Jak zatím hodnotíte účinkování Děčína v NBL?
Velmi pozitivně. Ještě jsme nehráli kompletní, máme nový, omlazený tým, přesto bilanci 6-3. Jsme na začátku nové éry. Třeba v derby proti Ústí zbyli z loňské sestavy čtyři hráči - Stria, Alič, Sanders a Landa. Jistě, v mužstvu byli i Jiříček nebo Bejček, ale loni v roli náhradníků, dneska už musí hrát. Najednou jsou tu Pope, Sedmák, chybí zranění Jakub Houška, Soukup... Koncepční práce skončila loňským úspěchem. V sezoně a po ní odešlo včetně Pavla Houšky nebo Pomikálka sedm hráčů. Je radost pracovat s novými, v Děčíně jsou v období rozkoukávání. A jsou možná i překvapení, co se tu děje.
Z čeho jsou vykulení?
Z toho, co po nich vyžaduji. Přišli z papírově horších týmů do velmi respektovaného klubu, který měl za sebou výborné časy. Vnímají zájem a nároky fanoušků, protože basket je v Děčíně velmi populární, vnímají i zabezpečení, profesionalitu a tréninky. A hlavně že po nich chcete víc, než museli předtím. Musí kombinovat, musí tvořit, musí myslet, musí bránit. Musí se dostat na úroveň, aby chápali, že chtějí být lepší, než byli jinde.
Když o tom mluvíte, úplně vám svítí oči.
Strašně mě to baví! Přišel jsem po reprezentačním létě nabitý, plný zážitků. Dostat se na mistrovství Evropy a pracovat s nejlepšími hráči země, to je za odměnu. Co řeknete, jsou schopní splnit ihned. To je "hejčkání"! Noví děčínští kluci jsou s respektem ke mně ve stadiu, že jsou trochu vykulení, vyjevení. Z toho, co se po nich chce. Mluvíte na ně anglicky, česky. Dostali se do společnosti Sanderse, kterého viděli víc v televizi. Musím jim dávkovat antivykulíny. Všichni se snaží pracovat svědomitě. Pochopili, že někteří odešli, no tak prostě bude hrát Jiříček, Bažant, Bejček.
Co od mladých čekáte?
Chci jim dávat prostor, protože ti starší tady nebudou věčně, to si řekněme natvrdo. Nestárnoucímu Sandersovi bude v prosinci 37. Některým je 31, ale zdraví jim neslouží. Mladí musí udělat pokrok a být za pár let nositelem výkonu Děčína.
Zatím se ta změna projevuje, že vypadáte útočněji.
Než se naučíme líp bránit, bude to trvat déle. Noví hráči spíš preferují útok, aby ukázali, že sem přišli střelci. Neviděl jsem Děčín, který dal 19 trojek a prohrál - jako s Kolínem 100:101. Útok je pěkná část hry, ale potřebujeme i obranu.
Je práce na ní složitější?
Ano. Když jsem se loni vrátil od národního týmu, obranu jsme už moc neřešili, jen vychytávky a detaily. Pivoti Houškové pode mnou nastupovali šest let a hráli poslepu. Teď je tady třeba Sedmák. Loni nejlepší střelec USK i ligy, skvělý v útoku. A vy po něm chcete, aby byl neméně dobrý na obranné polovině jako Pavel Houška, nejužitečnější hráč ligy. Což je pro něj je v tuhle chvíli oříšek. Když přejdete do lepšího týmu, jsou na vás kladeny vyšší nároky. Sedmák má jiné stereotypy a návyky, které chceme zbourat. Jako když celý život řídíte na pravé straně, přestěhujete se do Anglie a musíte si zvyknout na volant vlevo. Někdy narážíte do zdi nebo padáte do škarpy, neboť si neuvědomujete, že jste vlevo.
Za jak dlouho se to hráči naučí?
Nějaký čas, aby to chápali, potřebuju. Zápasy ukazují chyby při komunikaci, rotacích, čtení hry. To jsme dřív tolik neřešili, za několikaletý cyklus to měli hráči pod kůží. Až se uzdraví Jakub Houška a Soukup, vrátí se hráči do ryzích pozic. Křídla budou opět křídla a naše pojetí bude zase agresivnější.
Můžete hned zase bojovat o medaili, nebo dokonce o finále?
Už se musím smát, nevím, kdo přišel s tím, že jsme vyhlásili cíl finále. Ale tohle přání jsme vždycky měli, obecně bychom nejradši vyhráli titul. Chápeme, že jsme jedním z aspirantů na medaili, ale to jsou dnes i skvělé týmy jako Ostrava, Levice, Pardubice, Prostějov. Máme k nim respekt. Potřebujeme zdraví a prostor k trénování.
Dá vám ho děčínské publikum? Vypadá, že je vyspělé, chápavé.
Souhlasím. Naši fanoušci fakt zaslouží absolutorium. Rychle pochopili, jaká je situace. Podporují nás v časech dobrých i zlých. Už dnes hrají Bažant, Jiříček, Bejček, doufám, že se přidá i Linhart. Možná ještě nemají absolutní kvalitu jako hráči před nimi. Ale všichni pamatují příchod Pavla Houšky, dva roky mu trvalo, než se rozkoukal. Samozřejmě fanoušky mrzí, že se prohrává. Ale po fantastickém boji s Kolínem, o sedm v Nymburce, s vynikající Ostravou, to není žádné drama. Příznivci nás nemůžou odsuzovat. A oni mladé neodsuzují, protože vidí, že do toho dávají všechno, co umí, byť dělají chyby. Fandí jim. A snad si říkají, že tyhle kluky stojí za to podporovat, protože oni budou válčit.
