference zničil Cleveland 113:86.
V tu chvíli se (podobně jako v Miami) všechno změnilo jako mávnutím kouzelného proutku - jenže na rozdíl od Heat Pistons zamířili opačným směrem. Jejich ofenzíva najednou jako by vůbec nevěděla co hrát. Z posledních 12 zápasů v play-off Pistons ani jednou nenastříleli 100 bodů a navíc devětkrát (!) dokonce nepřekonali hranici 86 bodů.
Výsledkem bylo to, že Pistons jen stěží udolali Cavaliers v čele s LeBronem Jamesem (v posledních 5 zápasech měli střelecký průměr jen 79,2 bodů na utkání!) a ve finále konference je vyřadilo 4:2 na zápasy Miami, když průběh série byl s odstupem času ještě jasnější než výsledné skóre.
Když se nějakému týmu náhle přestane dařit v play-off, obvykle je za tím zranění klíčového hráče anebo ztráta formy jedné či dvou opor. Je pravda, že si Rasheed Wallace podvrtnul ve 4.zápase proti Clevelandu kotník a od té chvíle hrál o poznání hůř, ale v podstatě se dá říct, že téměř všichni hráči, kteří tak zářili v základní části sezony, najednou nebyli schopni trefit koš.
Všichni čtyři hráči, kteří se zúčastnili All-Star Game (Billups, Hamilton, oba Wallaceové) prožili v play-off podstatný pokles v užitečnosti (PER - player efficiency rating) oproti základní části sezony.
První vysvětlení, které se přímo nabízí, je únava - a to nejen proto, že základní pětka odehrála v sezoně tolik minut (konec konců Pistons tolikrát smetli své soupeře a mohli dohrávat s náhradníky, že nikdo ze základu nakonec nehrál více než 36,1 minuty na zápas), ale spíš protože se nahromadila únava za celé tři sezony.
Základní pětka táhla tým Pistons téměř bez střídání a také bez absencí způsobených nějakým zraněním, třikrát za sebou odehrála více než 100 zápasů a uprostřed května jako by jí prostě došly síly. Jen nejmladší z nich, Tayshaun Prince, měl v závěru play-off ještě trochu "šťávy".
Kvůli neúspěchu v play-off trochu zaniká skvělá hra Pistons v základní části, a tak si ji připomeňme. Detroit vyhrál 64 zápasů a byl v čele ligy od prvního do posledního zápasu. Saunders dokázal z obranářského týmu udělat mnohem útočnější - Pistons byli poměrně dlouho vůbec nejlepší v lize v "efektivitě útoku" a nakonec skončili třetí.
Zajímavé je to, že hráči Detroitu nestříleli s nějak zvlášť oslnivým procentem úspěšnosti a kromě Billupse se ani příliš nedostávali na čáru trestného hodu. Pistons však výborně útočně doskakovali a velmi málo ztráceli míče, takže měli v každém zápase hodně střeleckých pokusů - jen Dallas jich měl v sezoně víc.
Zvlášť onen minimální počet ztrát byl u Pistons obdivuhodný - o míč přicházeli jen v 12,6% případů, kdy ho měli v držení, a to je něco, čemu se dokonce ani Phoenix nedokázal přiblížit. Hlavní zásluhu na tom má v každém případě Chauncey Billups.
Pistons také stříleli podstatně více trojek než o rok dříve a vysvětlení je jednoduché - týmy Larryho Browna vždy střílejí málo pokusů (viz New York) a jeho odchod doslova uvolnil Pistons ruce.
Detroit si navíc stále udržel velice dobrou obranu (i když ne tak skvělou jako v předchozích sezonách) a v její efektivitě ("defensive efficiency") skončil na 5.místě z 30 týmů ligy. Pistons však měli podstatně horší obranné doskakování a také procento střelby soupeře z pole, které je velmi důležitým ukazatelem.
V obou těchto kategoriích byli v předchozí sezoně vynikající, ale tentokrát sklouzli k průměru ligy. To, co udrželo obranu Detroitu na špici, to byla mimořádná schopnost vyhýbat se faulům a navíc bránit trojkovou střelbu. Jen San Antonio dovolilo soupeřům menší počet vystřelených trojek a Pistons udrželi své soupeře na úspěšnosti 32,5%, což je o celé procento méně, než měl kdokoli jiný - a o více než 3% pod průměrem ligy.
Pistons navíc povolili soupeřům jen 0,26 trestného hodu na jednu střelu z pole, což bylo jasně nejméně z celé ligy (druhý Phoenix 0,274) - to umožnilo týmu odehrát sezonu s rotací pouhých 3 hráčů pod košem (Wallaceové, McDyess), protože se velmi zřídka dostávali do problémů s fauly.
KIíčem k těmto statistickým údajům je to, že hráči Pistons byli schopni skvěle bránit jeden na jednoho a tedy si museli jen minimálně vypomáhat. Když tým nezdvojuje, je pro soupeře velice těžké mít volné pozice na trojce. K faulům nedocházelo z velké části díky tomu, že Detroit nemusel nijak zvlášť hazardovat a vnikající hráče prostě "směroval" k Benu Wallaceovi.
Celkově se dá říct, že Pistons stříleli téměř se stejnou úspěšností z pole jako jejich soupeři (45,5% - 45,2%), ale v ostatních oblastech byli natolik dominantní, že nakonec byli jako v obraně tak v útoku mezi špičkou ligy.
ZMĚNY V KÁDRU:
1. Odchod Bena Wallace.
Tou nejvýznamnější změnou je pochopitelně odchod klíčového muže sestavy, pokud jde o obranu a "chemii" týmu. Čtyřnásobný "Obránce rokuL Wallace se rozhodl přijmout nabídku Chicaga na čtyřletou smlouvu za 60 milionů dolarů a zanechal za sebou v Detroitu pořádně velkou díru.
Pro Pistons je tato díra o to větší, že kvůli udržení Wallace (a také Billupse v příštím roce) udělali během posledních dvou sezon hned několik zásadních kroků. Už po titulu v roce 2004 nechali odejít Mika Jamese a vytrejdovali Corlisse Williamse či Maurice Evanse.
To nejhorší ale je, že vloni během sezony vytrejdovali Darka Miličiče a Carlose Arroya do Orlanda za Kelvina Cata a právo výběru v prvním kole draftu. Miličič sice v úvodu své kariéry v Detroitu nedostával šanci a jeho vývoj neprobíhal tak rychle, jak Pistons chtěli, ale přesto ho považovali za velmi nadějného hráče a chtěli si ho nechat - hlavním důvodem jeho odchodu bylo získat prostor pod platovým stropem k udržení Wallace.
Prezident klubu Joe Dumars navíc neměl žádný "plán B" a teď nemá ani Miličiče ani Bena Wallace. Celou tzv. "midlevel exception" (základní výjimku v platovém stropu, kterou má tým jen jednu) musel použít na získání náhrady za Wallace a na ostatní potřeby už nezůstalo.
Mimochodem - hlavním důvodem k Benově odchodu údajně nebyly peníze (i když Chicago nabídlo víc než Pistons), ale rozpory s koučem Saundersem. Wallace doteď "nepřekousl", že ho nový kouč nechal celou 4.čtvrtinu klíčového utkání play-off proti Miami sedět na lavičce náhradníků.
2. Podpis smlouvy s Mazrem Mohammedem.
Detroit využil na podpis smlouvy s bývalým pivotem Spurs celou "midlevel exception" (více než 5 milionů dolarů), ale nedá se říct, že by si Mohammed tyhle peníze nezasloužil. Mohammed velmi dobře útočně doskakuje, nepotřebuje příliš míčů a v tomhle smyslu by mohl být za Wallace solidní náhradou. V žádném případě to ale není další "Big Ben."
3. Podpis smlouvy s Ronaldem Dupreem.
Dupreeho získali Pistons levně a je to solidní obránce, který bude plnit úlohu desátého či jedenáctého hráče.
4. Vytrejdování Evanse do Lakers za právo výběru ve druhém kole draftu.
Jediné pozitivum z tohoto obchodu je to, že dává Pistons tzv. "cap exception" (další typ výjimky z platového stropu), takže během sezony budou moct získat nějakého relativně slušného hráče. Těžko ale tak dobrého, jako je Evans. Hlavní důvod trejdu byl získat prostor pod platovým stropem pro Wallace - a teď toho můžou Pistons jen litovat.
5. Podpis smlouvy s Ronaldem Murraym.
Detroit potřeboval získat krajního rozehrávače, který umí najíždět, a právě na tuhle pozici chtěl použít svou "midlevel exception." Jenže tu musel použít pro Mohammeda a tak nejlepší, co mohl získat, byl právě Murray. O tom, jak Murray se svým stylem hry zapadne do týmu, jako jsou Pistons, zatím rozhodně panují pochybnosti.
NEJSILNĚJŠÍ STRÁNKA:
Obrana na perimetru. Detroit v posledních letech strašil své soupeře především obranou pod košem, kde dominovali skvělí blokaři Ben a Rasheed Wallaceové, ale po Benově odchodu už soupeři takový strach mít nebudou. O to víc teď možná vynikne, jak skvělé obránce má Detroit i na perimetru.
V čele je rozhodně Tayshaun Prince, který je daleko lepším atletem, než na první pohled vypadá, a navíc má až neuvěřitelně dlouhé paže, které mu umožňují od hráče odstupovat poměrně daleko, ale přesto mu ještě citelně ztížit střelu či dokonce blokovat.
Skvělý obránce je i Billups, který má sílu i výšku na to, aby bránil "krajní rozehrávače" (shooting guards), ale zároveň rychlost a šikovnost, aby bránil i ty nejlepší střední rozehrávače. Richard Hamilton sice není úplně ve stejné kategorii jako on, ale má natolik rychlé nohy, že se s Billupsem dobře doplňuje a je schopen "nahánět" i takové hráče, jako je třeba Allen Iverson či Tony Parker.
Nesmíme zapomenout ani na veterána Lindseyho Huntera, který už sice téměř zapomněl na doby, kdy byl nebezpečným střelcem, ale patří k nejnepříjemnějším obráncům "na míč" v lize, a vůbec špatný obránce není ani další náhradník Carlos Delfino.
NEJVĚTŠÍ SLABINA:
Šířka kádru. Lavička náhradníků byla slabinou po celé tři roky, ale základní pětka byla natolik zdravá, že se to až tak neprojevilo. Letos to nebudes lavičkou lepší a Pistons budou opět doufat, že se "osa" týmu opět vyhne zranění.
Na rozehrávce bude prvním náhradníkem Hunter, kterému v prosinci oslaví 36.narozeniny, a už 7 let neměl úspěšnost střelby přes 38,2%. Na dvojce je Murray, který sice občas umí nastřílet nějaké body, ale většinou na to spotřebuje až příliš pokusů - vloni měl úspěšnost střelby trojek jen 27%. Delfino je talentovaný hráč, ale těžko říct, co se dá od něj letos čekat, protože zatím svůj talent rozhodně příliš nevyužil.
Pod košem mají Pistons špičkového náhradníka v Antoniovi McDyessovi (pokud nebude nucen hrát v základu na pivotu), ale od dalších dvou hráčů - veterána Dalea Davise a mladíka Jasona Maxiella - se těžko dají čekat nějaké zázraky.
Pokud budou hrát jako vloni 5-10 minut, tak na tom příliš nezáleží, ale těžko říct, co se bude dít, pokud opory Pistons nedokážou zopakovat další téměř zázračnou sezonu bez zranění - konec konců vždyt základní pětka Pistons vytvořila rekord NBA 73 zápasů v řadě, kdy nastoupila bez jediné změny.
LETOŠNÍ SEZONA:
Pro Pistons by bylo velice těžké zopakovat loňskou bilanci i s Benem Wallace, natož bez něj. Jakékoli zranění jedné z pěti základních opor bude znamenat, že ho bude muset nahradit mnohem méně kvalitní hráč. Pistons jsou v tomhle směru určitě zranitelnější než většina týmů ze špičky.
Obavy ze zranění ale nejsou jediným problémem. Jen těžko si lze také představit, že by klíčový hráč Pistons Chauncey Billups dokázal zopakovat své loňské výkony, natož hrát ještě lépe. Pistons budou určitě znovu dobří , ale podstatná část expertů hledá jejich počet výher v sezoně někde kolem 50, a zdaleka ne na čísle 64 jako vloni.
Mohammed je solidní hráč, ale v obraně není ani zdaleka ve stejné kategorii jako Big Ben a navíc je mnohem náchylnější k faulům - a co si budeme povídat, rozhodčí mu písknou i to, co by Benovi nepískli.
Asi není pochyb, že Detroit postoupí do play-off a anebo že může bojovat o další titul v divizi, ale na to, aby mohli Pistons znovu myslet na titul, by zřejmě potřebovali, aby Joe Dumars během sezony vytáhl nějakého králíka z rukávu.
PŘEDPOKLÁDANÁ ZÁKLADNÍ PĚTKA:
Chauncey BILLUPS
Richard HAMILTON
TAYSHAUN PRINCE
Rasheed WALLACE
Nazr MOHAMMED
