Ten pohár působí mezi svými blyštivými sousedy v klubovém salonku na první pohled lehce ošuntěle. „Vím, že tam stojí. Ale asi bych už ani neuměla říct, který to je,“ poznamená Hana Horáková.
Přitom, když jej před deseti lety v návalu euforie zvedala nad hlavu, dotýkala se děvčata z Žabovřesk basketbalového nebe.
2. dubna 2006 v natřískané hale ve Vodově ulici dobyly Brňanky euroligový titul, když ve finále slavně přemohly ruskou Samaru.
Hana Horáková
Završily tím éru, kdy byly postrachem celé Evropy.
„Sama od sebe bych si na to výročí nevzpomněla,“ sděluje Horáková, tehdejší kapitánka a duše týmu. „Ale bylo to strašně hezké období. Člověk se cítil silný a měl pocit, že nic není nemožné. Že se může měřit s těmi, kteří něco znamenají.“
Dnes se tomu pomalu nechce věřit. Kdysi mocný klub se v české lize pere jen o záchranu, dříve pravidelně zaplněné tribuny prořídly, hvězdná jména na soupisce nenajdete (tedy až na Horákovou, která celku vypomáhá, když si odskočí z role matky).
„Přijde mi to obrovsky dlouho. Deset let je tak dlouhá doba a tolik se toho událo, že už si to těžko pamatuju,“ oznamuje trenér a hlavní postava tehdejší dynastie Jan Bobrovský. „Vždycky jsem říkal, že nejsem žádný archivář.“
České jádro a mužské pojetí. Tak Brňanky válcovaly Evropu
Některé momenty přesto z paměti vyloví. „Samozřejmě atmosféru. Ta byla na naše poměry fantastická,“ vzpomíná Bobrovský na čtyřtisícový nadšený dav.
Stejně tak se mu vryl do hlavy příběh Nykeshy Salesové. Americká posila se prakticky celou sezonou protrápila, ve finále se však vyburcovala k heroickému výkonu. „Jméno už si nepamatuju, ale vím, že finále prakticky rozhodla,“ připomíná Bobrovský.
Zlatá sezona 2005/06Žabiny (tehdy Gambrinus Brno) došly do finále Euroligy po francouzské stezce. V osmifinále vyřadily Mondeville, ve čtvrtfinále Bourges (rozhodující zápas vyhrály Brňanky venku o jediný bod) a v semifinále domácího turnaje Final Four zdolaly Valenciennes. V boji o trofej Tradičními oporami byly Hana Horáková, Eva Vítečková, Jana Veselá, Zuzana Žirková a Ivana Večeřová, před vítěznou sezonou je doplnila Petra Kulichová. Ve zlatém roce v Brně působily také Američanky Nykesha Salesová a DeLisha Milton-Jonesová. |
Velkolepá byla rovněž oslava v hotelu Intercontinental. „S Jurou Hamzovým to bylo někdy těžký,“ pousměje se Bobrovský v narážce na přítele a tehdejšího manažera mistrovského týmu.
Právě díky spojení těchto dvou mužů se tým žen pod různými názvy, nejslavněji pod hlavičkou Gambrinus Brno, dlouho vyhříval mezi absolutní evropskou špičkou. Kromě titulu vybojoval v Eurolize dvě stříbra a dva bronzy, Česku vládl dokonce čtrnáctkrát.
„Bylo tu jádro českých a slovenských hráček, které hrálo hrozně dlouho pospolu. Výborně jsme se znaly,“ vystihuje Horáková největší pýchu vítězné mašiny.
V Žabinách ovšem měli „čuch“ i na zahraniční posily. „Ze začátku se to díky mně orientovalo na ty rusky hovořící, potom tu byly velmi dobré Američanky,“ připomíná Bobrovský, který dokázal svému celku vnuknout účinný styl. „Myslím, že hlavními přednostmi byly souhra družstva a rychlý protiútok. I v obraně to jakž takž šlo, ale hlavně jsme se blížili mužskému pojetí v rychlosti, souhře a chytrosti.“
Rychlý sešup? „Kdybych to věděl, dávno bych odešel“
Hned po titulu kouč prohlásil, že Žabiny na vrcholu ještě nějakou dobu vydrží. A jeho slova platila, jenže když před šesti lety klub kvůli rozepřím s brněnskou radnicí opustil geniální manažer Hamza (který je nyní jedním ze strůjců českého biatlonového zázraku), přišel prudký pád.
„S odstupem času si myslím, že jsme z toho vytěžili maximum. Ale že to bude mít tak rychlý sešup, to jsem nečekal. Kdybych to věděl, tak jsem od toho dávno odešel,“ připouští Bobrovský.
Zatímco hráčky ze zlaté generace se rozutekly, on se za Žabiny bije dál jako trenér i funkcionář. Přestože se klub v této sezoně musel vzdát Euroligy a následně i účasti v českém play-off.
Jan Bobrovský
„Euroligová atmosféra mi dost citelně chybí, to se nedá ničím nahradit,“ posteskne si Bobrovský.
Nostalgii však necítí. „Spíš pořád bojuju s budoucností. Bohužel se dá říct, že jsem na to zůstal skoro sám. Ale mám určité závazky vůči svým přátelům, které chci dodržet.“
Zatímco Bobrovský hovoří, na palubovce v hale Rosnička driblují malá děvčátka. A mezi nimi i dvě jeho vnučky. Další vnučka - devatenáctiletá Klára Křivánková - se během této sezony ze Žabin podívala do reprezentace.
Ovšem nejen kvůli nim se i v čerstvých jedenasedmdesáti dál drží u basketbalu. „Taková mládež jako tady není nikde v republice, hráčky tu mají velký potenciál. Bude to ještě chvíli trvat, ale na medaili v lize budou mít určitě,“ tvrdí slavný kouč.
Přestože současnost nevyznívá růžově, renomé mají Žabiny pořád ohromné. I to je odkaz velkého triumfu před deseti lety.
Stejně jako tmavý pohár na polici. „Občas se na něj někdo zeptá. Pak vidím, že tam pořád je,“ prohodí Bobrovský.
