Filip Kroutil z Děčína se chystá ke střelbě, sápe se po něm James Ernest...

Filip Kroutil z Děčína se chystá ke střelbě, sápe se po něm James Ernest Crowder z Ústí nad Labem. | foto: Ondřej Bičiště, MF DNES

Pátek třináctého je pro mě dobrý den, říká děčínský objev Kroutil

  • 1
Žádný chorobný strach z třináctky. Filip Kroutil i s číslem, které mnozí považují za smůlovaté, našel basketbalové štěstí. Teenager je děčínskou ligovou kometou.

„Ani nevím, proč mám třináctku na dresu. Hraju s ní už asi 13 let a nemá hlubší význam, je to jen číslo. Nejsem pověrčivý a pátek 13. je pro mě dobrý den. Jako každý další,“ zubil se osmnáctiletý gymnazista po derby s Ústím, v němž ho vyhlásili mužem zápasu. Nastřílel 10 bodů, poprvé v lize dvouciferný večer!

Jaké pro vás bylo derby?
Asi můj nejlepší zápas. Ale je tam i dost chyb. Hlavně v obraně, kde jsem párkrát zaspal při postavené cloně, což se mi ještě stává. V útoku jsem hrál, jak jsem mohl, se zdravou drzostí. Povedlo se mi to.

Jak si užíváte prostor, který vám trenér Budínský dává?
Strašně moc! Na začátku sezony jsem vůbec nedoufal, že bych měl dostat tolik minut. Bylo mi řečeno, že bych v nějakých zápasech ani nenastupoval. Zlom hrála příprava, kde jsem nejspíš překvapil.

Jak vás trenér Budínský změnil?
Má na mě obrovský vliv, hlavně v obraně. V hodně věcech jsem plaval, pomalinku se v ní zlepšuju. Dává mi plno rad stejně jako starší hráči, třeba Kouba (Jakub Houška) jimi překypuje. A já si toho hrozně vážím, fakt mi to pomáhá. Pan Budínský je jeden z nejlepších českých trenérů, má nejvyšší tituly z různých akademií a dobré taktické plány.

Fotogalerie z utkání s Ústím

Nemusíte se někdy štípnout, jestli se vám to nezdá?
No... asi ne. Všechno bylo zasloužené, každá minuta. Říkal mi to takhle sám trenér. Že předvádím výkony, které jsou toho času na hřišti hodny. Možná po derby bych se mohl štípnout, tohle jsem nečekal.

Jaký je skok z 1. ligy do NBL?
Já 1. ligu hraju pořád za Sokol Pražský, k tomu i devatenáctkovou ligu, takže vzhledem k maturitnímu roku je můj program perný. Skok je to podle mě mírný, protože hodně hráčů z NBL v 1. lize nastupuje, třeba ústecký Pecka v Plzni. Díky 1. lize jsem poznal hráče z nejvyšší soutěže a po některých zápasech, které se mi povedly, jsem si začal víc věřit. To se pak promítlo i v děčínském mužstvu.

Váš otec pochází z Ústí, bral jste tedy derby o to víc prestižněji?
Já se taky ještě narodil v Ústí, polovina rodiny je odtamtud. Ale derby je pro mě normální. Já tam vlastně ani nežil, vyrůstal jsem v Děčíně. Jen jsem v Ústí hostoval v mládeži.

Odměňuje vás táta za výkony?
Je nadšený jako celý zbytek rodiny. Ani on nečekal, že budu tolik hrát. Koš sice musím doma vynášet pořád, ale po povedených zápasech mi třeba koupí krabičku Toffifee nebo podobnou dobrůtku. V kabině mě za deset bodů spíš než odměna čeká „pokuta“. Každá premiéra se do týmové kasy zpoplatní. Jako benjamínek uklízím míče po tréninku, to je samozřejmost. Pomáhám s ledem do vany. Různé drobnosti, takové podružné věci (úsměv).

Váš bratr už nehraje?
Skončil před čytřmi lety v devatenáctkové lize. Doma hraje akorát na kytaru a prudí celou rodinu (smích).

Jaký je váš basketbalový cíl?
Já říkám, že minimálně Euroliga. Ale bude to ještě strašně moc práce. Už s tím, abych se prosadil v Děčíně do základní sestavy.

Máte vzor?
Ne. Když už, tak hráče z Euroligy, Diamantise, Navarra. Ale ne basketbalisty z NBA, zámořský basket se mi nelíbí. Je spíš individuální, taková show. Radši mám evropský basket, který je rychlý a týmový.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž