Kromě sportu se skvěle vyzná i ve světě čísel, v Děčíně začal studovat fakultu jaderné fyziky, takže kdyby mu nevyšla sportovní kariéra, mohl by se živit třeba jako softwarový inženýr.
Pohledem nul a jedniček přemýšlí také o basketu. „Snažím se brát si střely, které jsou nejvíc efektivní, to znamená dvojky a otevřené trojky. A naopak eliminovat těžké střely, které takovou úspěšnost nemají.“
Je tohle přemýšlení o basketu dané tím, že studujete jadernou fyziku?
Myslím, že by tak měli přemýšlet všichni, i tým by se měl snažit vytvářet dobré střely na úkor těch složitých. Matematika je v tom jasná, statisticky se dá snadno spočítat, jaké typy střel jsou nejlepší, jaké mají procentuálně nejvyšší úspěšnost.
Ale překvapivá či těžká střela zase může rozhodnout zápas. Nepostrádá to pak to koření?
Není to o tom, že bych ty těžké nechtěl střílet, ale jde o to, že mají daleko menší pravděpodobnost, že to proměníte a ten koš padne. A chyba taky může rozhodnout zápas.
Jak těžké je skloubit studium tak náročné školy s profesionálním basketem?
Je to docela složité, musím dost tréninků oželet. Nejsem tolik s týmem. Snažím se co nejvíc chodit na všechny přednášky a cvičení, abych tolik nezaostal v učivu. S trenérem Greplem jsme domluvení na kompromisu. Někdy musí jít i basket stranou.
Nebudete si muset vybrat?
Věřím, že dám obojí, budu dělat všechno, co budu moct. Jsem v prvním semestru, zatím opakujeme většinou věci, co jsme dělali na střední, ale začíná to docela přibývat. Je to pětileté studium, tři roky tady v Děčíně, pak bych musel ještě na dva roky do Prahy.
Michal Grill v utkání s Olomouckem
Co by z vás bylo?
Softwarový inženýr. Můžu být programátor, vynalézat různé aplikace, má to velké spektrum. Mohl bych pracovat například v jaderné elektrárně jako programátor aplikací a strojů, co ji řídí.
Nebál byste se takové odpovědnosti?
Je to velká odpovědnost, ale myslím, že by mě to bavilo. Nebál bych se, v každé práci je nějaké riziko. Ale nejdřív to musím dostudovat.
Když jste mluvil o tom vývoji aplikací, neplánujete zkusit nějakou, která by souvisela se sportem?
Přesně tak jsem o tom přemýšlel, nějak to propojit se sportem. Například aplikace o zdravé výživě, která by hlídala, co a kolik toho za den sníte.
O matematicích se říká, že to bývají nepraktičtí podivíni. Vy takový nejste?
Myslím, že mě se to snad netýká, snažím se být empatický. Ale pár takových adeptů ve škole je, jsou to přesně takoví ti vědci. Někdy je to s nimi složité, ale snažím se s nimi vyjít i bavit se.
Řevnivost Děčín - Ústí? Jsme kamarádky, ne jako chlapi, říká dcera legendy |
A co spoluhráči, nedobírají si vás kvůli vašemu studiu?
Nějaký vtípek sem tam padne, ale v kabině to není zase tak velké téma.
Když jste uvažoval o tom, že skončíte s profesionálním basketem, napadlo by vás, že chvíli potom přijde nabídka z Děčína, tedy jednoho z nejlepších týmů v Česku?
Překvapilo mě to, ale snad jsem si to zasloužil. Když jsem přemýšlel, do jakého týmu bych chtěl jít, největší kandidát byl Děčín. Jeho styl nejvíc odpovídá mé hře, potěšilo mě, že se ozvali.
Od 17:00 proti OpavěDěčín hraje v sobotu domácí utkání s Opavou, která je v ligové tabulce o dvě příčky lepší |
A teď jste dvakrát za sebou dokonce začínal v základní rotaci.
Jsem za tu šanci vděčný, vážím si toho, že dostávám takovou minutáž. Je to velká zodpovědnost, protože začínám i před hráči, kteří jsou v Děčíně mnohem déle, jsou starší a mají větší zkušenosti. Vím, že to nemusí být napořád, nesmím polevit.
O to se jistě postará i kouč Tomáš Grepl. Jak snášíte jeho výbušnou povahu?
Vůbec mi to nevadí, naopak. Výbušný typ trenéra mě posouvá, vyburcuje mě k tomu, abych hrál co nejlépe.
V Písku jste odehrál 17 minut a dal 7 bodů, doma s Olomouckem jste byl bez bodu a ještě jste se vyfauloval. Dolehla na vás nervozita?
Nervózní jsem byl, vlastně to byla moje domácí premiéra v Děčíně po sedmizápasové venkovní sérii kvůli rekonstrukci haly. Ale vyhráli jsme přesvědčivě, poprvé jsem zažil děčínské fanoušky. Atmosféra byla skvělá.
Jak byste se charakterizoval jako hráč?
Jsem hlavně obranář, snažím se hrát zodpovědně, vždy na 100 procent, nevypustit žádný čas na hřišti. Byť je obrana jednou z mých silných stránek, chci ji ještě vylepšit. A zároveň musím zapracovat na střelbě a taky trochu zesílit.
Děčínský Michal Grill brání míč před Jarenem Holmesem z Olomoucka.
Je nějaký hráč, který vás inspiruje?
Z NBA Jimmy Butler, který hraje za Golden State Warriors. Je to taky obranář, který se snaží nic nevypustit. NBA sleduju, ale extra se mi nelíbí právě proto, že se tam moc nebrání. Přijde mi, že to je hodně o highlightech, o divácích, aby to bylo pro fanouška co nejpřitažlivější. Ale pro mě je zajímavější například Euroliga nebo evropské soutěže. Bundesliga, to je moje vysněná soutěž.
A co byste si přál dokázat s Děčínem?
Určitě se dostat do finále, kde Děčín už dva roky nebyl. Tak třeba to letos do třetice vyjde.
Hráči přišli nepřipravení, vyčítá děčínský kouč Grepl. Zkritizoval také sebe |
Jak se ve vašem životě doplňují škola a basketbal?
Je to propojené, škola mi pomáhá, když se mi nedaří tolik v basketu, nedovolí mi, abych se v tom babral. Musím přemýšlet o jiných věcech a vlastně se tím odreaguju. A když se mi nedaří ve škole, tak se zase odreaguju basketem.
Co je pravděpodobnější? Že si zahrajete vaši vysněnou bundesligu, nebo že budete jednou pracovat v jaderné elektrárně?
(Smích) To nevím, obě ty věci mám na podobné úrovni. Ale teď bych si asi víc přál, abych se prosadil v basketu.
